Katka

Povedená sonda do života toxikomanské celebrity. Kdysi jsem se v ďáblickém nonstopáči spokojeně propíjel ke kýženému bezvědomí, když dorazilo jakési typické taxikářské prase a oblažilo okolosedící historkou o tom, že mu žena odmítá žužlat pohlavní výstupek poté, co zahlédla jak v dokumentu nastupuje slečna Katka do jeho vozidla za účelem totožné mlaskavé akce. Veselý příběh z periferie. (06.05.2012)

Je opravdu působivé, že autorce se podařilo sledovat fetující Katku po dlouhé roky. Všímáme si drastických proměn vzhledu, které navíc nejsou úměrné fyzickému věku a pozorujeme také chování, které se naopak ani po více než deseti letech nedokáže změnit. Na tomto působivém dlouhodobém zmapování života feťačky mi paradoxně vadí jen ta "působivost", přesněji to, že dokumentu se jaksi nepodařilo vysvětlit "proč". Namísto toho se oddává prostému servírování deprese. Chápu, že autorka chtěla zůstat nezaujatá a udržet si distanc, ale tak nějak cítím, že informovat publikum šlo i více. 7/10 (22.02.2015)

Nejdepresivnější česká věc pod sluncem. Zde není místo pro lítost, výčitky nebo pochopení - každý zdravý člověk během 90ti minut jen nechápavě kroutí (musí!) hlavou nad bezmyšlenkovitostí a psychickou nevyspělostí ztroskotaných individuí. Jenomže tohle se neděje jen v ČR, tohle je, prosím pěkně, celoplanetární. A neříkejte mi, že si ty lidi za to sami nemůžou... Hnus, velebnosti (prosím o začlenění do osnov občanské nauky druhého stupně základních škol)! (30.06.2011)

Velký dokumentární počin hodný uznání, který je ovšem (pro mě) obsahově odporný a i když jsem se snažil najít soucit, vůbec je nelituji, takový lidé se mi hnusí a celkem obdivuji sociální pracovníky, kteří se smažkami pracují, na druhou stranu mají děti v Peru a Kolumbii odbyt heroinu a neumřou hlady. Dokument od stejné režisérky: René mi jako film i jako osobnost na hraně, byl alespoň trochu sympatický. Hodnocení: 55 % lepší 3* (29.04.2012)

U sledování dokumentů si vždykcy říkám, jakou náturu jejich tvůrci musí asi mít: silnou. Hodně silnou. Zaznamenávají až neskutečné příběhy a nemohou do nich nijak zasáhnout, nijak je ovlivnit. Jen se na to dívat a obraz předávat ostatním. Helena Třeštíková patří mezi ně - kouká na třicetiletou Katku, která si do břicha, v němž roste nový tvor, píchá heroin a nekomentuje to. A já ji za ty časosběrné výjevy obdivuju. // Čtrnáct let ze života narkomanky Katky je vtěsnaných do 90 minut působivé podívané. Nedalo by se ani spočítat, kolik hektolitrů Katka vybrečela. Ale přitom nevyvolává soucit... Pláče sama nad sebou. Uvědomuje si, co MUSÍ udělat... ale taky si uvědomuje, že na to zkrátka nemá. Katka je ztracený případ (a je stále V pasti, jako tomu bylo před několika lety). Ale tento dokument ztraceným rozhodně není. (02.03.2010)