Zámek v Čechách

České drama, jehož děj začíná v roce 1948, kdy je stará, ale psychicky nesmírně odolná hraběnka nucena opustit její rodový zámek, jenž je okamžitě zestátněn, je zbavena veškerého majetku a bylo jí přiděleno řadové jméno Anna Lansdorfová. Po deseti letech, během nichž dle svých slov měla často bídu, ale nikdy strach, si plní svůj poslední sen a vrací se do svého bývalého zámku oslavit své sedmdesátiny. Domnívám se, že J. Jirásková v roli pro režim nežádoucí hraběnky, jež se však odmítala před kýmkoliv sklonit, podala jeden ze svých nejlepších výkonů. Po jejím boku se představil výborný K. Heřmánek, jakožto hraběnčin bývalý sluha Alois, z něhož se postupem času stala alkoholem zničená troska, jenž si nedokázala najít své místo v nové socialistické beztřídní společnosti. Režisér M. Hollý ve spolupráci se scénáristou J. Hubačem, jehož některé opusy hraničí s genialitou, vytvořili velmi poutavé drama, v němž můžeme pouze obdivovat nezlomenou a cílevědomou šlechtičnu, jež si i přes nepřízeň osudu zachovala svou někdejší eleganci a aristokraticky povýšený charakter. (22.07.2014)

Musím se přiznat, že tentokrát to napálím za všechny hvězdy. Kromě skvělého obsazení film i docela slušně popisuje atmosféru doby. Jiřina Jirásková je samozřejmě vynikající herečka, skvěle zahrál však i Karel Heřmánek. Líbilo se mi, jak je film napsaný i proto, že tregédie nespočívá jen v tom, že je jiná doba, ale také v tom, že se s tím hraběnka odmítá samířit a nechce to pochopit. Aby toho nebylo málo, tak sama ničemu moc nepomáhá, neboť ona rozhodně není milým a laskavým člověkem. Chová se ke všem povýšeně a arogantně, takže ani není důvod, aby jí někdo vyšel vstříc nebo ji měl rád a hlavně k těm, kteří jí pomáhají. Možná je to ovšem hlavně tím, že v ní zůstává určitá hořkost nebo zahořklost. Je to tedy tragický příběh po všech stránkách, kdy vítězové nejsou žádní, jen poražení. (22.02.2021)

Tento TV film ma okamžite upútal vďaka hereckému koncertu Jiriny Jiráskovej v úlohe hrabienky z Landsdorfu.Skvelý je aj Karel Hermánek ako jej bývalý sluha.Je to doba,keď na stene predsedu Vinklara visí obraz prezidenta Antonína Novotného,teda 50. a 60. roky.Tieto ťažké časy sa podarilo veľmi citlivo natočiť slovenskému režisérovi Martinovi Hollému. (20.02.2011)

„Poslední léta moc kouřím. To je všechno, co mi ten socializmus přinesl...“ Ve dvou zásadních filmech své poslední tvůrčí dekády (tím prvním je Tichá bolest 1990) obrací režisér Martin Hollý pozornost směrem k vyrovnávání se s komunistickým režimem 50. let. I zde se plně projevuje Hollého mistrovství v působivém předvedení lidských osudů na pozadí konkrétní společenské situace. Po opakované spolupráci s Tiborem Vichtou a Jiřím Křižanem našel Hollý tentokrát stejně výborného autora námětu a scénáře v Jiřím Hubačovi, o jehož mistrovství v psaní dialogů lze napsat totéž, co o Hollém v souvislosti s režií. Vznikla opravdová perla českého filmu 90. let ve znamení komorního lidského příběhu, jenž si možno za doprovodu stejně tak vynikajících hereckých výkonů užít bez hluchých míst. I během nostalgicky dojemných chvil (viz. flashbacky do mladých let hraběnky během hry na piáno na oslavě) dokáže Hollý udržet sentiment v míře natolik, aby nesklouzl do přílišné patetičnosti. Snad každá scéna zde různým způsobem odkrývá konkrétní postoje lidí na pozadí doby či dokonce samostatný drobný příběh epizodních postav (např. bývalý hoteliér v podání Leoše Suchařípy, kostelník nebo bývalý přítel hraběnky dnes jako předseda výboru). Zdánlivě oddechové a nevyzpytatelnou povahou hlavní postavy i lehce úsměvné drama mě i napodruhé emocionálně vyčerpalo daleko víc, než jsem předpokládal... a Jiřina Jirásková? Byť to může znít jako klišé, ona svou roli nehraje, ona zde tou hraběnkou s „modrou krví“, pevnou náturou a obrovským smyslem pro poctivost i ironií přímo JE! Bez diskuze jedna z Jiráskové životních rolí, jakou si tato paní herečka po dlouhých letech zákazů během normalizace rozhodně zasloužila. 95% (25.10.2020)

Noblesa se nedá zahrát,noblesu musíte mít v sobě.čím asi byla J.Jirásková v minulém životě ? :-) Točilo se na zámku v v Liblicích Fuj,táhne z tebe rum! Jsem alkoholik... Jsem alkoholik ,paní hraběnko. Jsem alkoholik,paní hraběnko... To ráda slyším odborníka potřebuji. Směřuje sem příslušník paní hraběnko! Příslušník čeho ? Heřmánek skvělý... U Jiráskové je to samo sebou... 😉 Scénárista Hubač psal roli hraběnky pro paní Jiráskovou, produkce si ale do poslední chvíle neověřila zda bude mít herečka na natáčení čas a když ji konečně oslovila, zjistila že Jirásková má tolik aktivit že jakékoliv další pozastavila. Snažili se scénáristu přesvědčit že hlavní roli přeobsadí, ten to ale striktně odmítl a řekl tak ji dejte přečíst scénář.Když se jej Jirásková přečetla, zrušila všechna vystoupení v kterých byla i vystoupení ve Vídni a na natáčení okamžitě kývla. Syn scénáristy Jiřího Hubače, Ivan adaptoval scénář televizního filmu pro divadlo, což je docela rarita, protože ve většině případů je tomu právě naopak. (19.03.2009)