Režie:
Petr SlavíkScénář:
Irena ObermannováKamera:
Martin ČechHudba:
Michal PavlíčekHrají:
Aňa Geislerová, Lucie Šteflová, Helena Lia Tachovska, Pavel Liška, Jiří Langmajer, Jan Dolanský, Alois Švehlík, Simona Postlerová, Tomáš Matonoha, Pavel Kikinčuk, Lenka Skopalová, Petr SemerádObsahy(1)
Mladá žena, spisovatelka, se dostala do svízelné situace. Je rozvedená, musí se starat o dvě školou povinné holčičky a nemá rameno, na němž by si poplakala. Někdy se nějaký muž, tedy řekněme rovnou chlap, najde, ale bez pořádné lásky to není ono. Nedá se říci, že ambiciózní autorka, která chce za každou cenu prorazit, na situaci nenese žádnou vinu. Je tak trošku feministka svéhlavička, ale jen trochu: konec konců, taky potřebuje nakonec někoho, kdo zašroubuje žárovku. Její dcerky jsou velmi chytré a mají po mamince velkou fantazii. Svými dětskými, vážně míněnými zásahy do matčina života, komplikují situaci. A tak, jestli nakonec najde rodina tatínka, je ve hvězdách. Možná, že postačí věrný a dobrý přítel... a jednou, kdo ví. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (82)
Už Deník šílené manželky byl šílený. Divnovlásky je zase divný, takže to Irena Obermannová nevylepšila. Jediné co mě na filmu zajímá je to, zda se jedná o román s autobiografickými prvky. Ovšem neshledávám nic zajímavého na filmu, kde se matka dvou dětí chová méně zodpovědně než starší dcera. Vlastně to vystihla, když své opilé matce řekla, že ona taky má své problémy o které se nikdo nezajímá a její matka je dospělá a měla by si umět poradit. A místo toho je jen ožralá. Jediný herec na kterého se dalo dívat byl Pavel Liška. A i ten to správně vystihl v závěru. ()
Mierne povrchný príbeh, avšak strasti rodinky na čele s Aňou a jej nezbednými deťmi mnohokrát vyvolali na mojej tvári úsmev.....a tie hlášky tých deciek stáli zato......Divnovlásky sú tak trochu iné - divné...ich spracovanie je rozhodne nie po vyšlapanej cestičke....ale mňa tento televízny počin príjemne prekvapil a urobil mi dobrú náladu..... ()
Béďa je jednička, Langmajer nula, Šteflová je budoucí miss, pokud tedy neztloustne, koza je koza a Xenie je taky koza. Perfektní film pro pacienty po operaci srdce, tep se při jeho sledování dostane tak maximálně jeden dva buchy nad klidové spánkové hodnoty. Taky mozkové buňky při něm krásně zregenerují, neb nemusí vykonávat žádnou práci, protože hned po prvotním představení hlavních postav je naprosto jasné, jak celý příběh skončí. Např. když vedle vybourané Xenie (havarovala s autem, není v tom žádný dvojsmysl!) zastaví dodávka s kozou na korbě, je jasné, že z ní nemůže vyskočit Langmajer, to by se k jeho dosavadní filmové přehlídce postav šviháků lázeňských prostě nehodilo. Zato rozhodně nepřekvapí, když se ze dveří toho fára vykutálí ukoptěný, evidentně minimálně dva týdny nemytý koktající Liška, který si tak udělá další notně mastnou čárku ve své košaté sbírce roztodivných filmových existencí. Geislerová ztvárnila postavu silně nesympatickou, ješitně si myslící, že od ní každý chlap prchá kvůli její "pravdomluvnosti", a né pro její hroznou povahu. Usilovně pracuje na vyloučení své mladší dcery z dětského kolektivu, když jí hystericky opakovaně tvrdí, že víly doopravdy existují, a jde se kvůli tomu klidně poprat s učitelkou. Podlézá těm, o kterých si myslí, že jsou na "společenském žebříčku" vysoko (Langmajer, Matonoha), a minimálně zezačátku šlape po těch, kteří mají srdce upřímné, ale holt trochu smrdí po hnoji (Liška). Každý, kdo vidí její nakrátko ostříhané hnízdo nabarvené na blond, by jí dal pár korun na fet (pesimista), nebo pár korun na zakoupení nějaké té vkusné paruky (optimista). Ale abych jen nepomlouval, my zvrhlíci si přijdeme na své, tolikrát ukázaná koza na veřejnosti, to se nejen v českém filmu tolik nevidí. ()
Ty ženy píšou čím dál víc zajímavěji. Zajímavěji povrchní to snad být nemohlo. Měl bych si myslím něco přečíst, zda i v psané podobě to bude vyznívat jako návod k použití. No a jak to vlastně bude dál? Co když se podle toho někdo začne chovat? Koho to tak může inspirovat, jednobuněčné organismy? Zajímavé bylo to drobení do "kapitol," asi se někomu nechtěl psát scénář a tak překopíroval knihu rovnou. Tak ne, ech, to byl záměr. VE FILMECH TO VŽDYCKY VYBUCHNE. Ať žije realita! ()
Hlavní hrdinka Xénie se vrátí z pohřbu svého otce, sedí doma a pláče. Ne však proto, že jí umřel otec, ale proto, že o ni - jak se domnívá - žádný chlap nejeví zájem. Zvláštní. Tedy, nebylo by to zvláštní, bylo by to naopak velice hezké vystižení jejího charakteru, kdyby... kdyby se v celých předešlých ¾ filmu chovala aspoň v náznaku jako sebestředná egoistka. Což se ale nestalo... Podobných scenáristických nelogičností a nedůsledností by se našla spousta... Zajímavost: V závěrečných titulcích se mezi herci objevuje jakýsi „kocour Ferdinand“, kterého jsem ve filmu musel nejspíš přehlédnout, zatímco docela exponovaná bezejmenná koza zmíněna není - nebo že bych si už pletl domácí zvířata? -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009. ()
Reklama