14-sai no haha

Japonská společnost je jeden velký paradox. Konzervatismus a potlačování individuality na straně jedné, povolený sexuální styk už od 13. let na straně druhé. I když pro japonské právo nepředstavuje mateřství ve 13. letech problém, pro japonskou společnost ano. Seriál se snaží ukázat, jak moc japonské mladé matky nemají na růžích ustláno. Téma zajímavé, zpracování dobré, ale jako celek to bohužel funguje jen několik dílů. Seriál po pár dílech ztrácí dech, divák nemusí být ani královna ze Sáby a stejně předem ví, jak to celé dopadne. (13.10.2019)

Mám ráda tyhle japonské civilní příběhy, které se oprostí od jejich obvyklého pitvoření. A ze začátku jsem byla docela nadšená, i když je pro mě japonská mentalita pořád nepochopitelná. Jenže tři díly před koncem najednou seriálu došel dech. Ve chvíli, kdy mělo všechno gradovat, nastoupila nebetyčná nuda a pro Japonce typické mentorování postoupilo na vyšší úroveň. Já se začala nudit a celkový dojem se odebral do kopru. Je to škoda, protože jednotlivé postavy jsou napsané i zahrané skvěle. A to včetně mladičkých hlavních hrdinů. Co ale musím vyzvednout, byly úvodní titulky, málokdy jim věnuji pozornost, ale tady byly udělané skvěle. Stylizovat herce v hlavních rolích do embryonálních poloh bylo naprosto geniální. Času věnovanému tomuto dílku nelituji, ale repríza asi nehrozí. Jednou stačilo. (16.02.2015)

Příběh o dívce, která se rozhodne ve čtrnácti zodpovědně pečovat o dítě, jenž nezodpovědně zplodí. 14 Sai no Haha dále ukazuje reakci rodiny, blízkých přátel, okolí a psychický růst mladičké matky, která se vypořádává s předsudky jiných lidí. Občas nepřiměřené a nepřirozené tlačení na city, ale jinak jeden z těch lidštějších příběhů. Jediné co mi tu vyloženě chybělo, tak propracovanější znázorňování Mikiných pocitů. ■ Skladba, která hrála po celý čas seriálu je jedna z nejkrásnějších instrumentálních skladeb, které jsem slyšel. (14.06.2015)

Rodinné drama s dost neobvyklým příběhem jež diváka vede k mnoha zamyšlením. Co se týče všech postav, některé se zdařily velmi, jiné méně, to samé lze konstatovat o celém dění k němuž jsem si musel vypěstovat přístup. Upřímně mne to z počátku nějak extrémně nechytlo (asi jako většina japonské seriálové tvorby), ale závěr zejména kolem porodu už byl fakt hustej. Sice musela logika jít občas stranou, ale tak už to v seriálech bývá. Celkově jde o působivé pojednání nejen na téma vztahu společnosti k odchýlení se od normálu, její krutosti i nepochopení, šoku ze situace, snaze "problém" odsunout aby nebyl vidět, s nemalou dávkou emocí k tomu. (21.03.2020)

Zo začiatku ma naivne a skratkovito zobrazené zárodky vzťahu budúcej mladej matky a otca sklamali, rovnako ako herectvo mládenca Harumy. Malo to ale niečo, atmosféru, akú som pri seriáli už dávnejšie nezažil. Čo ma očarilo, napriek režijne a scenáristicky nie najlepšie zvládnutému úvodu, bolo herectvo mladej predstaviteľky. Síce som si prvé 4 diely trieskal hlavu o stôl nad toľkou naivitou, napokon ma presvedčila, že svoje rozhodnutie myslí vážne. Výrazne jej v tom pomáha zobrazenie vzťahu s jej matkou (taktiež výborne zahratá rola) a od piatej časti je z toho už aj celkom dobrý seriál. Otec malej matky (aj s tým jeho špúlením úst :) sa taktiež postupne stal z nezaujímavej figúrky jedinečnou a zapamätateľnou postavou. Keby sa ubralo z miestami príliš násilne vloženej slzopudnej hudby (motív je veľmi pekný) a ešte viacej pritvrdilo, zamotalo vo všetkých rovinách (škola, spolužiaci, novinár, Satoshiho matka), bolo by to dokonca vynikajúce. Už dávno som nejakej rodine v seriáli nedržal palce tak ako tu. Ale toho chlapca mal preboha niekto na pľaci riadne zaučiť a motivovať, lebo tie výrazy do close upov čo sem-tam produkoval boli fakt na trest. (05.02.2015)