Ženy v pokušení

V posledních letech jen horko těžko hledám mezi českými zástupci film, který by mě zásadněji oslovil. Přesto se tu a tam našel (Kráska v nesnázích, Venkovský učitel, Tajnosti). Vlastně se mezi ně dá počítat i poslední Vejdělkův film Václav, na kterém se dají vyčíst velké ambice. Vejdělek se sympaticky vyvíjí a z lidových komedií přesedlává na silnější témata, kde humor spíš jen probleskuje kdesi na pozadí. Nejprve ale trochu rýpání.. Stejně jako Václav ale i Ženy v pokušení trpí nejasným dramaturgickým rozvrhem. Divák chvíli sleduje komedii, pak zase rodinné drama s vážnými momenty. Navíc jsem si přál, aby ve mně snímek mohl víc doznít. Mnohdy namísto emocionálního mrazení divák čelí prázdnému utnutí děje, situace.. I tak většinou vybruslí se ctí (bez pocitu trapnosti a studu), a to je jenom dobře. Samotný příběh je prostý. Matka načapá svého manžela v náručí vnadné černošky, oporou je jí dcera a foukat bolístky přijede i babička. No, babička.. každopádně okolo ústředního tria se ještě motá dceřin přítel, matčina potencionální nová známost a babiččin sepisovatel memoárů-další zářez. Zaslechl jsem něco o srovnání s nedávným diváckým hitem Líbáš jako bůh. No, buďme nohama na zemi. Vejdělkův snímek má nesrovnatelně vtipnější a navrch netriviální dialogy, hutnější zápletku a herectví bez umělé přepjatosti. To asi docením nejprve. U Lenky Vlasákové si divák chvíli musí zvykat na herecké pojetí své postavy, ale poté je znamenitá. Dokáže nabídnout sebeironii, nadhled i rozjařenost šestnáctileté puberťačky. Minimálně znamenitý je i návrat jedné české herecké lady na filmové plátno. Filmaři trestuhodně opomíjená Eliška Balzerová srší vtipem, půvabem, šarmem i charismatem a scény, ve kterých se objevuje, krade pouze pro sebe. Její živočišná Samantha ze Sexu ve městě má Českého lva dle mého jistého. A zaslouženého. Potěší i začínající naděje Veronika Kubařová, stejně jako pánské osazenstvo (třeba všeuměl Dyk neztrácí svou přirozenost ani v intimních scénách). Když chválit, tak je třeba vyzdvihnout i ty drobné detaily (nadvakrát nedořečená historka!!) a situační žertíky (skákání panáka po „mrtvém“ těle), které v českém filmu dlouho nebyly-chyběly. Sečteno, podtrženo.. Zhruba o deset patnáct minut bych zkrátil, ale jinak bych neměnil. Díky za to.. (15.02.2011)

S hodnocením mám trochu problém, protože závěrečná čtvrthodina mi poněkud pokazila celkový dojem, ale nakonec tu 4* přece jen dám, protože mě to prostě bavilo. neberu to jako komedii, já se hláškám povedené babičky nijak nesmála, ale jako velmi příjemnou oddechovku o jedné ženě, která nakonec přece jen vyřešila svou životní krizi. Postava matky mi byla velmi sympatická a novinář byl taky fajn chlap. Trošku líto mi bylo postavy Vojty Dyka, protože to byl moc fajn kluk a nevím, jestli si zasloužil tu malou potvoru. (13.11.2010)

Téma natočené už nejednou v celé světové kinematografii mnohokrát lépe. Nevím proč byl kvůli filmu takový rozruch, když si kolikrát pustím ČT1, dočkám se mnohem zábavnějších a vydařenějších filmů, které jsou rovnou natáčené pro televizi a nikdo je necpe zbytečně do kina, v neděli večer solidní oddychovka před spaním, u které se dá ještě něco dělat, aniž byste o něco zásadního přišli, ale v kině asi vyložené utrpení. (13.09.2010)

Podle názvu jsem si myslel, že půjde o něco z drůbežárny a tak jsem se na film v kinech vysral a počkal až půjde na HBO. Zpětně toho docela lituju, protože ve skutečnosti se jedná o absolutně pohodovou záležitost. Skvěle napsané dialogy ženských postav pozvaly do mé tváře úsměv na hodně dlouhou dobu. Musím pochválit především Elišku Balzerovou, která do filmu vnesla neuvěřitelnou jiskru. Veronika Kubařová vypadá na slušnou kostičku, tu si ještě mile rád proklepnu. Hrozně se mě líbil ten její šibalský úsměv. Z mužských postav u mě zabodoval Jiří, jeho monolog u grilu byl vysoce pochoutkový. Celý film na mě působil hrozně elegantně, příjemně a zábavně. (31.01.2011)

Ne, že by se ze mě snad stal skalní fanda Jiřího Vejdělka, ale v našich luzích a hájích je to nejlepší Woody Allen, co do vztahových komedií. Děj měl pro mě zcela opačný spád než pořadí aut, jaká Helena pomáhala roztlačit. Zatímco začátek přijel v ojetém favoritu, na konci si to Ženy v pokušení frčely našlapaným sporťákem. (07.11.2011)