Strieborný vietor
Silvery Wind
Režie:
Václav KrškaScénář:
Václav KrškaKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Eduard Cupák, František Šlégr, Marie Brožová, Radovan Lukavský, Vladimír Ráž, Bedřich Vrbský, Jana Rybářová, Josef Vinklář, Oldřich Slavík (více)Obsahy(1)
V malém jihočeském městě, mezi kamarády z gymnázia a v úzkoprsé společnosti dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin (E. Cupák) první platonickou lásku k mladé Aničce Karasové (Jana Rybářová). Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých, z nichž jen někteří mají pro jeho pocity pochopení. Ratkin se nechává unášet bohatstvím svých citových zážitků. Ani zlá vůle místního katechety, pomluvy bytné, svody neukojené vdovy ze sousedství a nakonec ani nemilosrdný osud nemohou přehlušit hlas „stříbrného větru“, zpívajícího píseň mládí a lásky… Lyrický román "Stříbrný vítr" byl již druhým „šrámkovským“ filmem režiséra Václava Kršky. První byl Měsíc nad řekou z roku 1953. Fráňa Šrámek byl básníkem mládí. Jeho díla jsou křehkou lyrickou písní mladých smyslů, jemné psychologie, postřehu a náladové sugesce. K atmosféře filmové přepisu přispěly i procítěné výkony nesmírně citlivě vedených herců, z nichž zaujala hlavně tehdejší mladší generace, reprezentovaná lyrickým Eduardem Cupákem, ale i Janou Rybářovou a dalšími představiteli Ratkinových spolužáků. Na dobrém výsledku má velký podíl i lyrická hudba Jiřího Srnky a nostalgicky laděná obrazové kompozice kameramana Ferdinanda Pečenky. (Česká televize)
(více)Recenze (63)
Na některé filmy se lze dívat kdykoliv. Na tenhle se musí člověk psychicky připravit, naladit a při dívání se odpoutat od okolního světa. Velkoryse nadhlédnout nad tu snad až naivní romantiku... ()
Janičko posedlá, co sis to připustila. Vždyť příběhy se musí psát právě při hledání pokojnosti. Gesta ženy na tváři dívky, tíhou něhy rozervané oči. I přesto, že bouře v duši neslábne, dává sílu živlům tužeb a hurikán cítění dokáže ve svém středu přinést klid; viděla bys, kdybys chtěla. Já bych to vidět chtěl, moc rád bych chtěl. ()
V dnešní době už asi tento film působí trochu staromódně, ale pořád platí, že mládí má iluze o životě a v tom je ten stříbrný vítr, který dospělí lidé vnímají jen výjimečně. Z herců mne více než Cupák nebo Racek zaujali Lukavský a Ráž. Ovšem i postava Aničky Posedlé v podání Jany Rybářové je zajímavá i když možná herecky poněkud zvláštní. ()