Vše, co mám rád
Wszystko, co kocham
Všetko čo milujem
All That I Love
Režie:
Jacek BorcuchScénář:
Jacek BorcuchKamera:
Michał EnglertHudba:
Daniel BloomHrají:
Mateusz Kościukiewicz, Andrzej Chyra, Zygmunt Malanowicz, Jakub Gierszał, Bogdan Smagacki, Mateusz Banasiuk, Wojciech Jaruzelski, Halina Skoczyńska (více)Obsahy(1)
V pobřežním městě Krásné Jarno v Polsku zakládá osmnáctiletý Janek, syn námořního důstojníka, v roce 1981 punkovou kapelu, aby mohl nahlas zpívat o věcech pro něj nejdůležitějších. Jeho život naplňuje hudba a první velká láska Basia, ale nic netrvá věčně. "Solidarność" (Solidarita) bojuje za svobodu a demokracii, v zemi roste napětí. Komunisté tajně připravují válečný stav. Vzpoura mladých lidí během politické vřavy se může rychle promenit v tragédii. Konflikty s komisařem stanného práva a smrt milovaného člověka změní všechno, co je ve světě Janka. (Zlín Film Festival)
(více)Recenze (31)
Mám slabost pro muzikanty. Hlavně pro ty, kteří svoji hudbu žijí celou svojí duší, dokážou do ní ze sebe dát naprosto všechno. Všechno, co milují. A vyjádřit skrze ni sami sebe. Bylo to silné, drsné, emocemi přetékající, plné vzdoru a syrovosti, Solidarnośći v lidech a bezmoci. A já jsem to Jankovi všechno věřila a žila jsem to celou dobu, od začátku až do úplného konce, s ním. Shlédnuto v rámci dubnové Challenge Tour 2015 - 30 dní se světovou kinematografií. ()
Výborný film o láske, smrti a odhodlaní niečo zmeniť, na pozadí politických udalostí, ktoré príliš zasahujú do života ľudí. Páčili sa mi najmä dramatické scény, potom spomalené scény v poli s klavírnou hudbou. Alebo keď Janek skladal punkové pisene a do toho hral klavír. Je to film o mladých ľuďoch, ale aj ich rodičoch,z ktorých každý má iné politické presvedčenie a preto medzi nimi vznikajú konflikty. ()
Láska a svoboda v Polsku začátkem 80. let. Film o době, co je pryč, ale stojí za to si ji připomenout. Dnešní generace v tomhle věku už není punk a řeší hlavně peníze a kariéru. Natočeno vkusně, bez humorné rozplizlosti českých filmů na podobné téma. A také doporučuji milovníkům baltského pobřeží. ()
Předvídatelná, přeslazená polská slátanina. Kdyby byla alespoň lépe vykreslena dobová atmosféra a zasazeno do historického kontextu. Takhle to člověka akorát nase*e. ()
Skvělý polský film o partě kluků, kteří si založili punkovou kapelu v době polské normalizace. Hlavní hrdina - Janek, student z rodiny námořního důstojníka, se zamiluje do dívky z rodiny odbojáře ze Solidarity. Celkem idylická atmosféra postupně houstne, ale nedočkáme se nějakých velkých scén. Všechno je to jaksi intimně sevřené , a proto to víc leze pod kůži. Po vyhlášení vyjímečného stavu bezpáteřním Jaruzelským a po smrti babičky hlavního hrdiny, se začnou teprve tříbit charaktery jednotlivých postav. Hlavní hrdina Janek se rozhodne zahrát s kapelou koncert, přes zjevné námitky příslušníka státní policie, kterému před koncertem navíc zmermomocnil manželku ( tu zřejmě již delší dobu manžel neuspokojoval nejen po politické stránce ). Janek totiž v publiku najde svou dívku , a tak riskuje... Nakonec přichází " Pelíškovský závěr " - ta, kvůli které ohrozil sebe i svou rodinu - otec přišel o práci, nakonec emigruje do Německa. Je to tedy především o těch, kteří zůstali doma. Velmi dobře zahráno, dobrá kamera a až zajímavě vtíravé pocity, kolik toho máme s Poláky společného. Toho zdemolovaného Wartburga jsem si docela vychutnal... ()
Pekný pohľad na dobu minulú, ktorý sa na ňu pozerá očami dospievajúceho chlapca a nestráca čas stupídnym moralizovaním, alebo vyzdvihovaním tej či onej skupiny ľudí. Je to hlavne o dospievaní, i keď v dobe pred 30-timi rokmi. Vtiahnutie do deja: **** Akcia: ** Hudba: *** Erotika: * Realita: **** ()
Přímočarý, jednoduchý, ale dobře natočený film, který rozhodně neurazí. Sondu do života pankáčů v socialismu si ale dovedu představit lépe. ()
Snímek jsem viděl poprvé a musím říct, že zklamaný jsem z něj rozhodně nebyl. Problematika událostí roku 1981, které byly bezprostředně spojeny s činností Solidarity a vyhlášením výjimečného stavu na území celého Polska, jsou poměrně častým a vděčným tématem polských filmařů. Není tedy divu, že vznikl i tento snímek, který by se s jistou dávkou nadsázky dal pojmenovat jako „love story v čase PRL-u“. Hlavním hrdinou je zde osmnáctiletý mladík Janek, zakladatel punkrockového uskupení WCK, který je bláznivě zamilován do své spolužačky Basii. Jejich vztahu ovšem není přáno hned z několika důvodů, jelikož Basia je dcerou zaměstnance Solidarity, zatímco Jankův otec je velmi loajální vůči nynějšímu politickému režimu. Celý příběh se odehrává v napjatém roce 1981, který eskaluje projevem generála Jaruzelského a vyhlášením stanného práva na území celého Polska. Janek se ovšem nepotýká pouze s touto peripetií, ale i se skutečností, že jeho rodiče vlivem těchto událostí oba přicházejí o svá zaměstnání a Basia se navíc společně se svou rodinou chystá emigrovat do Německa. Upřímně řečeno, mě tento snímek poměrně zaujal, líbil se mi, i když samozřejmě na dané téma vznikly zcela určitě i povedenější filmy. Pokud bych měl tento snímek přirovnat k nějakému českému počinu, s největší pravděpodobností by mě napadly Pelíšky Jana Hřebejka, protože i zde se setkáváme s mladými lidmi, kteří se snaží v šedi socialistického režimu nějak přežít, prožívají své první velké lásky, zrady, zklamání, emigrace a nakonec i invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Ano, pohybujeme se samozřejmě v jiné dekádě, ale ty motivy a myšlenky jsou více než podobné. Snímek mě zaujal a hodnotím jej solidními 80 %. ()
Poezie všedního dne osmdesátých let v Polsku. Učesaná realita, na kterou se moc příjemně dívá. Mládí bez budoucnosti. Co zbývá? Protest? Punk! Ale co pak? No future! ()
70%. ()
Tak o tomhle jsme si tady v té době mohli leda tak nechat zdát . Aby zde v těch časech na škole hrála punková kapela se svými mírně řečeno na tu dobu velice kontroverzními texty. Severní sousedi byli tehdy lehce o krůček napřed díky Solidaritě. Příjemný film o dospívání a taky trochu o té rebelii. ()