Ztraceni v lásce

Láska za času cholery od Márqueza už menšiu rolu v jednom romantickom filme mala. Táto tu - Sto rokov samoty - je ale o dosť lepšia. Ale k filmu ... príjemná vec s príjemnou hudbou. Dvaja - pekní - mladí ľudia sa do seba zaľúbia na základe strateného kufra a vecí v ňom, fotiek a odkazov na nich. On z Ameriky, ona z Francúzska ... no ak sa toto niekomu, niekedy, niekde stalo, tak klobúk dole, to musela byť romantika. Pre mňa málo uveriteľné, a možno práve preto 3*. (06.12.2017)

..Knížky,postavy ve filmech.Narozdíl od nich vás praví lidé vždycky zklamou. Snílkovské hledání pravé lásky víceméně vlastně bez lásky. Mélanie je výborná herečka a pozvedne každý film alespoň o úroveň výš. To se jí povedlo i zde, její podivínská postava mi občas nápadně připomínala mě samotnou. A přestože je film originální a divný způsobem,jakým to mám ráda,něco tomu opravdu chybělo.Snad vtipné nebo alespoň zapamatovatelné scény. (Mimochodem popis zde není úplně pravdivý.) (23.07.2012)

Mustr střižený podle Marka Levyho, televizní vzhled, ale jinak dokonalý film o mírně střelených lidech blížících se střednímu věku a toužících po lásce. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/ztraceni-v-lasce.html --- Pokud znáte knížky Marka Levyho, tento film je na ně podobnou variací, také se odehrává ve Francii a multikulturním prostředí, avšak ze ženského pohledu. Hrdiny tohoto filmu jsou lidé ve věku, který se začíná blížit tomu střednímu, přesto jsou stále trochu střelení - podobně jako u Marka Levyho. Podobně je hlavní ženská postava z Francie, chlápek z USA - být z Anglie, je to zase Levymu hodně podobné. Jenže autorkou scénáře a režisérkou je Jennifer Devoldère. Příběh i zpracování je trochu televizní a překvapivě negativem je i český distribuční název, který se snaží navázat na Ztraceno v překladu, ale láká tím na žánrově poněkud odlišný film (Ztraceno v překladu není primárně o milostném vztahu, ale o chlapské krizi středního věku). Pokud se však smíříme s pomalejším tempem vyprávění (a zde se srovnání se Ztraceno v překladu nabízí), čeká nás příjemný snímek (trochu mi syžetem připomněl Lásce na stopě) o hledání toho pravého / té pravé, když nám osud ze začátku moc nepřeje a je potřeba mu trochu pomoci. A za všechno může jedna plechovka a jeden červený kufr. Kolem nich žijí jejich přátelé, rovněž trochu střelení, ale naštěstí mírně a v mezích jistého široce pojatého normálu, do toho přidejme vizuál samotné Paříže, vhodně použité písničky i uvěřitelné herecké výkony a uvěřitelné problémy a chování postav. (27.01.2010)

Mélánie patří mezi mé současné francouzské TOP miláčky, především ten její krásný pohled umí u mě zapůsobit na patřičných místech, ale i jako herečka je neskutečně super. Bohužel to samý nemůžu říct o tomto filmu nejen že na mě nezapůsobil na patřičných místech, ale nemůžu o něm ani říct, že byl neskutečně super. Jsou tam humorný chvilky, ale není jich moc a ta romantika mě přišla až moc filmová a tudíž příliš málo osobní. (05.12.2011)

Dosť už bolo filmov o neschopných a roztomilo trápnych introvertoch. Nie sú schopní interakcie s ľuďmi, nie sú schopní telefonovať, nie sú schopní toto ani tamto. Introvertky vyzerajú trošku inak (logicky o dosť horšie ako Mélanie Laurent), takže toto jej neverím. Hoci dnes ľudia majú v hlave veľké problémy, to je pravda. A k tomu americký dement, čo v Paríži nevytrčí päty z hotela, kde ho všetci štvú. Lebo chudák čaká na stratený kufor. No povedzte, komu toto treba? All of my nopes. (25.05.2018)