Další rok

Skupinová drobnokresba v prostředí uvadajícího života plného šedin a strachu ze samoty a opuštění. Zatímco Broadbent a Sheen představují dvojici, kterou bychom chtěli na prahu smrti být, ve svém okolí mají přátele a příbuzné, kteří se horkotěžko vypořádávají s tím, že už je nikdo nechce, že jsou oškliví, uvadající a duševně nevyrovnaní. Je mrazivé sledovat, když Leigh buduje scény, které jsou smutné, ale dokáží rozemsát. Počáteční sentiment bez sladkobolu a se syrovou agónií nahrazují silně dramatické situace a je potěšující, že se Leigh neuchyluje k nějaké provařené radě do života, že není velkohubý ve svém snažení a že cit pro herce proměňuje v malý filmový poklad. Připomnělo mi to Všude dobře, proč být doma. (30.11.2010)

Nepříjemný film plný nepříjemných lidí, ztracených v bezobsažných životech a stáří. I manželský pár, na první pohled veselý a vůbec pozitivní v kontrastu se všemi jejich známými, se v interakcích s nimi ukazuje v horším světle. Ústřední postavě zoufalé kolegyně se ovšem nikdo nevyrovná, jakkoli jsou její útrapy pochopitelné. Je to všechno tak nepříjemné, že se mi ani nechce hodnotit tak vysoko, ale tak silný film si to zaslouží. Ovšem zas takový nějakou dobu vidět nemusím… (05.11.2013)

Jak jen to Mike Leigh dělá, že dokáže vyjádřit dokonale ženské pocity? Tento jednoroční časosběr zachycující neštěstí a osamělost kolem štastného postaršího páru je krásnou interpretací vztahů moderní doby. A na těchto filmech miluji autentičnost života takového, jaký opravdu je. Až se začínám děsit toho svého. (15.01.2011)

Pozvolna plynoucí nahořklé konverzační drama, které musí být noční můrou všech těch šťastných singlů, kteří nikoho nepotřebují protože mají prima život plný kamarádů a volnosti. A nejspíš taky té části mladých, kteří stojí na startovní čáře a věří, že jejich život bude zhmotnělou kompilaci nablýskaných reklamních klipů. I když ti se nejspíš nebudou dívat na dvě hodiny plkání nehezkých lidí žijících ten nejvšednější možný život, navíc v nehezkých kulisách. Film, který ze mně energii a pohodu vysával, ale současně mě také obojím nabíjel, je vyváženým mixem zdánlivě banální všední pohody a smutné deziluze osamělých ztroskotanců, kteří uvízli v omšelé bídě nižší střední třídy. Občas pohladí, občas přiměje k úsměvu, ale stejně tak je smutný, občas nepříjemný a místy až depresivní. Má své kouzlo a rozhodně nepatří k filmům, které se do týdne vykouří z hlavy. A není to jen díky skvělým hereckým výkonům a jistou rukou vedené režie, která, občas až příliš ochotně a dlouho, dává prostor nepříjemně syrovým emocím. (21.06.2014)

Nápadně nezávislý film, už od prvního tónu soundtracku. Zazní v něm několik fakt dobrých replik, k vidění je pár fakt dobrých typů a Broadbentovi sedí role asi o 500 % líp, než když hrál Křiklana v HP. Spokojený úsměv ale začne divákovi tuhnout na rtech poměrně záhy poté, co zjistí, že celý film bude jako kolovrátek opakovat jeden motiv pořád dokola, až se ta kontrapunkty doplňovaná selanka docela zprotiví. Stáhnout o 45 minut, já to pořád říkám, že ty natahované stopáže škodí zdraví. 2¾. (20.02.2012)