Not the Messiah: He's a Very Naughty Boy
Režie:
Aubrey PowellHudba:
John Du PrezHrají:
Eric Idle, Michael Palin, Terry Gilliam, Terry Jones, Carol Cleveland, Neil Innes, André JacqueminObsahy(1)
V roce 1979 obrátil Monty Pythonův Život Briana biblický příběh vzhůru nohama. Nyní autoři muzikálu Spamalot proměnili dnes již klasickou hudbu k nepoznání! Připravte se na komediální mistrovské dílo Copak je to za Mesiáše?, které kombinuje nezapomenutelný humor nejslavnějšího filmu Monty Pythonů s majestátní velkolepostí symfonického orchestru. Nepromarněte příležitost stát se svědky jedinečného a neopakovatelného představení, v němž se na jednom pódiu po dlouhé době setkali kmenoví členové Monty Pythonova létajícího cirkusu Eric Idle, Michael Palin, Terry Jones a Terry Gilliam. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (34)
Bože, ty jsi tak veliký. Tys ze všech největší. Pane jo. Ty jsi ale kus. Přeživší Monty Pythons (ovšem překvapivě bez Cleese) dostali chuť zavzpomínat si, jaký byl Bůh frajer a nejspíš i šprýmař pohrávající si s Životem Briana, proto oprášili tuhle klasiku, kterou rozezpívali, přidali mexikánce, gospel, Boba Dylana, speciální hosty, ovce, reprodukovaný sex i drvoštěpa, a v téhle podobě ji naservírovali nadšenému publiku v londýnské Royal Albert Hall. Sice jsem se nekrčil v přítmí sálu mezi všemi těmi rozesmátými diváky, ale ze záznamu jsem se bavil úplně stejně jako oni. A jelikož ctím heslo, že vždycky je lepší brát život z té lepší stránky, tak jsem si to doma užil s kapesníkem na hlavě coby praštěný pan Gumby .. ()
Komediální oratorium inspirované M.P.: Život Briana..... Sólisté, obrovský sbor, orchestr BBC, občasné zpestření ,,dědkem“ M.P. (oni se neurazí) a muž jménem Brian, který přišel na svět ve špatnou chvíli na špatném místě. To je jako by u nás někdo vzdal poctu Divadlu J.Cimrmana. Jejich nejslavnější hře…….. (dosaďte si sami). Umělecká hodnota VELIKÁ! Ale dívat se na to nedá! Sorry! Je jedno, že jsem fanatický obdivovatel ,,muže jménem Brian“. Tenhle jistě velmi zajímavý nápad jde kapku mimo mě, ale jistě si své publikum najde nejen v Británii. Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Nevím co je ORATORIUM. 2.) Od Monty Python sjedu všechno, i kdyby se tam mělo jen zpívat. 3.) Dokážu opěvovat cokoliv, třeba botu. 4.) Byl jsem zrozen při opeře (a dokážu při ní i zemřít). ()
Pythonové věděli, že jenom opakovat scénky, které zná každý nazpaměť, by skončilo průšvihem, a protože Life of Brian je především namířen proti bigotním strážcům čistoty, kteří vykastrují a sterilizují jakýkoliv příběh, hudbu, knihu, film, historii i náboženství, aby pak stáli s klackem v ruce a mlátili každého, kdo nechce přijmout jejich verzi, rozhodli se, vzhledem k prostředí, zvolit kód hudební. A ten mix těch všech hudebních žánrů a směrů je opravdu geniální a vysmívá se všem těm patetickým slavnostním koncertům a počest toho a toho oslavence (v Česku v nich už po dlouhá desetiletí vyniká Karel Gott), a ač nechává prostor pro vzpomínky, ač musí pochopitelně zaznít Always look on the bride side of life, není jen odleskem staré slávy, ale svébytným hudebním převedením filmu. ()
...a osmého dne pravil "Budiž Sranda." Je fér říct, že někoho, kdo není přímo zaníceným montypythonským fanouškem, Mesiáš zřejmě tak mocně neosloví. Ale pro nás, kteří chápeme Monty Pythona jako zástupný symbol pro určitý druh pokřiveného pohledu na svět a tento pohled sdílíme, je to dar z nebes. Bez ohledu na to, zda patříte k sandalistům nebo tykvitům, si tuto patetickou mši zasvěcenou řízenému hovadismu užijete. Not the Messiah! je mnohem, mnohem víc než jen jevištní ztvárnění Života Briana a hudba Johna Du Preze není jen doprovodem ke známým dialogům. Sama o sobě je novým výrazovým prostředkem srandy. Někdy si formou parodie ustálených klišé pohrává s posluchačskou zkušeností, aby ji překvapila na nečekaném místě. Jindy operně předimenzuje Idleovy hovorové dialogy. Hádku Briana a jeho matky, výsměch Pilátovi, odsudky Římanů či patetickou zaslepenost Brianových oveček, to vše (i podstatu vtipu situace) přesně rozeznáte z melodie i za předpokladu, že neporozumíte textu. A jako každá prvotřídní parodie má i Mesiáš dost sil stát na vlastních nohou. Chvalme Erica Idlea, neboť on ví, co činí. 100% ()
Hodně nostalgické, zvláště závěr. Ale já jsem vlastně nikdy nechtěl psát tenhle komentář. Chtěl jsem být dřevorubcem . Hopsat po stromech, když se plaví po mocných vodách Britské Columbie! Obrovské sekvoje! Modříny! Jedle! Mohutné skotské borovice! Vůně čerstvě poraženého stromu! Pády mohutných stromů!S mojí milou po mém boku, zpívali bychom. Jsem dřevorubec a jsem okej,spím celou noc a makám celý den.... ()
Reklama