Na mamuta!

Film má zepár světlých momentů, třeba hraní golfu a příprava na zpětvzetí mobilu, ale jinak je hodně fádní, ničím nezaujme. Z některých road movie alespoň čiší pohoda, ale i tu jsem zde postrádala. Jsou to smutné konce velikánského talentu jménem Gérard Depardieu. (Viděno během Challenge Tour Speciál 2015: Filmový lov.) (14.06.2015)

[IFF, Bratislava 2010] Po politicky nekorektnej a ironickej pamiatke na francúzsku anarchistku ("Louise-Michel") si radikálny tandem Gustave de Kervern/Benoît Delépine na plné obrátky rozkrúca menej hyenisticky driapavý, ale za to čo do diverzného žartovania nezvykle progresívny kolotoč. Ten sa hneď od prvotných okamihov vrtí ako pobesnený, nekonvenčným a hodne sugestívnym typom interpretovania odfúkava preč akékoľvek narážky na okatú povznesenosť, ktorou je tento "reprezentatívny" originál sympaticky nasiaknutý. Od famózneho stvárnenia skormúteného/šiblého pracanta (Gérard Depardieu), cez sladkobôľne dominantnú hud. zložku alebo opätovne avantgardné využite rozmerných kamerových možností, až po nákazlivé prechody medzi skutočnom a chimérou (Isabelle Adjani) sa vynára naslovovzatá potvrdenka profesionality so štipkou disidentstva. "Mammuth" dosvedčuje, že je nielen dezinfekciou zvyčajnosti, ale aj prvotriednou a neriedenou substanciou pragmatického absurdizmu, ktorého údernosť ma zakopáva hlboko pod zem. 4+ (12.11.2010)

Francouzský film Na mamuta! je očistcem života a symbolika cesty má zde hmatatelný tvar. Osobité filozofické dílo prostřednictvím cesty bilancuje a vyvolává vnitřní katarzi. Bizarnost je střídána obrazovou provokací až do dekadentních sfér temné stránky lidské duše. Souhrn podivností vysvobozuje trápící duši z krutého zajetí mysli a nabízí novou šanci na život. Hlavní postavou svérázné sondy do duše člověka je Serge Pilardosse (velmi dobrý Gérard Depardieu), muž na pokraji jakéhokoli zájmu. Těžká manuální práce je svým způsobem únikem před traumatem minulosti. Každodenní návyky a rituály jsou přerušeny odchodem do důchodu. Toto mezičasí se stává dobou hledání sebe sama. Pátrání po vlastní identitě zákonitě vede přes vlastní marast mravní i existenční. V nepřehledném vnitřním bludišti nevyrovnaného světa lze sejít z cesty bez pozorování i návaznosti. Jedna osobnost se bortí a zaniká, aby nový obrozený jedinec povstal z popela očisty. Nový neznámý pocit vysvobození dává nové možnosti počátku. Hlavní ženskou postavou je Catherine Pilardosse (velmi zajímavá Yolande Moreau), prostá žena a manželka Serge. I pro ni je mezidobí, vedoucí k zmrtvýchvstání, očistnou kůrou. Ubíjející stereotyp jen s námahou toleruje toho druhého vedle sebe. Složitě se ohlíží po jediném důvodu k setrvání a jiné světlejší vyhlídky jsou v nedohlednu. Rovina symboliky je vedena skrze přelud ztracené lásky (šarmantní Isabelle Adjani). Pouze přijetí dlouho oddalované skutečnosti dovolí uzavřít nejtěžší životní očistění a konečné vysvobození ducha. Částečnou metaforou je také Solange Pilardosse (pozoruhodná Miss Ming), svébytný sirotek a neteř Serge. Její přirozená bezelstnost udává směr pouti znovunalezeného strýce po zpustošené krajině vlastní duše. Z dalších rolí: důsledný a sebevědomý hledač pokladů s detektorem kovů (velmi zajímavý Benoît Poelvoorde), na každou situaci připravená podvodnice (zajímavá Anna Mouglalis), Catherinina kamarádka a kolegyně Danièle (Catherine Hosmalin), Sergeův zestárlý bratranec Pierre (Albert Delpy), či zaskočený personální úředník (Bouli Lanners). Přelomové katarze probíhají přes vnitřní svět, celý ho zpřevrací, žádnou hodnotu nenechá na stejném místě. Až pád na dno hlubiny osvobozuje zakletou duši. Odhoďme bigotní morální zábrany a poznejme vlastní podstatu! Proti tomuto způsobu nazírání na filmařskou práci nemohu mít mnoho námitek. (15.09.2017)

Gérard Depardieu si zde sáhl na naprosté herecké dno a díky tomu předvedl svůj, možná nejlepší, výkon. Jeho herectví zde přesahuje velikost jeho tělesných proporcí a tryská všemi směry. Serge Pillardosse je nesmírně zábavná a zároveň i velice tragická figurka. Rozmluva s majitelem vinice mě odzbrojila. Road movie lynchovského střihu s vynikajícím hudebním doprovodem. Začínám těm dvěma švihlým Francouzům za kamerou přicházet na chuť. (04.04.2011)

Tadiaľto cesta nevedie. Očakával som road movie plnú francúzskeho šarmu, poetiky, možno smutného humoru a dostalo sa mi narcistického príbehu plného najbizarnejších postavičiek. Neberiem nikomu možnosť vyjadriť svoju túžbu po živote artovým alebo artovejším spôsobom, ale toto šlo mimo mňa. Jediným obrovským kladom je výkon Gérarda Depardieua, ktorý ma svojim spontánnym herectvom opäť potešil. (21.02.2011)