Slavnost v botanické zahradě

Môj inštinkt mi navrával, že sa dočkám filmu, ktorý sa mi páčiť nebude, v krajnom prípade filmu, ktorý označím za blbosť. Naozaj som ale nečakal, že sa dočkám nepochopiteľnej, psychotickej SRAČKY, oproti ktorej bledne od závisti aj záver Ružových snov a tvorba Larsa von Triera. Pointu postrádajúce a na seba nenadväzujúce scény, prelievajúce sa modro-fialovo-oranžové filtre, nápisy behajúce cez obrazovku, postavy chovajúce sa ako päťročné deti, resp. dospelí retardi... Vraj poetický film. Iste, ak je "poetický" synonymom k "prijebaný". (02.02.2012)

Po mnohahodinovém (subjektivně) utrpení ten nesmysl skončil. Herci (či neherci) byli velmi přesvědčiví a zdálo se, že nic nehrají, že opravdu jsou chovanci blázince ponechaní bez dozoru. Také střih předvedl pár zajímavých přechodů. Ale jinak „umění“ tohoto druhu na mě opravdu působí jak nekonečno, kde se není čeho chytit a nic nedává smysl (10%). (17.04.2009)

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Omamne jasavá oslava hedonizmu, z ktorej je 60-te roky cítiť na míle. Rovnakú atmosféru nájdete v Herzových "Sladkých hrách minulého leta" z toho istého roku, ktoré však pôsobia konzistentnejšie a možno práve preto intenzívnejšie, to však nič nemení na tom, že na Havettov film človek pozerá s vytreštenými očami až do konca ako na nejaký zázrak. Dokonca aj ten názov je úžasný! Nedávno som bol takisto na jednej slávnosti v botanickej záhrade - práve sa tam liahli tropické motýle. Naozaj neviem, ktorá z tých slávností bola krajšia. (14.06.2008)

Vlak bratří Lumiérů nás hned na začátku Slávnosti v botanickej záhradě přiveze do vinařské vesničky Babindol, do světa, kde se ještě dějí zázraky, kde se blázní, tancuje a miluje, kde ještě potkáte potulné muzikanty a potomky Daidalovy, kde slunce může vyjít i v noci, pokud tomu dostatečně věříte, do světa svobody a radosti, do světa Ela Havetty, v němž na hodinu a půl zapomenete na všechna vaše trápení. (07.01.2008)