Slavnost v botanické zahradě

Film ktorý je tak strašne mozaikový a tak strašne bohatý na súvislosti, farby, príbehy a bláznovstvo že na prvý krát ho žiaden divák poriadne nepochopí a ani sa mu nedostane pod kožu. jeden z tých filmov ktorých opätovné zhliadnutie vo vás vzbudí nové pocity a vy objavíte nové myšlienky. Havetta doslova oslavuje šialenstvo, bláznovsto a farebnosť ľudí, načrtnutých buď postavami alebo kamerovými filtrami. humor vychádza zo všedných situácií s ktorých sa stávajú nevšedné. je to o úniku a túžbe po slobode. o ľudoch a ich snoch, no a predovšetkých o umení a láske. pocta antike a bakchusovi, pocta ženskosti predstavujúcu tu dcéry Domčeka a Feri, vplyvy vonkajšieho sveta, ktoré tu predstavuje julo satinský a mnohé ďalšie. najsilnejší moment keď sa noc zmení na deň. podmanivá hudba, umocnená príchodom kapely. dialógy ktoré nedávajú zmysel a najviac pripomínajú Kristové roky od Jakubiska, lenže tam kde oni vo výpovedi stroskotávajú, havetta hravo nachádza jasný smer a rozpráva príbeh tomu kto je ochotný uveriť a počúvať. kamera neskutočne pôsobivá, hravá a hlavne po čertoch zaujímavá. fantastický Sýkora ktorý si u mňa napravil reputáciu, jeho zamilovaný a trocha bláznivý botanik Gašpar mi bol veľmi blízky. rozdelenie na kapitoly umocnuje videné a očakávané, ale aj tak ani najmenej nie sme pripravený na to čo nás čaká, pre mňa veľmi zaujímavý film. (29.12.2008)

"Musíme veriť, rešpektovať zákony fyzikálne a nebáť sa!" __ Až kým som nevidel ĽALIE POĽNÉ, považoval som SLÁVNOSŤ za najlepší slovenský film v jeho dejinách. __ Úžasná juhoslovenská bakchanália, na míle vzdialená všetkým tým vážnym, ťažkopádnym a melodramatickým domácim filmom pred ním aj potom. Film, z ktorého mi je dobre, pri ktorom mám radosť, ktorý mi dáva pocit, že život je fajn. Koľko je takých v histórií slovenskej kinematografie ? (Päť a pol. Doslova!) __ "Ale ja som nebol. ani ma nevolali, a ani som neprišiel. Ja som triezvy! - A to ja už zasa nie!" __ Parádna oslava prostej ľudskej existencie z časov, kedy dedina ešte skutočne žila. Niekto by mohol povedať, že také časy nikdy neboli, že sú len filmovým zázrakom, ale ja som na juhoslovenskej dedine vyrástol a viem svoje... __ Babindolský Rubín, slovenské palmy, 8 šantivých dcér a Hostinec u Dvoch krčiem... to je kult. __  K tomu Vincent Šikula v jedinej svojej filmovej roli muzikanta a mladý chudý Julo Satinský. __ "A je písané, aby  syn človeka (Elo Havetta) v roku tridsiatom veku svojho prvým zázrakom sa zjavil a slúžil radosti." (01.12.2021)

Jak v mých očích stvořit pětihvězdičkového Havettu? Vezmeme Ninu Divíškovou, klidně dvakrát, a vložíme do našeho dalšího, celkově propracovanějšího filmu. Režisérské otěže, které Elo v Ľáliích držel již dost pevně, zde prakticky pouští, a naplno, žel přírodo ovšem lehce chaoticky, nám ukazuje svoje vnímání světa. Každý den je svátek, vzbudili jsem se, dýcháme, můžeme ovlivňovat život svůj i druhých, žijeme. A přesto si každodenní svátek - Slavnost - sami ztrpčujeme. Ale naštěstí také rozveselujeme a jsou mezi námi i tací, kteří radost umí rozdávat. Vynikající absurdní výjevy (fotograf fantastickej) to mi utkvělo nejvíce. Jinak i Liška zde jen ladil a Dodo Šimončič se připomenul dost zřídka. Celkové pojetí filmu mě nutí silně srovnávat či nehodnotit stejně. Jeden ze dvou režisérovo základních počinů musí být jednoduše lepší. (16.04.2016)

Krásná kamera, legitimní záměr nahradit příběh řadou impresionistických výjevů i zamýšlená rafinovaná symbolika se u mě bohužel do značné míry utopily v nadsazené „lidové“ hysterii, muzice zaseknuté v nekonečné smyčce a vůbec divácké nevstřícnosti (zaznělo tu někde přirovnání ke Kusturicovi, ten ale při vší bizarnosti umí jít divákovi naproti). Nejpůsobivější a nejbližší pocitu, který jsem si asi měl odnést, mi z celého DVD přišly fotosky v bonusech. (17.12.2017)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, k nimž se rád vracím. Ano, férie je to pravé slovo. Užívání života plnými doušky, radost, touha, láska, destrukce. Demolice skleníku vypadá jak z němé grotesky, kde místo šlehačkových dortů létají květináče. Rozchechtaný fotograf, potulná kapela, nenaplněné vztahy a zázrak. Zázrak života. A přes to všechno se občas celou tou taškařicí mihne temný stín tragického konce šedesátých let v Československu. Jako vždy úžasná hudba Zdeňka Lišky drží všechny ty střípky krasohledu pohromadě. Poslední třetina se nese v duchu surrealismu, nebo možná přesněji slovenského nadrealismu. Motiv křídel je jasný. I ty hloupé husy dokážou létat, proč by tedy nemohl člověk? Pokud však o křídla nepřijde... Krásné. (15.09.2021)