Fri os fra det onde
Fräls oss ifrån ondo
Fri oss fra det onde
Režie:
Ole BornedalScénář:
Ole BornedalKamera:
Dan LaustsenHudba:
Stefan NilssonHrají:
Lasse Rimmer, Lene Nystrøm, Fanny Leander Bornedal, Jacob Ottensten, Mogens Pedersen, Jens Andersen, Pernille Vallentin, Bojan Navojec, Kim Kold (více)Obsahy(2)
Moderní skandinávský morytát o relativitě dobra. Snímek dánského režiséra Oleho Bornedala bývá často přirovnáván k filmu Strašáci Sama Peckinpaha, kde také sledujeme civilizovaného a městským luxusem změkčilého muže bojovat o přežití své rodiny proti lynči barbarských venkovanů. Jenže zatímco v proslulém snímku amerického klasika byla východiskem krize maskulinity hlavního hrdiny potažmo démonizace venkova, dánský film je vystavěný jako moderní parafráze na morytáty. Stejně jako staré historky o mordech a zločinech i zdejší kruté vyprávění předkládá divákům otázky stran morálky, viny a trestu či dobra a zla. Bezútěšný svět dánského maloměsta stojí rozkročen mezi klidnou idylkou pro rodiny z vyšší střední třídy a pivem i tělesnými tekutinami nasáklou každodenní realitou bílé lůzy. Během městské veselice eskalují tamní vztahy, když je gastarbeiter, jenž přišel v bývalé Jugoslávii o celou rodinu, nařčen, že zabil ženu nacionalisticky smýšlejícího předáka místní komunity. Lynčovanému muži poskytne ve svém domě útočiště úspěšný advokát. Dříve poklidné sídlo za městem se stane místem vypjaté konfrontace krvežíznivého davu a muže, jenž automaticky ctí zásady justice a právní společnosti. Stylově vytříbený snímek pojednávající o xenofobii, bezpráví a bestialitě dřímajících v základech lidských společenství se stal mezinárodní senzací především mezi filmovými fanoušky a byl uveden na řadě festivalů včetně Toronta, Pusanu a Sitges. Režisér Ole Bornedal na sebe upozornil již debutem Noční hlídač (1994), který o tři roky později ve vlastní režii předělal pro americký trh pod názvem Hlídač mrtvých v hlavní roli s Ewanem McGregorem. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (145)
Vynikající psychoteror. Akorát mi tam moc neseděla ta postava náboženského fanatika s Frankensteinovým monstrem na vodítku. To už byla víceméně karikatura. Jinak takový hřejivý a milý film o malomyslných obyvatelích jedné severské vesničky. Alkohol teče proudem, zvířecí pudy vyplouvají na povrch, jde se drancovat, znásilňovat a zabíjet ve jménu Ježíše Krista, našeho spasitele. Nebo tak nějak. A neokoukaný vizuál tomu jen přidá, Bornedal (respektive kameraman) to má v oku. ()
Drsná, osobitá, psychologicky vytřibená záležitost. Dějištěm je dánský zapadákov, kde dojde k nešťastné nehodě, za kterou následuje vodopád špatností. Aneb čeho je slaboch schopen, teče-li mu do bot, a jak se vždy najde sorta tupců, ochotná se v tom vyprofilovat. Lidská špína, krutost. Pochvalu si zaslouží nejen náplň, ale stejně tak i herecké výkony a samotná forma. Je to velmi dobře natočeno a zaujal mne až nepřirozeně světlý obraz, snad jako takový záměrný kontrast... Ano, podobné STRAW DOGS, ale ještě působivější. ()
Když se u nás chlapi poperou, tak jenom hi-fi sestavou... A že prý zlí lidé nejsou, jenom smutní, i když, ono se to vlastně navzájem nevylučuje. V každém případě nám pan Bornedal ten krvavý steak hezky naporcoval a hodil po našem odrazu v zrcadle, ať můžeme přemýšlet, kam bychom byli schopni v krajních mezích zajít. A vizuální chuťovky víceúhlové kamery a ikeáckého katalogu, za zvuku tragické hudby, doplněné společností opravdového akčního hrdiny Johannese - zákusek jako blázen. Olé, Ole! ()
Je to jen pár dní, kdy jsem na adresu Tak trochu jiné love story, tedy předchozího titulu z tvůrčí díly Ole Bornedala, napsal, že by neměl mít konec a byl bych spokojený. Druhé setkání s jeho tvorbou přineslo stejnou zkušenost. Tři čtvrtiny stopáže jsem se vznášel v oblacích z vysoce nadstandardní podívané, kochal se skvělou kamerou, vnímal stoupající napětí a znepokojivé signály blížící se krize, oceňoval scény emocionální síly úderu blesku - a pak jde všechno během několika minut do háje, protože režisér příliš tlačí na pilu, nechápe psychologii davu ani jednotlivce a díky tomu se obnažuje typický filmový konstrukt. Bezpochyby je skvěle natočený, jenže zároveň nedůvěryhodný. Z takové látky se dalo vytěžit mnohem víc, kdyby Bornedal zkrotil fantazii, nehonil moc zajíců najednou a vychytal logické nedodělky. Film nápadně připomíná Peckinpahovy Strašáky, nemluvil bych přímo o plagiátu, ale o silné inspiraci určitě. Jenže ti mi přijdou uvěřitelnější a ve svém důsledku působivější. Navíc v nich absentuje ten podivně smířlivý závěr. Přesto se třemi silnými hvězdičkami nemám ani ten nejmenší problém. Celkový dojem: 65 %. ()
Jaká úleva po dlouhé době, když se divák kouká na originální pojetí, skvělou kameru a hlavně nemusí poslouchat až stupidně dovysvětlující věty, kdy hrdinové komentují vše co právě dělají. Škoda že očekáváné obléhání domu nevygradovalo v nic extra pořádného. I tak nás ale čekají nějaká šokující odhalení a filmový zážitek, který mě ještě více utvrdil v přesvědčení že na půdě psychologie, motivace postav a originality je Hollywood již dávno mrtvým místem. ()
Reklama