Koncert

To, co je na tomto filmu nejúchvatnější, je samotný Čajkovského houslový koncert. Ten fantastickým způsobem, který svou dokonalostí dokáže pohnout i kamenem, zahrál Budapešťský symfonický orchestr s houslovou sólistkou Sarah Nemtanu. Komediální stránka filmu je skvělá. Ta směsice ruštiny a francouzštiny, s hrstí hebrejštiny a špetkou cikánštiny je svižná, hravá a snad i též bizarní. A především je vtipná a baví. Ten odkaz dávného dramatu je snad až příliš vtíravý a vydírá. Naštěstí je tu stále ten humor a hudba. Rád, s nadšením a porozuměním poslouchám teskné, žalostné i veselé kvílení smyčců klezmeru. V těch tónech se odhaluje část z tajemství života a smrti. Podobně to mám i s cikánskou hudbou, kde se v jedné skladbě může ukrývat bezbranná radost i nekonečný smutek zároveň. A nesmí se zapomenout na ty zatoulané noty na dně číše, bez kterých by byl svět o mnoho chudší ve výrazech i prostředích. Čajkovskij ukryl celou tu tklivou a vznešenou krásu odkazu starobylé hudby v těch nebeských tónech houslových strun. Celý jeden i všechny národy proměněné v noty a tóny, které dokáží uchvátit svého posluchače a odnášet ho k výšinám stolové hory, na které se pozvedává ambrosie k přípitku nesmrtelnosti. Hlavní postavou je bývalý slavný dirigent Andrej Simonovič Filipov (zajímavý Alexej Guskov), který se díky neopakovatelné možnosti pokouší smířit se životem i svou vlastní minulostí. Andrejovi zdatně pomáhá jeho nejlepší přítel s velkým srdcem a umný cellista Alexandr Abramovič Grosman (příjemný Dmitrij Nazarov). Třetím do party drzých pořadatelů zahraničního výletu je přesvědčený komunista a manažer orchestru Ivan Gavrilov (solidní Valerij Barinov). Hlavní ženou je houslová sólistka s tajemstvím minulosti Anne-Marie Jacquet (šarmantní Mélanie Laurent). Z dalších rolí: ředitel pařížského divadla Chatelet Olivier Morne Duplessis (François Berléand), Annina opatrovnice a manažerka Guylène de La Rivière (Miou-Miou), Oliverův zneužívaný asistent Jean-Paul Carrère (Lionel Abelanski), ambiciózní sponzor orchestru Pjotr Treťjakin (Vlad Ivanov), Andrejova oddaná manželka Irina (Anna Kamenkova), živelný cikánský virtuos Vassili (Anghel Gheorghe), starý kšeftař Viktor Vikič (Alexandr Komissarov), jeho talentovaný syn Moïse (Vitalie Bichir), či samolibý šéf Velkého divadla Leonid Viničenko (Valentin Teodosiu). Petr Iljič Čajkovskij není mrtev. Jeho nesmrtelná hudba stále žije a vynáší nás do chvilek a momentů povznášejícího se pocitu života, kdy zrovna můžeme rozumět tomu nesmyslnému smyslu. (05.04.2016)

Přestože se v budování komiky využívá klišé o divoké, ale zároveň citlivé a melancholické ruské duši, rasových stereotypů o romech a židech, stejně tak bordelu v postsovětském Rusku, nelze upřít dobrý casting, timing pro gagy a dravé tempo v první půli (takové kusturicovské to je). Ovšem po příjezdu Rusů do Paříže se staví na typu humoru o buranech v lepší společnosti a i ten v průběhu ustupuje absurdní zápletce, tentokrát využívající klišé o Rusku sovětském. V závěru nás proto drtí Brežněv s gulagy a jako bonus k tomu výlevy o síle a důležitosti hudby. Druhá slza kape, dojetí nad svým dojetím rozněžňuje, Kundera se směje. (01.04.2010)

Koncert má dve dejové roviny. Je to aj film dvoch žánrov. Takže ten prvý je komédia, v ktorej hudobník zháňa hudobníkov na koncert a komediálnosť vyplýva z ich nátury. Táto dejová rovina je podľa mňa trochu slabšia, pretože hudobníci sa v rámci tej komediálnosti musia chovať dosť bizarne a nepochopiteľne, takže mi občas dosť liezli na nervy. Potom je tu dráma, v ktorej vystupuje krásna a neuveriteľne sympatická huslistka, ktorá má na koncerte tiež vystúpiť a hlavná postava o nej vie tajomstvo, ktoré nás na konci filmu emocionálne rozoberie. Tieto dve roviny sa podľa mňa nijako nebijú. Mne sa viac pozdávala tá druhá, a preto sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu. Musím priznať, že je to hlavne kvôli Melanii Laurent. (04.10.2012)

Čím dál víc mi připadá, že filmy Radua Mihaileanua jsou napsány přesně na míru festivalovému publiku. Tentokrát si vzal na paškál Rusy, aby si z nich mohl jednak střílet, a také je využít pro melodramatický základ této hudební komedie (nebo co to má vlastně být). Ano, celkem to funguje, a zbytek zachrání Čajkovského hudba, ale na drama mi to přišlo moc vykonstruované a na komedii málo vtipné. A bohužel jsem to viděl s českým dabingem (v ČT prostě nikdo nemyslí!), takže všechna francouzsko-ruská nedorozumění zmizela v jednolité české podobě. (15.12.2012)

Čajkovský se dočkal krásné pocty. Nádherně emocionální snímek, jenž funguje jako poklona jeho hudbě; portrét vášní, jaké jeho hudba vzbouzí; hrozící šílenství, jenž může vyplynout z posedlosti jím. To vše v natolik ruských kulisách, že by se i Čelakovský zastyděl. Celé toto dílo má totiž silnou ruskou duši, francouzský půvab a... Čajkovského. Scénář je vysloveně jen půdorys na kterém staví skvělí herci, skromný kameraman Dailland a Radu, jenž je vypravěčem, který dokáže nadchnout, rozesmát i dojmout. Promiňte, jdu rozbít prasátko a vyrazit někam na klasiku, třeba potkám i Mélanii. Chtěli hrát - nemohli, chtějí hrát - nemůžou, tak si svojí šanci ukradnou, užijou a nenechají vzít!... 100% (13.07.2011)