Máme papeže!

Moretti je v první polovině zanícený uspávač hadů, v té druhé pohotový a inteligentní bavič dramatik najednou, který servíruje vzhledem k tématu nekorektní vtípky a dějové zvraty. Celkový dojem z filmu je tedy díky druhé polovině lehce pozitivní, ale vyžaduje úporné přežití poloviny první, což může být pro leckoho opravdu úkolem neřešitelným. Ostatně, stejně jako "papežování" pro nového Morettiho Papeže... (26.08.2012)

Tohle je velmi vzácný úkaz: film vtipný a chytrý zároveň. A přitom není těžkopádný - a to přestože se zabývá tím nejdůležitějším: životem, vesmírem a vůbec. Je to film o krizi víry. Nikoliv ale o krizi víry v Boha - ten zoufale rozkolísaný papež v Boha věří bez pochyb, čemu ale nevěří, je on sám. On ví, že Bůh existuje, ale nedostává se mu sil, aby mu na té nejvyšší pozemské pozici dokázal sloužit. Stejně jako ateistický psychoanalytik - nejlepší v celé Itálií - nejspíš bez výhrad věří ve Freuda, ale přesto v sobě nenachází dost sil, aby zachránil vlastní manželství. A jeho milovaná žena? Vytvořila si vlastní víru v cosi, čemu říká "rodičovský deficit", ale její vlastní děcka se mlátí úplně stejně, jako děti absolutně nepoučených dělníků odněkud z Horní Dolní. ____ Ani herci, kteří absolutně věří Čechovovi - a komu taky jinému, že? - ve svém orákulu nezískávají stoprocentní jistotu a ten nejlepší z nich, ten, který dokáže odcitovat celé hry, končí v blázinci. ___Paralela mezi divadlem a postavením papeže není, podle mě, tak přímočará, aby se dala vykládat jakože: musíme se naučit roli, ať už jí věříme nebo ne, ale hlavní je kumšt. To je blbost. Herec i papež věří, že je něco nad nimi - ať už je to Bůh nebo opravdu vcelku nedostižný dramatik. Jen si myslí, že toho nedokážou dosáhnout, což je kastruje. ___ A Francesco Piccolo hraje svého tíhou úřadu překvapeného papeže tak lidsky pochopitelně, že mám chuť ho obejmout a začít k němu chodit na mše. (15.03.2013)

Už první záběr z konkláve, kde vypadne proud a kardinálové potmě sedí v úvahách, zda venku vědí, že jim nejde proud, naznačí kurz jemného humoru, který provází celý film, který je mimochodem zajímavým dramatem ztráty sebedůvěry a odvahy přijmout zodpovědnost, která potkala hlavního hrdinu v nejnevhodnějším okamžiku jeho života. (20.04.2012)

Po více než osmi letech po první projekci musím své hodnocení revidovat a jít přeci jen níže. V hlavě mi utkvěl hlavě neodolatelný volejbalový turnaj kardinálů, ale ono to Habemus Papam přeci jen není zdaleka tak vtipné, jak jsem si pamatoval. Neříkám, že se z toho hned musela udělat třeskutá komedie, ale potenciál tam byl rozhodně větší... 60% (02.11.2020)

Rafinovaný film, který to hraje na obě strany, tedy přesněji řečeno - doufá v to ... Moretti své názory schovává za hravost kardinálských sukní a laskavým humorem mlží kritiku církve, aby si však zároveň rýpnul do světských odborníků, kteří nedokáží pomoct ani sami sobě. Neokoukaný pohled do zapovězených míst je přinejmenším zajímavý, papežova cesta za přijmutím odpovědnosti už mnohem méně, humor je místy infantilní - z většiny zúčastněných dělá pitomce, konec překvapivý a z hereckých výkonů je nejlepší ten Jerzy Stuhra, takže - cholera jasna, dvě hvězdy, víc nedám. (21.03.2013)