Cosmopolis

No tak tohle bylo opravdu děsivé. Nedokázal jsem to prostě dokoukat (viděno přibližně 70 minut filmu). Nešlo ani tak o to, že mě všichni účastníci téhle frašky hned z kraje srali, díky těm jejich pózám a ksichtům. Ale jak mezi sebou začali komunikovat, bylo mi jasné, že je to začátek konce.Navíc Pattison a Baruchel byli za totální dřeva. No nic, je to naštěstí bohu za mnou. Teď, když dopisuji tenhle koment a díky tomu se v mysli vracím zpátky k té hrůze, vím s naprostou jistotou jednu věc. Už nikdy se nepodívám na film od tohohle řežiséra/scénáristy. Protože ať už je nebo není Pattison neherec, za celkový dojem z filmu na 100% může režie a scénář. Za mě 10% (11.04.2013)

Redundantní exkrement neboli neskutečně prázdný a stupidní film, jehož dialogy můžou připadat chytré snad jen těm hloupým barbínkám v minišatech, s podpatky a rudými nehty, které se na film vydaly jen kvůli upírovi Pattinsonovi, jenž si drandí ve své hi-tech kobce na čtyřech kolách. Odcházely těžce frustrované stejně jako my fanoušci mistra Cronenberga. [47. MFF KV] (03.07.2012)

V životě jste se ani minutu nestaral o druhé... Jak různě lze natočit film o bohatém miliardáři z Wall Street? Třeba i tak, jak o rok později udělal Martin Scorsese, jehož Vlk z Wall Street až nebezpečně lavíruje na hraně adorace vyprázdněné osobnosti a s mainstreamovým úspěchem spouští tři hodiny nespoutaně zvrhlé „zábavy“, v níž se pro režiséra zřejmě humor rovná vulgarismům a sexu... Nebo naopak bez pokusů o humor zobrazit prázdnotu života podobného individua, s ponořem do monotónnosti uvnitř luxusní limuzíny, i se spoustou filozofických zastávek a důmyslných dialogů, jak to pojal tentokrát David Cronenberg. Přestože se zde Cosmopolis nesetkal s příliš kladnou odezvou, osobně pro mě byl přes záměrnou pachuť k hlavní postavě tento pohled přijatelnější a zajímavější. Minimalistická atmosféra s důrazem na dialogy, kdy jsem se často cítil jakoby u rozhlasové hry doplněné o potemnělé vizuální dění, mě většinou spolehlivě držela, líbilo se mi zasazení do skromného počtu komorních prostředí. Skrze sdělení a zamýšlení, jaká na mě pravidelně trousil Cronenberg, a s nimiž postupně přešel do neotřelého thrilleru, jsem byl s neklidem vtažen do vyprázdněné, snad až takřka bezemoční duše Erica.. snad jen erotická sekvence uprostřed filmu byla na mě příliš zdlouhavá. Nezapomenutelná je pro mě vsuvka ujetých protestů v baru s mrtvými myšmi, příjemně spestřující a nabízející konfrontaci s jiným pohledem odlišné generace pak setkání a dialog s holičem. [80%] (22.04.2023)

Na tenhle film jsem byl hodně zvědavý, protože mě zaujalo jeho téma (předlohu jsem nečetl). Nakonec jsem ho ale bohužel dokoukal jen s největším sebezapřením, abych s nástupem závěrečných titulků úlevně vydechl. O prapodivně vystavěných dialozích pořádně nevím, co si myslet - snad i tuším, co chtěl režisér tímto snímkem sdělit a osobně ho vnímám jako relativně zajímavý příspěvek do diskuse o (ne)udržitelnosti statu quo moderního kapitalismu apod., ale filmově je to podáno takovou formou, která je pro mě téměř nestravitelná. A myšlenkově mi COSMOPOLIS spíše přijde prázdný a povrchní. Na to se vážně nedá skoro koukat, vždyť se to pohybuje na hranici bezděčné směšnosti coby parodie sebe sama! (03.04.2013)

Psychického času zhruba čtyři hodiny záchodového filozofování, které Cronenberg místy shazuje, ale po většinu filmu jej prostě jen nechává monotónně znít, což je tak otupující, že zřejmě ztratíte chuť si jakékoli sdělení vyslechnout (třeba i sdělení, že nám nic sdělováno není). Pro potvrzení, nebo zpochybnění dojmu, že jde o nejplytčejší a nejméně atmosférický z Cronenbergových filmů, budu potřebovat druhé zhlédnutí, k němuž se ale během následujících mnoha týdnů stěží přemluvím. 50% (04.08.2012)