Submarino
Submarino
Submarino
Obsahy(1)
Nick a jeho mladší bratr se protloukají životem poznamenaní nešťastnou událostí v dětství. Nick se právě vrátil z vězení a zdá se, že kromě pití piva a občasné návštěvy posilovny, není nic, co by ho zvlášť zajímalo. Jeho mladší bratr pečuje po smrti své ženy o malého syna, před nímž však skrývá tajemství, které dítě odhalí až smutně snadno. Oba bratři se sejdou na matčině pohřbu, kde se životy všech zúčastněných náhle propojí... Vinterberg působivě vypráví příběh dvou outsiderů z kodaňského předměstí, kteří žijí ze dne na den a snaží se v bezútěšném prostředí přežít; stačí jim „udržet hlavu nad vodou“, k čemuž metaforicky odkazuje název filmu Submarino. Seversky syrové drama se strhujícími hereckými výkony je natočeno s citem pro formu a autentičnost situací, které jen posilují emotivnost snímku.
Ve svém šestém filmu Submarino se Thomas Vinterberg navrátil k tématu dysfunkčních rodinných vztahů obdobně jako ve své předchozí tvorbě: ve snímku Rodinná oslava z roku 1998, vůbec prvním filmu manifestu Dogma 95, který získal ocenění na mnoha mezinárodních festivalech či později v odlehčené podobě v komedii Když se muž vrací domů (2007). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (185)
Život je jeden z najťažších. Zničený ho môžte mať aj v takej ekonomicky zabezpečenej krajine, akou je Dánsko. Rodina a vzťahy sú totiž o niečom inom a podliehajú iným zákonitostiam. No a o otázke rodiny v modernej spoločnosti asi aj Vinterbergov film bude. Možno sa scenár zakladá na niekom, koho autor predlohy osobne pozná, alebo vychádza z príbehu, ktorý mu niekto rozprával, pripadá mi, že si toto niekto len tak nevyfabuluje. Film sa venuje obom bratom rovnomerne a vždy im venuje dostatočné množstvo času, neprestiháva medzi ich životmi paralelne po niekoľkých scénach a mne to vyhovovalo. Na pravidlá Dogmy zabudnite, toto je starostlivo naaranžovaný festivalový biják, navyše divácky vďaka postavám a zrozumiteľnosti celkom príťažlivý. ()
To, kde vyrastáte a kto vás vychováva, vytvorí hlavný smer vývoja vášho života. Pokiaľ nie ste veľmi silná osobnosť alebo nemáte to šťastie, že vám do života príde osoba, ktorá vám ukáže, že sa dá žiť aj inak, tak je vysoká pravdepodobnosť, že vaša dospelosť bude rovnako ničivá, bezútešná a tragická ako bolo aj vaše detstvo. Submarino sa odohráva v tej najväčšej dánskej špine, ktorá sa vám zaryje pod nechty a v hrdle sa vám vytvorí guča už od úvodnej scény. Je to typicky ukážkový, surový dánsky film. Doteraz je pre mňa veľkou záhadou, že práve krajina, ktorá podľa mnohých rebríčkov získala titul „najšťastnejšia krajina sveta“ točí tie najdepresívnejšie, najsurovejšie, ale zároveň najrealistickejšie a podľa mňa aj najdokonalejšie drámy na svete. ()
Výnimočne som si prečítal pred spustením filmu oficiálny text distribútora, aby som vedel, do čoho idem. Po prvej polhodine som mal chuť film vypnúť, ale potom som naň začal pozeral nezaujate, tak, ako si výskumník obzerá nový druh hmyzu. Je nepochybné, že z filmárskeho hľadiska a hereckých výkonov sa nedá filmu nič vytknúť. Problém mám iba s tým, že ma životné osudy outsiderov v bohatej krajine Európy nechávajú chladným a nezaujatým. Takže naďalej ostávam fanúšikom Thomasa Vinterberga, ale ďalší film s podobnou tematikou by som už neustál. ()
Velká dávka deprese z Dánska. Film rozhodně nemá nejoriginálnější téma, přesto ho výborně dokáže na nás přenést. Ta nepříjemnost a jistá zoufalost z filmu doslova sála a pro nás diváky, to není lehká podívaná. Velkou zásluhu na tom má režisér Thomas Vinterberg, který nikdy neuhne stranou a díky tomu jsme vždy v centru dění. Vinterberg své postavy nešetří, ale taky je nesoudí. Sice dělají morálně špatné věci, ale nikdy jsem z nich neměl pocit, že jsou to špatní lidé. Jen měli hodně smůly celý život a nedokázali jí porazit (vztahy, smrt, závislost). Navíc se zde ukáže, že i když se postavy snaží činit dobré skutky, tak se jim to vždy vrátí. Začarovaný kruh plný bolesti a smutku. Submarino je zajímavý a hodně povedený film. PS: Za filmovou výzvu děkuji uživatelce leila22 . ()
Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Film číslo 29 - Dánsko. Od začátku do konce jedna velká beznaděj, bezútěšnost a deprese až na kost. Vinterberg je mistr severského dramatu a dokázal mi to již třetím filmem. V duchu jsem si říkal, který z bratrů byl víc v prdeli, konec filmu mi tuto otázku částečně zodpověděl. Jsem rád, že jsem v Kodani nikdy nebyl na podzim nebo v zimě, to bych si asi moc hezkých vzpomínek nepřivezl. Dánsko bylo, je a bude mou filmovou zemí zaslíbenou a potvrdilo roli favorita. ()
Reklama