Musíme si promluvit o Kevinovi

Mé hodnocení výrazně komplikuje skutečnost, že film je adaptací předlohy, s níž nejsem obeznámen. Nezbývá tak než se jen domýšlet, k jakým posunům oproti románu zde asi došlo. FIlm jsem měl dlouho v hlavě vágně zaškatulkován jako komedii, protože mi jeho titul strašně asociuje mou oblíbenou scénu ze Sám doma, kde vystresovaná matka dojde v letadle k uvědomění, že zapomněli na Kevina. Tenhle Kevin je ale úplně jiná káva - a s komedií nemá nic společného, naopak mě až zaskočilo, jak temný a depresivní film to je. Rád bych napsal, že mě emočně minul, ale není to tak úplně pravda - filmu se rozhodně podařilo vyvolat ve mně neuvěřitelně silnou averzi k titulní postavě - jaké odporné monstrum, jaký nesnesitelný fracek, jaký kardinální omyl přírody a koncentrace nepochopitelné zlovolnosti! Mladičký Ezra Miller je v roli Kevina naprosto démonický a jeho postavu jsem z hloubi duše nenáviděl. O to víc mě štve, že film po mém soudu jeho děsivý čin nijak nevysvětluje - resp. že ho možná ukazuje tak, že žádný smysl mít nemusí, a o to víc je frustrující. Když jsem se každopádně dozvěděl, o čem ten film skutečně je, v duchu jsem tiše zajásal, protože mi přišlo výborné natočit film z druhé strany - ukázat, co prožívá rodič dítěte, které má na svědomí několik lidských životů. To se podle mě filmu podařilo ukázat velice pěkně, a Tilda Swinton je v roli Kevinovy nešťastné matky herecky zcela excelentní. Jiná věc je, že kromě prudkého odporu k titulní postavě Kevina ve mně film nic moc jiného nevyvolal - děj mě moc nebavil, ty věčné retrospektivní prostřihy mě stále znejisťovaly ohledně toho, zda zrovna sleduji současnost nebo minulost, a celé mi to přišlo jako taková divácky celkem nepříjemná záležitost, která je ve své bezútěšnosti dost depresivní a zneklidňující. Samotný závěr mě pak vyloženě rozladil - myslím, že přivádět na svět takovéto filmy hraničí s čistým sadismem na divácích, kterým to nic moc nedá - není tady žádný závan optimismu, žádná naděje, katarze, nezapomenutelný příběh nebo cokoli takového - je tu jen jeden nepravděpodobný příběh o kuriózní mateřské lásce, z níž je člověku v duši jen truchlivo. Za sebe tedy říkám, že podruhé bych se tomuto filmu ochotně vyhnul. (19.09.2015)

Nepříjemně intenzivní film, způsobující žaludeční nevolnost. Kevin je od narození velmi inteligentní, ale skrznaskrz zákeřná bytost, která svou matku terorizuje dle libosti nejpodlejším psychickým vydíráním. Brzy je zřejmé, že smysl své existence zaměřil na její týrání. Jestli z důvodu pomsty za svou povahu nebo zda-li v ní viděl jediného sobě rovného protivníka, je otázka interpretace. Film je technicky výborný, barevná kompozice i časté prokládání několika časových rovin zvyšují napětí i odpor a střípky tragédie zvolna zapadají do sebe. Měla jsem však problém s představiteli Kevina. Vypadali sice jak ztělesněný ďábel a vzhledově se sobě rovnali jak vejce vejci, ale jejich fyzická podoba s rodiči byla úplně nulová, takže by si jeden myslel, že ho koupili od satanistů na černém trhu. Přišlo mi též, že byl film ve své extremitě často natahován na skřipec. Opravdu by mohl být otec tak slepě naivní a netečný? Opravdu by se okolí tak nemilosrdně mstilo na ztrápené ženě? A opravdu může být někdo od batolete tak nevýslovně zlý? (29.02.2012)

Na Tildu s očima mimozemšťana jsem vždy trpěla, už od mé oblíbené "Pláže" - a znovu nezklamala, nenapadá mě žádná z hereček, jež by zvládla lépe tuto těžce zkoušenou matku. A nebyla sama, kdo hrál, až mrazilo, potkat Ezru Millera, instinktivně uskočím, stejně tak výborná (ve smyslu napřesdržku) byla obě jeho mladší vydání. Co se týká snímku samotného, mám neodbytný pocit nevyřčených základních kamenů, na kterých se začal stavět Kevinův charakter, vysílám na desítky "proč" a vrací se mi většinou jen vlastní ozvěna. Byla počátkem nenávisti (a zároveň i zvláštně zvrácené lásky) k matce její poporodní deprese, nebo už odmítání dítěte v zárodečné fázi z důvodu ukončení kariéry? Což takhle "škoda každé rány, která padne vedle"? Každopádně by "sedly", přinejmenším v případech naschválů provázených číhavými pohledy, u výsměchů pod křídly otcovy ochrany, při ďábelských proměnách vedoucích k ještě větší nadvládě podělanýho zmetka nad celou rodinou. Možná už bylo vše rozhodnuto geny či psychickou poruchou, stejně si však dovolím tvrdit, že důslednost a jednotnost rodičů by mohla zmírnit i za posledně jmenovaných podmínek otřesné následky Kevinových děsivých činů. Koho zlatíčko Kevin neodradí od rodičovství, měl by si pamatovat alespoň některé varovné signály patologického chování a v zájmu přežití včas kontaktovat jeden z dětských výchovných ústavů - postaru polepšovnu, dítko pak plynule přejde do nápravného zařízení za mnohem méně závažnou činnost, takže má šanci skončit jako slušný člověk mnohem vyšší, než v kruhu milující rodiny. (21.04.2012)

Není to fundamentálně promyšlené a motivace hlavního (anti)hrdiny by se hledaly jen velmi těžko, na druhou stranu je velmi složité hledat smysluplné vzorce v hlavě psychopata (?). Tilda Swinton jako vždy fenomenální a sledovat tuhle atmosferickou, hypnotickou depku není příjemné, nicméně i díky režii a někdy až bizarnímu kontrastu barev a nasvícení různých scén je to velmi unikátní a osobitý zážitek. (17.08.2016)

Velmi silný film a s jistotou mohu říct, že se jedná o jeden z nejdepresivnějších filmů, které jsem měl možnost vidět. Atomosféra tohoto snímku vás vtáhne do sebe a nepustí až do šokujícího závěru. Po celou dobu mi hlavě visela otázka "Co kdybych já byl otcem takového dítěte, dokázal bych včas zakročit?" 75% a nějákou dobu to vidět nemusím. (19.07.2012)