Město žen

Opět nejsem zklamána ... už jsem si prostě zvykla na příšernou italštinu a ještě horší postsynchrony. Co mě však už po několikáté nalepilo na dvě hodiny k televizní obrazovce (a nebylo schopno od ní dostat) byl neotřelý, asociativní, lehce bulvární styl vyprávění a audiovizuální složka. Hlavně ta ruchově-hudební - která mě opět nakopla - napadají mě jen tato slova: industriálně-orgastický beatbox říznutý orchestrálním technem. V roce 1980 - unikát, to jednoznačně. A děj, poselství ... komplikované, jako vždy. Vztahy mezi mužem a ženou, ženou a mužem, o nepochopení-pochopení, o sexu, o drogách o všem a ničem - film plný rozporů... Ale nic jiného jsem vlastně ani nečekala. Tedy to, že bych to pochopila. Marcello hraje o život ... kamenují ho brutální feministky, honí ho nadržené nymfomanky, učastní se road-movie se zhulenými lesbičkami, oslavuje 10000 milenku čurajícího erotomana, v mezičase slintá po mladých a krásných děvách, aby nakonec hledal dokonalou ženu. No nezní to jako skvělá komedie :-))) (06.06.2006)

Vskutku dosť šialený titul, naplnený množstvom všelijakých, surrealistických výjavov, ako pomaly z tých úplne najbizarnejších príspevkov od Davida Lyncha, a ako keby priamo napísanými samotným Charlieom Kaufmanom, z čoho mi následne vychádza La Citta delle donne, alebo ak ešte zároveň chcete, tak podľa mňa vari vôbec ten „najzbytočnejší film” počas celej kariéry tohto, inak naprosto výnimočného autora, pričom jestvuje i potenciálna možnosť, že by bol niekedy prekonaným iným titulom, ktorý som doposiaľ nevidel? • Ak by sa dajme tomu u filmového strihača Ruggeroa Mastroianniho, mimochodom sa jednalo o Marcellovho brata, vystrihlo aspoň nejakých 30-45 minút, a k tomu by sa tiež kompletne vyhodilo i niekoľko zbytočných pasáží, tak vtedy by som pevne uveril tomu, že výsledok by bol minimálne o celý stupeň priaznivejším, než teda zrovna v tomto natiahnutom prípade, ktorý sa bohužiaľ zaobalil do nie práve najlichotivejšieho výsledku, ktorý o to viac zamrzí, že sa v ňom objavil i Ma(e)stroianni, ktorý si tentoraz nevybral najlepšiu chvíľku, rovnako ako i jeho mentor v podaní FEDERICA Felliniho. • Tomuto titulu som sa mal radšej širokým oblúkom vyhnúť, keďže by som vonkoncom o nič svetoborného ani tak neprišiel! (07.08.2023)

Hodně jiný Fellini. Velmi snový, časově, i prostorově neurčitý děj, vnitřní proslovy hlavního hrdiny... Těžko se to zkousává... Don Chuán Snaporaz se dostává do jakési země, kde mají naprostou převahu ženy. Náhle zcela nevyspitatelné, začínají Snaorazovi přerůstat přes hlavu a on si uvědomuje, jak težké je najít idealní ženu... pasáž na klouzačce, kde Snaporaz prochází své zážitky s ženami je naprosto úžasná, opět se projevil Felliniho cit pro kompozici obrazu, práce se světlem, lehce absurdní záběry.. Dovede natočit stejně samozřejmě naprostý zmatek při sjezdu feministek, i úžasně strašidelnou scénu "pronásledování" hrdiny třemi auty obsazenými mladými nymfičkami. Mastroianni je skvělý. Moc pěkné (12.06.2006)

Výprava do životních zkušeností a zážitků s ženami, ať už reálných či jen fantazijních, které se odehrávají v hlavě jednoho muže. A ačkoli je tohle odhalení závěrečnou pointou, mě osobně to docvaklo o dost dřív. Popravdě jsem se obával, jak moc mi Felliniho údajně nejhorší film sedne a jestli bude skutečně takový jako jeho pověst předpovídá, ale nakonec to u mě dopadlo určitě líp než jsem čekal, První třetina se mi navíc líbila hodně, spousta symbolistických scén, z nichž některé byly sice zbytečně doslovné, ale pořád mi to něco dávalo, bylo zajímavé to sledovat a hlavně jsem byl zvědavý, kam to Fellini povede. Doufal jsem v nedoceněný klenot jakým pro mě je Hlas měsíce, ale od té chvíle, kdy se ve světě plném žen objeví první muž (mimo Mastroianniho), stane se z toho sice pořád dobře vypadající, ale nezajímavá nudná nikam plynoucí taškařice A takhle to bohužel vydrží až do konce a i když i v téhle části se objeví pár zajímavých scén, už mě to prostě moc nebavilo. A navíc to ani nemělo takovou hloubku jak jsem doufal, protože to pak vlastně celou dobu bylo už jen o tom samém, pořád dokola. A co mě taktéž zamrzelo bylo to, že Fellini celkem rychle utnul ten mysteriózní začátek, ve kterém Mastroianni chodí po zvláštním světě plném žen a absolutně ničemu okolo sebe nerozumí. To totiž aspoň mělo podmanivou atmosféru. Ta taškařice už moc ne. V rámci Felliniho tvorby bych Město žen určitě řadil do té slabší poloviny jeho filmů, ale v té slabší polovině by to u mě obsadilo vysokou příčku. Přeci jenom, takoví Klauni, Světla varieté, Interview, Satyricon a hlavně A loď pluje mi přijdou o něco slabší. No, a teď už konečně přijde na řadu Sladký život... Lepší 3* (15.10.2021)

Ó - ten objekt útrpný - MUŽ - a že začíná to matkou už - a přezevšechny učitelky, manželky a milenky končí poslední tou stařičkou sestrou milosrdnou kdesi v koutě před cestou v Nebesa... Po celé té své marné cestě za >jedinou< ideální ženou vysněnou, partnerkou, bohyní... A ještě navíc musí - nastojte! - čurat vestoje!... ;-) . . . "Všechny ženy jsou krásné!...", pravil Mistr F. onu věčnou i když ne vždy vděčnou PRAVDU na transparentu při srocení žen hned v úvodu téhle mistrovské taškařice... ;-) . . . Nu ano, přitakává igi - leč dodává k tomu: "...Některé jsou více krásné, některé jsou méně krásné..." . . . Nakonec - asi tak jako ty filmy, že... ;o) . . . A přetěžko je proto hodnotit tuhle ryzí felliniovskou feministickou féerii, téměř dvouapůlhodinový vizuálně rozjívený blázinec pro jednoho navenek blazeovaného samce a množství niterně dávno ne blažených žen (které každá ač jiná - v jednom zajedno zcela jsou... ;-) - coby intelektuálně přepointované, avšak nadčasové satirické podobenství o věčném rozporu, který v sobě nosí TI z Marsu a TY z Venuše... Kozy, cecíky, zadky, prcinky, kundy, frndičky... masturbace, felace, penetrace... vášně bezedné - traumata nezbedná... - jen to sviští, jen to lítá - a chudák Snaporaz, ten křehký a citlivý muž se svou chtivou >okurkou< asi pozdě zalitoval, že si nechal zase jednou >ujet< vlak... Nebo to byl naštěstí všechno jenom ZLÝ (?;-) SEN? ;-)) . . . Nu, netřeba v TOM ;-) hledat vždycky hloubku, že... ;o) . . . Tak Mistře, že jste to VY! Tak nakonec těch pět hvězd... I za ten skvělý a s jakýmsi vlídným rozřešením i smířlivý a vlastně >šťastný konec< se světýlkem kdesi na konci tunelu... Protože všechno je to stejně nakonec jen hra, protože tohle je Vaše HRA, Vaše vidění těch věčných věcí lidských a Vaše svébytná a marně (ne)napodobitelná poetika, protože Vy - i ten "božský Marcello, miláček žen" - VY jste na to zkrátka tenkrát měli... ;-} - - - - - (Poprvé viděno kdysi kdesi, znovuzhlédnuto příznačně v hluboké noci před kalným osamělým ránem 16.10.2008 na ČT2, komentář zde jako osmadvacátý - 16.10.2008) (16.10.2008)