Utrpení mladého Boháčka

Jo Tóňa Boháček ten to neměl jednoduchý, znáte to jak to občas chodím s těmahle pochybnýma známostma s inzerátu....Užasný a dodnes velice svěží film, plný omylů a různých trapasů. Lanďákův na první pohled tak trochu nesmělý humor mi sedl, dialogy ze života naprosto trefné, sám Lanďák byl na vrcholu svých uměleckých sil a podle toho to také vypadalo..Jistá podobnost s Formanovými Láskami tu v některých scénách byla.. (03.11.2009)

Maminka má ze svého Tondy velkou radost. V jejich bytě, který ženské oko dosud nespatřilo, se najednou objevily dvě sympatické děvy a to by bylo, aby Tonda neskončil v chomoutu. Internetová známost Janinka, vybavená nezbytnou znalostí dojení, by byla skromě ochotná s občas vybuchujícím sympaťákem strávit společný život, ale ten se právě zakoukal do světácké stopařky Květy žijící v exotické Praze. Mamince je zcela jedno, která slečna učiní Tondu manželem - důležité je, aby obě neutekly pryč. (21.06.2009)

Landovský mi nikdy sympatický nebyl, takže jsem se tomuto filmu dlouho vyhýbal. Nicméně, buď je geniální herec, nebo mu byla role Tondy psaná přímo na tělo. Byl totiž natolik přesvědčivý, že jsem mu toho hulváta s velkým srdcem, sežral i s navijákem. Ale ani tak skvělý výkon nezastínil ostatní herce. Zázvorková, Rázlová i Kotrbová, byly toho hereckého koncertu nedílnou součástí. Ale ten festival trapností, který k životu patří, je stejně tak dílem režie a scénáře. Zcela banální příběh zachycený tak, že se jeho sledováním bavíte, ale současně je vám těch postaviček líto. A přejete jim, aby to dobře dopadlo. Postavy Jany mi bylo líto obrovsky. Málokdy ve mě film probudí tak velkou vlnu empatie. Asi i proto, že se ta odzbrojující bezelstnost vytratila nejen z venkova, ale vlastně obecně ze světa lidí. Takové filmy pak slouží jako paměť duše národa a současně nastavují zrcadlo každému z nás, protože i v takových postavičkách najdeme kus sebe. Filmy, jako Hoří, má panenko, Homolkovi aj. (28.06.2022)

Seznamte se s Tondou. Na první pohled nevycválaný buran, ovšem na druhý pohled citlivý mladý muž. Ryzost jeho srdce vystupuje ve srovnání s trampskými intelektuály hledajícími jenom vulgární povyražení pod širákem. A proto dívky, husu do tašky a hurá do pohraničí, do míst s čistým vzduchem, kam nepronikne zkaženost města, kde není místo pro uslintané flirtování, protože zde roste socialismu budoucnost. Tato výchovná konstrukce je natočena formanovským stylem, takže patří k tomu lepšímu v oblasti českých komedií. Nesnaží se o hrubozrnou satiru, neutíká do sci-fi, jen je bezzubě televizní. (11.06.2010)

„Slečno, já jdu ještě jednou. Já bych to vopravdu potřeboval. Ale to ne kvůli tomu, že bych jako na Vás dotíral, rozumíte, já to nedělám kvůli sobě, mně na Vás vážně nezáleží, ale…“ Už úvodní výňatky z inzerátů pobavily. Ještě vtipnější jízda mě však čekala po nich. Pavel Landovský, nesmělý, roztěkaný a buranský, tu je dokonalý, což se dá říct i o krásně nesnesitelné Zázvorkové. Lví podíl na tom určitě mají skvěle napsané dialogy, ale i řada groteskních scén (kouzelné setkání s Janičkou a potvrzenka schůzky, hledání záminek pro popovídání si o samotě, Květa snažící se dostat z „toalety“ atd.). Jen je škoda, že po 50 minutách takřka nepřetržité zábavy přichází slabá cca 10minutovka, při které film skoro vykolejí, aby ho nasadil do správných kolejí až příjezd autobusu. O to víc překvapí hořkosladký konec, jehož podobu doceňuju až s odstupem. Slabších, ale přesto 5*. „No tak já to tam teda hodím, když se Vám nelíbím, tak...“ - „Ne, to já jsem neřekla, že se mi nelíbíte!“ - „No ještě říkejte, že se Vám líbím.“ - „To já neříkám, že se mi líbíte!“ (02.09.2018)