Režie:
Jiří SvobodaScénář:
Jiří SvobodaKamera:
Radek OčenášekHudba:
Miloš VacekHrají:
Jan Kačer, Miroslav Macháček, Marie Málková, Táňa Fischerová, Nina Divíšková, Viktor Očásek, Eva Svobodová, Zdeněk Hodr, Miloš Vavruška, Jaroslava TicháObsahy(2)
Drama lásky a zrady podle F. M. Dostojevského. Důstojník Alexej Ivanovič (J. Kačer) má před svatbou s mladou, bohatou nevěstou Naděždou (T. Fischerová), jenže se mu neustále zpřítomňuje minulost. Kdysi byl hostem statkáře Trusockého (M. Macháček) a s jeho ženou Natálií (M. Málková) udržoval tajně milostný poměr. Trusockij ho pronásleduje a chce se s ním rozdělit o smutek nad úmrtím své ženy. Svěří se mu s podezřením, že ho Natálie podváděla, ale z nevěry podezřívá jiného muže. Neustále Alexejovi kříží cestu a pronásleduje ho se svou bolestí. Natálie se mu před smrtí svěřila, že dcera, kterou porodila, není jeho… (Česká televize)
(více)Recenze (7)
Psychologický thriller podle Dostojevského. Režisér Jiří Svoboda, tehdy sotva pětadvacetiletý benjamínek, překvapil na prahu své umělecké dráhy vyzrálostí, propracovaností, přesvědčivým zvládnutím řemesla a zároveň precizním vyobrazením nervní atmosféry plné neklidu a napětí. Miroslav Macháček i Jan Kačer potom byli přímo ideálními představiteli obou hlavních rolí. Vzrušující podívaná nabitá emocemi a citovým zoufalstvím. ()
Šéfredaktor hlavní redakce dramatického vysílání Československé televize Antonín Dvořák režisérovi Svobodovi po schvalovací předváděčce řekl: "tak jak to sestřiháte soudruhu režisére" ten odvětil že by kdyby to chtěl sestřihat jinak, nešel by s touto verzí do schvalovačky. Pro režiséra to znamenalo stop 10 let televizní práce. ()
"Copak se Vás nezbavím? Copak my máme spolu ještě něco společného?" Když statkář Trsovsky vstoupí po mnoha letech znovu do života důstojníka Alexeje Ivanoviče (místy trochu přehrávají Jan Kačer), je cítit jako by to vše "byl jen dusný, mrhavý sen." Vždyť Trsovsky "vypadá jako živá mrtvol a tváří se jako ničema." Ale kdo je ve skutečnosti ničema a kdo oběť? Tohle psychologické drama nezapře svou depresivností Dostojevského. Miroslav Macháček zas v téhle roli (jakož i řadě jiných) nezapře něco ze své vlastní mentality (na pomezí normálu a šílenství). ()
Velmi pěkně zpracované drama, Macháček jako Pavel Pavlovič si přízvisko Přízrak jistě v plném ohledu zaslouží. Zjeví se, aby vzpomněl křivdy minulosti a nechal vše vyjít na povrch. ()
Neznámý či pozapomenutý debut Jiřího Svobody je perla vylovená z archivu ČT. Film pojatý estetikou nové vlny se noří do nitra postav F.M.Dostojevského s takovou intenzitou, že zážitek je silnější než předloha. Třeštění na pomezí normálu a šílenství je vlastní mentalitě Miroslava Macháčka, rovněž Marie Málková se vzepjala k podobnému výrazu, dokonce i Jan Kačer díky jejich vlivu (a jistě i vlivu režiséra) překračuje svůj obvyklý zdrženlivý projev. Je škoda, že se Svobodovi už později nepodařilo dosáhnout podobných výšin. ()
Méně povedený scénář i režie Jiřího Svobody, navíc podtržené nepřirozeným hereckým přehráváním Kačera i Macháčka a neslanými nemastnými výkony ženských představitelek. ()
Macháček vládne po mapě... ()