Darmošlapové

Nuda, nuda, nuda...a touha po něčem větším, co by ale té partě darmošlapů jaksi spadlo samo do klína a oni nemuseli hnout ani prstem a jen si užívat. Jen jeden z nich má sílu svůj dosavadní život změnit, nebo se o to alespoň pokusit. Zajisté si získává divákovi sympatie a ten mu snad drží palce, aby to vyšlo. Film, který je podle mne koukatelný i pro ty, kdo Felliniho moc nemusí. Pro Felliniho fanouška velmi dobrý film. (15.05.2006)

Pokaždé, když se vypravím do (tohoto italského) maloměsta každým svým prvkem vtělujícího periferii, narazím záhy na mokrý fáč splínu, který se k němu přilepil a stal se jeho součástí, takového splínu, o němž Walter Benjamin prohlásil, že to je „pocit, který odpovídá permanentní katastrofě.“ Při svých návštěvách v něm cítím, jak ničivá tektonika otřásá ne snad letitým zdivem jeho staveb, ale beztvarými fluidy duší jeho obyvatel, nořících se do únavy za potěšením na samá dna moří, která se uvnitř nich samých vylila ze břehů anebo vyschla. Přemíra sil či slabostí vrací všechny toužící či neuspokojené na začátek hry hned po několika krocích v stranu, v níž tušili čnět svůj ideál. Je to snad osudovou kletbou snesenou na malá města a jejich obyvatelstvo, že ani nedokáží dohlédnout svého snu a podaří-li se jim to náhodou, ustrnou hrůzou nad jeho falší. Darmošlapové dokonale vystihují marnost tohoto koloběhu, jeho katastrofičnost, jež prosvítá v rozhovorech smutných ne-hrdinů, v jejich sebereflexích, v klidu, který se rozlévá po leštěných plochách zrcadel jejich návyků, posvátného stereotypu, toho motoru roztáčejícího střepy tohoto šedého kaleidoskopu. Jsou nesentimentální a nepatetičtí, nepoučují, provádějí návštěvníka s vřelostí a s vědomím „půvabu věcí zašlých“, ale hlas vlaku, směřujícího ke skutečnému životu a tvorbě, si nelze odmyslet od jednoho každého líného kroku zde učiněného. Právě nádraží je skutečným centrem tohoto světa, jediným opravdovým korzem, kde padají masky. Do detailu věrné zpodobení. (23.11.2010)

V přehršli americké tvorby se občas u nás objevují i filmové skvosty jiných proveniencí. Líbí se mi Felliniho filmy. Ukazují realitu italského života, kritizují a ironizují různé situace, které přináší život sám. Film Darmošlapové vyprávející o životě pěti nezaměstnaných přátel a ukazující život v jendom přímořském italském městečku patří ke skvostům italské tvorby. (18.06.2006)

89% - Raný snímek Federica Felliniho Darmošlapové je tak trochu tematicky předehrou k jeho pozdějšímu mistrovskému dílu La Dolce Vita. Zde je děj zasazen do jiných společenských kruhů, a má nádech "neorealistického existencionalismu". Hlavní hrdinové, darmošlapové, jsou závislí na okolí, žijí bohémským životem, a vysmívají se pracující třídě (toto téma později mistrně zpracoval Pasolini ve své prvotině Accattone). Postupně ale odhalují, že se za jejich pýchou skrývá bezprizornost a mizivé vyhlídky na lepší, nezávislý a perspektivní život. Psychologicky velmi působivý film se skvělou hudbou Nina Roty patří mezi Felliniho nejlépe stravitelné filmy nejen díky své minutáži, ale i díky celkové přímočarosti a srozumitelnosti jeho obsahu. Viva Federico Fellini! (13.01.2006)

Bez stálej práce, ale stále s plným žalúdkom, teplou večerou a postieľkou po krčmovo pouličných pestvách noci. Tak si žije partia mladých mužov okolo tridsiatky v malom prímorskom meste povojnového Talianska. Rodina sa postará o nocľah a živobytie, dotyk s veľkým svetom zabezpečia karnevaly a občasné kultúrne predstavenia umelcov zavítajúcich z veľkých miest (rozjarený tancujúci sprievod, farebné papierové flitre, girlandy sú typickými znakmi i pre neskoršie Felliniho filmy) a nejaký ten peniaz na pohárik čohosi silnejšieho sa vždy niekde splaší. Flákačský život bez práce je pohodovou alternatívou sveta živnostníkov večne pracujúcich pre svoj krámik, či sveta ťažko pracujúcich robotníkov (o čom sa presvedčia i vysmievajúci sa hrdinovia v následnej konfrontácii s päsťami nahnevaných cestárov). Pocity nenaplnenia a nezodpovednosti k vlastným skutkom spôsobujú tienisté stránky života darmošľapov. Sny o úniku do veľkých miest, na svetové divadelné scény, sny o neodolateľnom zvodcovskom šarme, ktorému podľahne každá, ale narážajú na tvrdú realitu. V tomto Felliniho filme dominuje nenáročná mikropríbehová linka opakujúceho sa malomestského prežívania s jemne načrtnutým sociálnym podtextom. (18.08.2005)