poster

Ztraceni v lásce

  • Kanada

    Jusqu'à toi

  • Francie

    Jusqu'à toi

  • USA

    Shoe at Your Foot

Komedie / Romantický

Kanada / Francie, 2009, 80 min

  • Matt2626
    **

    Prázdne, pomalé, nudné...bez charizmy. Je pravda že film má isté posolstvo či myšlienku ale akosi ma minula. Občas som mal pocit, že tak "hlúpe" dialógy predsa nemohli ani len nakrútiť, nie že dať do filmu a že sa mi asi sníva. Pár svetlých okamihov a úprimných chvíľ to nejak nezachránilo. Celý film pôsobí tak zvláštne, až gíčovo. Asi je rozdiel medzi osamelou dušou a šialenou ženou a Melanie si akosi nevybrala : ) To sú Tí Kanaďania...(17.1.2010)

  • Thomick
    ***

    Už na první pohled dost jiná romanťárna; romanťárna, která hlavní hrdiny svede dohromady (jakože tváří v tvář) přesně po hodině, jedný minutě a čtrnácti sekundách. A hned si daj pusu a hned se spolu vyspěj, juchuchu. Ne, takhle ... ono opravdu nepřekvapí, že vzhledem ke stavbě příběhu a vůbec celý primitivní zápletce na hutnou romantiku prostě nezbyde prostor. A nejenže to nepřekvapí, ono to taky ve finále vadí podstatně míň, než by jeden čekal (a třeba mnohem míň než opravdu mizernej Bartha). Jusqu'à toi je totiž zářnym příkladem filmu, kterej je daleko silnější ve svých částech než v celku. Je silnější v metaforách (ping pong), životních glosách a supersympatický postavě supersympatický Mélanie (ty lístečky, to přesně dělám taky! :D). Nakonec ... kdybych to chtěl vzít řádně od podlahy a zároveň si tak trochu přihřát polívčičku: Jusqu'à toi se dá vlastně docela dobře rozdělit na dvě půlky, podle snahy vyhovět oběma břehům Atlantiku - nevábná americká kostra + zasněná francouzská omáčka. Která půlka potom hrála prim mně, to samozřejmě neni těžký uhádnout. --- Takže za mě přesně 50 % a třetí hvězda hlavně pro Mélanii.(22.9.2013)

  • mira.l
    ***

    Pohledná a hlavně zatraceně dobře hrající Mélanie Laurent, to byl hlavní a vlastně asi jediný důvod k tomu, že jsem ten film stáhnul. No, Mélanie mě nezklamala, koukalo se na ní hezky, i když si myslím že dramatičtější role jí jdou líp - viz Neboj, jsem v pořádku. Tohle ale bylo takový nemastný, neslaný, hlavně ze začátku. Byl to v úvodu takový trochu chaos: kdo vlastně Chloé je, co dělá, proč se zdržuje, tam, kde se zdržuje, do toho jeden američan... Pak se to docela rozjelo, a konec mi přišel poněkud odfláklý - nebo já nevím jak to nazvat... Je to docela škoda, ten nápad s hledáním toho pravého, hádání jeho povahy podle toho, co má v kufru, je docela neokoukaný, potenciál tam byl, ale bohužel moc využitý není. Vpodstatě se podepisuju pod komentář Enšpígla.(2.1.2016)

  • Ephemeris
    *

    Dosť už bolo filmov o neschopných a roztomilo trápnych introvertoch. Nie sú schopní interakcie s ľuďmi, nie sú schopní telefonovať, nie sú schopní toto ani tamto. Introvertky vyzerajú trošku inak (logicky o dosť horšie ako Mélanie Laurent), takže toto jej neverím. Hoci dnes ľudia majú v hlave veľké problémy, to je pravda. A k tomu americký dement, čo v Paríži nevytrčí päty z hotela, kde ho všetci štvú. Lebo chudák čaká na stratený kufor. No povedzte, komu toto treba? All of my nopes.(25.5.2018)

  • honajz
    *****

    Mustr střižený podle Marka Levyho, televizní vzhled, ale jinak dokonalý film o mírně střelených lidech blížících se střednímu věku a toužících po lásce. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/ztraceni-v-lasce.html --- Pokud znáte knížky Marka Levyho, tento film je na ně podobnou variací, také se odehrává ve Francii a multikulturním prostředí, avšak ze ženského pohledu. Hrdiny tohoto filmu jsou lidé ve věku, který se začíná blížit tomu střednímu, přesto jsou stále trochu střelení - podobně jako u Marka Levyho. Podobně je hlavní ženská postava z Francie, chlápek z USA - být z Anglie, je to zase Levymu hodně podobné. Jenže autorkou scénáře a režisérkou je Jennifer Devoldère. Příběh i zpracování je trochu televizní a překvapivě negativem je i český distribuční název, který se snaží navázat na Ztraceno v překladu, ale láká tím na žánrově poněkud odlišný film (Ztraceno v překladu není primárně o milostném vztahu, ale o chlapské krizi středního věku). Pokud se však smíříme s pomalejším tempem vyprávění (a zde se srovnání se Ztraceno v překladu nabízí), čeká nás příjemný snímek (trochu mi syžetem připomněl Lásce na stopě) o hledání toho pravého / té pravé, když nám osud ze začátku moc nepřeje a je potřeba mu trochu pomoci. A za všechno může jedna plechovka a jeden červený kufr. Kolem nich žijí jejich přátelé, rovněž trochu střelení, ale naštěstí mírně a v mezích jistého široce pojatého normálu, do toho přidejme vizuál samotné Paříže, vhodně použité písničky i uvěřitelné herecké výkony a uvěřitelné problémy a chování postav.(27.1.2010)