Slavnost v botanické zahradě

Môj inštinkt mi navrával, že sa dočkám filmu, ktorý sa mi páčiť nebude, v krajnom prípade filmu, ktorý označím za blbosť. Naozaj som ale nečakal, že sa dočkám nepochopiteľnej, psychotickej SRAČKY, oproti ktorej bledne od závisti aj záver Ružových snov a tvorba Larsa von Triera. Pointu postrádajúce a na seba nenadväzujúce scény, prelievajúce sa modro-fialovo-oranžové filtre, nápisy behajúce cez obrazovku, postavy chovajúce sa ako päťročné deti, resp. dospelí retardi... Vraj poetický film. Iste, ak je "poetický" synonymom k "prijebaný". (02.02.2012)

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Film ktorý je tak strašne mozaikový a tak strašne bohatý na súvislosti, farby, príbehy a bláznovstvo že na prvý krát ho žiaden divák poriadne nepochopí a ani sa mu nedostane pod kožu. jeden z tých filmov ktorých opätovné zhliadnutie vo vás vzbudí nové pocity a vy objavíte nové myšlienky. Havetta doslova oslavuje šialenstvo, bláznovsto a farebnosť ľudí, načrtnutých buď postavami alebo kamerovými filtrami. humor vychádza zo všedných situácií s ktorých sa stávajú nevšedné. je to o úniku a túžbe po slobode. o ľudoch a ich snoch, no a predovšetkých o umení a láske. pocta antike a bakchusovi, pocta ženskosti predstavujúcu tu dcéry Domčeka a Feri, vplyvy vonkajšieho sveta, ktoré tu predstavuje julo satinský a mnohé ďalšie. najsilnejší moment keď sa noc zmení na deň. podmanivá hudba, umocnená príchodom kapely. dialógy ktoré nedávajú zmysel a najviac pripomínajú Kristové roky od Jakubiska, lenže tam kde oni vo výpovedi stroskotávajú, havetta hravo nachádza jasný smer a rozpráva príbeh tomu kto je ochotný uveriť a počúvať. kamera neskutočne pôsobivá, hravá a hlavne po čertoch zaujímavá. fantastický Sýkora ktorý si u mňa napravil reputáciu, jeho zamilovaný a trocha bláznivý botanik Gašpar mi bol veľmi blízky. rozdelenie na kapitoly umocnuje videné a očakávané, ale aj tak ani najmenej nie sme pripravený na to čo nás čaká, pre mňa veľmi zaujímavý film. (29.12.2008)

Při sledování tohoto nesmyslného díla, které nic nevyjadřuje, jsem byla nucená hodně přemýšlet - v první řadě nad tím, jak asi vznikal scénář, nedovedu si totiž představit, jak v něm racionálně uvažující člověk mohl popsat ty šílené scény, které se později realizovaly na plátně. Vždyť ať je žánr jakýkoliv, divák by měl dostat alespoň nepatrnou šanci ztotožnit se s postavami a reáliemi tohoto světa. Zde to naprosto neplatí, herci pronášejí nesmysly, dělají věci které nic neznamenají a vše prokládají bezzubým řehotem. Je téměř nemožné, aby se někdo choval tímto způsobem, ze všeho nejvíc mně tyto výjevy připomínaly středověkou "loď bláznů" , jejíž nešťastná posádka nezahynula na moři, ale vítr ji přivál k neobydlené pevnině, kde se úspěšně rozmnožila. (01.03.2009)

Kaleidoskop ľudských osudov a básnické črevo vidieckej absurdity, pri ktorého sledovaní som mal ustavičný pocit, že všetkým zúčastneným v žilách zjavne kolujú isté povzbudzujúce látky. Každopádne, zábava je to preveliká, až som sa takmer zahrdúsil zabehnutým orieškom. A áno, má to v sebe aj zopár zaujímavých myšlienok. Len sa cez seba tak akosi prepletajú... 80% (15.01.2015)