Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Zajímavosti (27)
- Momentka z filmu, kde je na ní zachycena Anita Ekberg, zdobí obálku knihy „Zakázané filmy“ od Dawn B. Sova, vyšlou v roce 2005 i v České republice. (Zetwenka)
- Tímto filmem přišla do historie moderního filmu revoluce nejen v Itálii, kde Sladký život vyvolal pozdvižení především prudkou, ale i rozporuplnou reakci, kdy jedni z katolické církve ho chválili a druzí mu udělili verdikt zapovězeného filmu nepřístupného všem. Vzápětí však byl oceněn na canneském festivalu Zlatou palmou. Legie v USA mu dala známku A-4 (s výhradami morálně nezávadnými pro dospělé) podle nových dodatků z let 1957 a 1963, kdy si začala uvědomovat, že zaspala dobu a nekatolíci ji již považovali za směšnou organizaci. Též Správa kodexu byla velmi rozpolcená při posuzování filmu, ale žádná oficiální zakázání nenásledovala. (Zetwenka)
- V roce 1960 obdržel Federico Fellini cenu David Di Donatello pro nejlepšího režiséra. (Cucina_Rc)
- Ve filmu zahráli sami sebe německá zpěvačka a herečka Nico (Christa Päffgen) a italský herec a zpěvák Adriano Celentano, tenkrát oba ještě na začátku své kariéry. (Aelita)
- Pro hlavní hudební téma použil skladatel Nino Rota píseň "The Ballad of Mack the Knife“ z muzikálu Kurta Juliana Weilla podle "Třígrošové opery" Bertholda Brechta. (Aelita)
- Democrazia Cristiana, italská křesťanská strana, společně s představiteli Vatikánu proti filmu silně protestovali, protože vykresloval obyvatele Říma jako zkažené. Jeden z protestních článků, „La schifosa vita” (v překladu nečistý život), prý napsal Oscar Luigi Scalfaro, pozdější prezident Itálie. (Coldrex)
- O Lexu Barkerovi někdo prohlásí, že to je ten co hrál Tarzana. Lex Barker jej skutečně hrál, a to v několika filmech na přelomu 40. a 50. let. (Kulmon)
- Ve Španělsku byl film kvůli cenzuře uveden až v roce 1981. (džanik)
- Federico Fellini uvažoval do role Steinera o Henrym Fondovi. Když odmítl, padli mu do oka Alain Cuny a Enrico Maria Salerno. Na radu Piera Paola Pasoliniho pak obsadil Cunyho. (džanik)
- Ve filmu, v postavě Marcellovy přítelkyně, spisovatelky Dolores, se měla objevit i oscarová herečka Luise Rainerová. Svoji postavu však chtěla různě upravovat, a tak ji Federico Fellini nakonec vyškrtl. (džanik)
- Film dal světu pojem "paparazzi" (množné číslo). Paparazzo se jmenoval Marcellův přítel a fotograf. (džanik)
- Slavná scéna ve fontáně “Trevi“ se točila v březnu. Anita Ekbergová vydržela podle Felliniho ve studené vodě bez problémů hodiny jen v šatech. Marcello Mastroianni však musel mít pod oblekem neoprén a přesto mu byla zima - vyprázdnil tedy láhev vodky a ve scéně ho tak vidíme zcela opilého. (džanik)
- Producent Dino De Laurentiis dal od projektu ruce pryč poté, co režisér Federico Fellini odmítl do hlavní role obsadit Paula Newmana. (džanik)
- Producent Dino De Laurentiis do role Marcella navrhoval Gérarda Philipa. Marcello Mastroianni byl podle něj "příliš měkký, rodinný typ“. (džanik)
- Časopisem “Entertainment Weekly“ zvolen 6. nejlepším filmem všech dob. (džanik)
- Rímskokatolícka cirkev mala s filmom problém pre kritiku náboženstva a "Légia slušnosti" ho označila za titul vhodný iba pre dospelého diváka a musela zmeniť svoj hodnotiaci systém. Tlaky na zostrihanie filmu však neboli úspešné. (Raccoon.city)