Něžná past

Kouzelná Debbie Reynoldsová a vcelku vtipné dialogy. Zato největší divácké lákadlo - Frankieboy - se s odstupem padesáti let ukazuje být nejslabším článkem filmu. Podotýkám, že jeho písně uvádím dokonce v listině nadepsané "ZAHRAJTE MI NA POHŘBU", takže nic osobního ;-), ale Sinatrovy herecké výkony byly tragikomické. Trochu jako když navléknete instalatéra do lékařského pláště. Na první pohled nepoznáte rozdíl, ale jakmile se vám začne vrtat v zubech francouzským klíčem, hned víte, která bije. 50 % (08.03.2005)

Nelze se od samého počátku sledování filmu ubránit srovnání s o deset let mladším Marriage on the Rocks, který je v kontextu Sinatrovy filmografie Něžné pasti určitě nejblíže. Rodinný život členů americké poválečné společnosti, plno komických situací a povedené dialogy, a hlavně přítomnost Franka. Trochu nechápu "lov na čarodejnice" v podání několika místních kolegů, Něžná past je filmovým zpracováním divadelní hry, nikoliv výpravnou peckou natočenou z 99 % v exteriérech. Naprosto odmítám zatracovat Sinatrovo herectví, nicméně v newyorském bytě Charlieho Readera se mi víc líbil charismatický výkon Davida Waynea. A mimochodem, Debbie Reynolds je tu v některých záběrech dost podobná Zuzaně Norisové. (08.10.2009)

Byl jsem zvědavý na to, až uvidím Franka Sinatru a Huga Haase společně v jednom filmu. Bohužel, jak jsem zjistil, Haasovi evidentně nějakou dobu trvalo než se v Hollywoodu prosadil a než mu byly svěřovány významnější role. Přestože jsem si pozorně prohlížel i osoby v pozadí, na českého rodáka jsem tentokrát prostě nenarazil. Což je však jen mé osobní, ryze subjektivní zklamání, které nic nemění na skutečnosti, že je Něžná past příjemnou romantickou komedií v hlavní roli s božským Frankem ve vynikající formě. Role elegantních starých mládenců mu sedí a film mu přesto to nabídl – trocha toho povinného zpívání a především popíjení s přáteli a flirtování s každou sukní v dosahu. (06.02.2012)

Konverzační komedie o tom, kterak se Frank Sinatra nechce vzdát svého staromládeneckého života, nakonec se však do sítě do níž chytá mladé slečny lapí sám, a přijde na to, že vlastně potřebuje lásku. Vidět ten film v divadle, řekněme na Broadway, asi bych se bavil. Filmové zpracování ale maximálně šustí papírem... Z dialogů trčí inscenovanost, snaha přijít na konci každé scény s nějakým vtipným bonmotem, vygradováním. Nepůsobilo to na mě přirozeně, ale věřím že v 50. letech musel film být velice atraktivní, hlavně díky Sinatrově přítomnosti. Celý děj je totiž postaven na faktu, že Sinatra je neodolatelný starý mládenc, že je vtipný, charismatický... V dnešní době už ale Sinatrovo kouzlo přeci jen trochu vymizelo (alespoň co se jeho herectví týče), tudíž ztrácí svou hlavní přednost. Představte si, že byste sledovali film s Karlem Gottem starý tak 40 let, v němž by Mistr hrál roli neodolatelného lamače ženských srdcí. A to by bylo všechno, co by film nabízel. Před těmi desítkami let by slečny pravděpodobně nemohli spustit oči z plátna... dnes by to u většiny (nepočítám li Gottovi zaryté faninky) diváků vyvolávalo spíš jen lehké pousmání... (27.02.2005)

50. léta v USA holdovala přízemně konzervativním hodnotám, jejichž oslavou Tender Trap je nepochybně, třebaže to podává jemnou formou. Pro mě je na snímku nejzajímavější vizuální stránka dokumentující dobové americké maloměšťácké představy o typické domácnosti, které nám dnes spotřební kultura vnucuje v mírně inovované podobě jako "moderní". Něžná past (Debbie Reynold navíc bude - až se vdá - opravdu nesnesitelnou manželkou) reprezentuje svět, který nesdílím vůbec, ale podán je téměř jako něco interesantního. (19.12.2012)