Režie:
Aki KaurismäkiScénář:
Aki KaurismäkiKamera:
Timo SalminenHrají:
André Wilms, Jean-Pierre Darroussin, Kati Outinen, Blondin Miguel, Elina Salo, Evelyne Didi, Quoc Dung Nguyen, Pierre Étaix, Jean-Pierre Léaud, Laïka (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh sympatického čističe bot, který dávno rezignoval na své umělecké literární ambice, se odehrává ve francouzském přístavním městě Le Havre. Hlavní hrdina Marcel Marx žije šťastně ve své čtvrti s milovanou ženou Arlettou, tráví čas ve svém oblíbeném baru, až do okamžiku, kdy mu osud vrhne do cesty třináctiletého afrického mladíka na útěku. Marcel se rozhodne zachovat jako správný muž a chlapce uchránit před policií a následnou deportací. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (192)
Posmutnělá komedie s neodolatelným francouzským "pseudoretro" šmrncem se pro mě stala jedním z milých překvapení letošních Varů. Jak hlavní hrdina, tak lidské slabůstky chápající inspektor, jako by se vrátily ze zašlých časů stříbrného plátna a dokázaly projasnit únavou a filmovými depresemi prodchnuté poslední dny festivalu. Závěrečný Happy end ve své záměrné pohádkové umělosti až zabodá u srdce. ()
Rovnako ako v Mužovi bez minulosti ide o prepojenie rozprávky so silným sociálnym aspektom, v tomto prípade nelegálnych prisťahovalcov. Fínska verzia Musíme si pomáhať je silnejšia v druhej polovici, keď sa zápletka poriadne rozbehne. V hodnotení musím zohľadniť prvú skoro hodinu, ktorá pôsobí značne nudne. Ešte že sa dá na flegmatického Fína spoľahnuť a viete, že vám to pri konci vynahradí. VIDENÉ ZNOVA: Tak neviem, čo som mal s tou prvou hodinou, film mi pripadá tempom vyvážený. Možno Akiho filmy fungujú všeobecne na druhý krát lepšie. ()
Ta doba, co přišla, už není pro Kaurismakiho. Točí filmy, kterejm lidi nerozumí a on už nerozumí lidem. Přesto je jeho film vizuálním zážitkem, se skvělým soundtrackem a esencí všeho, co v minulosti natočil. Pro mne jako pro jeho fanouška nepředstavuje problém jeho film vstřebat a užít si ho. Jiní možná budou mít problém. Ale co je mi po nich. 80% ()
Já nevim, ale Aki Kaurismäki už má asi svoje nejlepši roky za sebou nebo co... Mužu řict, že i když vizuálně se mi to líbilo, dějově nuda jak vysoplenej fracek na chodníku. Taky nechápačky, v jaké době se to vlastně odehrávalo. Bylo to retro? Ale jaktože tam teda měli mobily, eura a sem tam bylo vidět nějaké novější auto? Ale to oblikání, atmosféra, prostředí, chování, to zas retro je... Fakt nevim, co to mělo znamenat. A taky jsem asi nepobral ten závěr, jakože udělal dobrej skutek, tak se mu uzdravila žena? Prostě to byla nuda a ještě že to trvalo jenom hodinu a půl, i když já bych to aji tak zkrátil na polovinu... ()
Na prvé videnie to bol zásah, kedy som dokonca zvažoval plné hodnotenie. Teraz po rokoch - keď som si dal repete a napozeral režisérove rané veci - ma to ťahá skôr k nižšiemu hodnoteniu. Pamätáte si na poeta Marcela Marxa z Bohémskeho života (1992)? Kaurismäki sa k tejto postave na „dôchodku“ vracia: dnes je z neho síce stále povaľač, ale tento raz i pouličný čistič topánok. Vedomá si je i samotná postava, keď vraví: „Prežil som bohémsky život v Paríži.“ Je to typický Aki, aj keď akosi málo úderný. Máme tu outsiderov, humanistický prístup, (francúzsky) prístav, krčmičky, retro štylizáciu interiérov (ak by sa neobjavili eurové bankovky, ste v tom, že sa dej odohráva na prelome 80s/90s), live vystúpenie starej kapely, psíka aj absurdné dialógy (a práve tu mi chýbali viac vypointované výmeny s preňho typickým lakonickým humorom). *3,5 ()
Reklama