Slavnost v botanické zahradě

Ejhle poeta! Elo Havetta... Nostalgický, hravý, stylizovaný, expresivní - až lehce surreálný, místy zbytečně trošku hysterický... Každopádně pak svébytně poetický, až vizuálně okouzlující... (D.m.s.n. český film měl Chytilovou, slovenský pak Havettu... ;-) . . . Nečekejte nějaký konkrétní příběh, spíše jen takové ty >kapitoly< - prostě takové epizodické podobenství (jakoby) >o ničem< - ale nakonec proč ne... I film jako řemeslo potřebuje své básníky... A Havetta jím bezesporu byl! . . . Musím ale přiznat, že pět hvězdiček tomuhle filmu nechci dát, třeba právě pro přece jen trošku ledabylé postprodukční zpracování (prostě postsynchrony a vůbec zvuk mi příliš neseděl a nemyslím, že by to bylo dáno zrovna stářím snímku)... Za zmínku ovšem stojí sama o sobě kongeniální jarmarečně poetická hudba Zdeňka Lišky, která z filmu přímo jak ta květina vyrůstá... Každopádně pak jde (právě) i z dnešního pohledu o jedinečné dílko, i dnes dobré s jistou mírou nadhledu a tolerance ku zhlédnutí, třeba i jen pro poučení o kultuře a době - v tom krátkém období neobyčejné svobody umělecké tvorby, tak vzácné v poválečných dějinách našich zemí... A nakonec ho lze i zhlédnout s radostí, už jen pro ten půvab mladé Niny Divíškové... ;-) . . . Tak goodbye >všeci< v Babindole, a víno ať teče proudem! Zázrak!... Elo Eloi! Chachachacha... Aleluja!!!... - - - - - (Poprvé viděno kdysi tak před čtvrtstoletím v dobách >oněch< ve FK v Brně, znovu pak 11.6.2008 na ČT2, komentář zde jako osmý - 11.6.2008) (11.06.2008)

Kaleidoskop ľudských osudov a básnické črevo vidieckej absurdity, pri ktorého sledovaní som mal ustavičný pocit, že všetkým zúčastneným v žilách zjavne kolujú isté povzbudzujúce látky. Každopádne, zábava je to preveliká, až som sa takmer zahrdúsil zabehnutým orieškom. A áno, má to v sebe aj zopár zaujímavých myšlienok. Len sa cez seba tak akosi prepletajú... 80% (15.01.2015)

Môj inštinkt mi navrával, že sa dočkám filmu, ktorý sa mi páčiť nebude, v krajnom prípade filmu, ktorý označím za blbosť. Naozaj som ale nečakal, že sa dočkám nepochopiteľnej, psychotickej SRAČKY, oproti ktorej bledne od závisti aj záver Ružových snov a tvorba Larsa von Triera. Pointu postrádajúce a na seba nenadväzujúce scény, prelievajúce sa modro-fialovo-oranžové filtre, nápisy behajúce cez obrazovku, postavy chovajúce sa ako päťročné deti, resp. dospelí retardi... Vraj poetický film. Iste, ak je "poetický" synonymom k "prijebaný". (02.02.2012)

Opět jeden, kterému se, kdykoliv ho uvidím ve vysílání tv, vyhnu.Tato Havettova spíše osobní výpověď z vlastního světa, svých pocitů a nálad, to vše pro mě v naprosto nezáživném provedení včetně skutečně chaotického příběhu, směsice nejrůznějších stylů, euforické atmosféry, jarmarku, lidovky, titulků, jednoduchých citoslovců ap..Až na pár momentů pro běžného filmového konzumenta těžko stravitelná spíše nevšední věc, rozhodně ne odpočinková..Znovu říkám a opakuji, "Novou vlnu" a vůbec novátorství v české a slovenské kinematografii až na malé vyjímky nemusím. V té době chtěl být zajisté každý originální, měl k tomu samozřejmě větší volnost, ale výsledek se dnes po letech může jevit všelijak..Takže toto je v pořadí už "ČTVRTÝ" snímek z cyklu šedesátek, který mi nic neřekl. Předtím Mučedníci lásky, Sladké hry minulého léta a Sedmikrásky. Jakubiskův převážně zfilmovaný venkov ještě jakžtakž beru, Hanákovo město vybral bych si také, ale Havetta mě už v druhém svém filmu tak trošku zklamal, bohužel, a to, že to byl jeho debut, na mém názoru nic nemění..Jakubisko zas měl svoje Kristove roky, Hanák 322, srovnávat navzájem je nelze... (11.06.2008)

Film ktorý je tak strašne mozaikový a tak strašne bohatý na súvislosti, farby, príbehy a bláznovstvo že na prvý krát ho žiaden divák poriadne nepochopí a ani sa mu nedostane pod kožu. jeden z tých filmov ktorých opätovné zhliadnutie vo vás vzbudí nové pocity a vy objavíte nové myšlienky. Havetta doslova oslavuje šialenstvo, bláznovsto a farebnosť ľudí, načrtnutých buď postavami alebo kamerovými filtrami. humor vychádza zo všedných situácií s ktorých sa stávajú nevšedné. je to o úniku a túžbe po slobode. o ľudoch a ich snoch, no a predovšetkých o umení a láske. pocta antike a bakchusovi, pocta ženskosti predstavujúcu tu dcéry Domčeka a Feri, vplyvy vonkajšieho sveta, ktoré tu predstavuje julo satinský a mnohé ďalšie. najsilnejší moment keď sa noc zmení na deň. podmanivá hudba, umocnená príchodom kapely. dialógy ktoré nedávajú zmysel a najviac pripomínajú Kristové roky od Jakubiska, lenže tam kde oni vo výpovedi stroskotávajú, havetta hravo nachádza jasný smer a rozpráva príbeh tomu kto je ochotný uveriť a počúvať. kamera neskutočne pôsobivá, hravá a hlavne po čertoch zaujímavá. fantastický Sýkora ktorý si u mňa napravil reputáciu, jeho zamilovaný a trocha bláznivý botanik Gašpar mi bol veľmi blízky. rozdelenie na kapitoly umocnuje videné a očakávané, ale aj tak ani najmenej nie sme pripravený na to čo nás čaká, pre mňa veľmi zaujímavý film. (29.12.2008)