poster

Máme papeže!

  • Česko

    Habemus papam

    (festivalový název)
  • Itálie

    Habemus Papam

  • Francie

    Habemus Papam

  • Slovensko

    Máme pápeža!

  • Velká Británie

    We Have a Pope

  • USA

    We Have a Pope

  • Austrálie

    We Have a Pope

  • Kanada

    We Have a Pope

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 2011, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Matty
    ****

    „Jsem herec“ Také papežové mají své dny. Moretti odolal pokušení pojmout nakouknutí do zákulisí nejmocnější instituce dneška jako frašku, které není nic svaté a raději rozehrál úsměvnou skupinovou terapii bez jednoznačných vítězů a poražených (největší rozdíl oproti v obrysech podobné Králově řeči). Film se ubírá vpřed rychlostí papamobilu, ponechávaje dostatek času a prostoru pro drobnokresbu muže s rodičovským deficitem a problémem přijmout svou novou roli. Ve vší vážností natočené a odehrané drama jednoho muže (žádné vtípky založené na konfrontaci Jeho svatosti se světem bezvěrců) je prokládáno satirickými šťouchanci do fungování zapouzdřeného mikrosvěta továrny na víru. Moretti neříká „takhle ano, takhle ne“, nestraní ani svému psychoanalytikovi, jenom otázky tradičně zodpovídané s neochvějnou jistotou podrobuje pohledu člověka pochybujícího (nikoli rovnou člověka skeptického). Jistý není Bůh ani Freud, pomoz si, jak umíš. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Renesco, noriaki(29.3.2012)

  • laik_60
    ***

    No vzhľadom na aktuálnosť týchto dní, siahol som aj po tomto filme. Veľmi ma to až tak nelákalo, ale zmienka o ateistickom režisérovi ma nakoniec k tomu primäla. :) Musím povedať, že keby to bol veriaci režisér asi by to ešte viacej zhumornil, takto som mal dojem akoby sa režisér trocha obával ohlasov prísnych užívateľov csfd. :) Ale ten volejbal medzi kardinálmi či "oduševnená" kázeň mladého kňaza v prázdnom kostole pre dvoch veriacich aj tak vyvolali úsmev. Dobrá ( a pravdivá) bola aj záverečná scéna pri prejave ... slová vyvolávajúce široký úsmev spokojnosti na tvárach davu a kardinálov "Pan si dobre zvolil .. nerobí chyby ... " vzápätí sriedajú slová o rezignácii ľudskej bezmocnosti a napriek tomu odvahe povedať (priznať to verejne) . a potom už len stiahnuté vlajky koniec slovám chvály a spevu sklamané a zahanbené tváre skryté v dlaniach a úžasný otáznik v tvárach davu ... čo bude ďalej ????!!!!! ? (dobrý snímok) :)(14.3.2013)

  • Big Bear
    ***

    Ano, místy to bylo úsměvné a milé. Ale komedie to rozhodně nebyla. I já jsem pln zvědavosti čekal jakéto to bude uvnitř tajemných zdí baziliky Sv.Petra. Většina znás (i nevěřícíh) zná ty pohledy na náměstí a chrám přes hlavy tisíců poutníků při volbách Papežů. I pohledy přes náměstí na střechy baziliky a na komín, který prozradí bílým kouřem zvolení nového Papeže. Pohled do zákulisí konkláve byl velmi zajímavý a umožnil divákovi si přibližně představit jak to tam po mnoho hodin probíhá. Po zvolení Papeže střídalo jedno překvapení druhé a lehce mi to připomnělo Prázdniny v Římě (nejen názvem) :-). Ze závěru jsem byl opravdu paf. Inu i Papež jest také jen člověk a tohle rozhodnutí chtělo notnou dávku odvahy. Film to byl zajímavý a dobře vyvážený, dokonce bych řekl - důstojný. Skvělá byla postava psychiatra, který je ateista, funguje jako protipól a který je prakticky uvězněn spolu s kardinály uvnitř baziliky. Film měl rozhodně zajímavý a originální námět k zamyšlení. A nyní jsem zvědav na volbu nového Papeže ! * * *(21.2.2013)

  • Radek99
    ****

    Poslední pokušení Krista v postmoderním nátěru 21. století. Paralel se Scorseseho legendárním filmem je dost, přesto se film Nanni Morettiho liší v jedné zásadní věci, totiž v kvalitě mimiker - zatímco Martin Scorsese točil svou filmovou adaptaci kontroverzní knihy apriori jako vážné drama, Habemus Papam je dovedně maskováno coby odlehčená komedie a dokonce až fraška (tolik typická pro tvorbu levicových italských umělců), v níž kardinálové při konkláve hrají volejbal a papež nutně potřebuje sezení s psychoanalytikem - jak už to ve fraškách bývá, paradoxně právě bezvěrcem. Smysl celého snímku je ale někde docela jinde. Dlouho jsem si coby divák nebyl jist, zda je film určený především pro věřící, speciálně katolíky, dostatečně sdělný i pro člověka pochybujícího či nevěřícího. Ale s postupujícím dějem (a především pak při katarzi nečekaného finále) jsem pochopil, že Habemus Papam je především pro takového diváka, neboť pochybující papež je právě jím samým. Tedy mnou. A jestliže se právě režisér filmu obsadí do role ateistického intelektuála vzývajícího jako nejvyšší božstvo Freuda, přičemž jeho milovaná manželka, psychoanalytička!, žije již delší dobu ve svazku s jiným mužem, je stejně nešťastnou figurou jako dotyčný papež. Lidé sice hodnotí tento snímek vysoko, ale přesto často jeho podstatu vůbec nechápou, zmátly je ony dokonalé mimikry. Píší něco o tom, že ,,papežové mají své dny" nebo podobné bláboly a zjevně jim nedochází, že ten film je v podstatě těžce depresivní... Máme papeže, to ano. Bůh je ale mrtvý, Freud taky... PS: Neuvěřitelné vizionářství tvůrců tohoto filmu asi nejlépe vyplyne rastrem roku 2013, když na svůj pontifikát abdikoval Benedikt XVI., první papež za posledních tisíc let, který odstoupil dříve než umřel, tedy analogicky se Scorseseho Ježíšem Kristem předčasně slezl ze svého kříže...(15.4.2012)

  • Renesco
    *****

    Originální téma rozporu mezi přirozenou lidskou ambicí "stát se tím nejlepším" a pocitem úzkosti z konsenzu, který nás za "ty nejlepší" skutečně prohlásí a my se podle toho najednou musíme začít chovat. Moretti se soustředí na úspěchem korunovaný kariérismus lidí (u kardinála, psychiatra a divadelního herce), kteří dosáhli uznání, váženosti, ale i vyhlídky na nové nezáviděníhodné povinnosti a překážky, které jim v podstatě seberou zbytky soukromí a dosavadní "pohody". Zatímco divadelní herec je blázen a psychiatr vyrovnaný člověk, kardinál osciluje mezi oběma těmito stavy, protože musí řešit svůj postoj k církvi, která si jej zvolila za papeže a hodila mu tím na hlavu jen zdánlivě populární funkci. Jeho finální proslov se otírá o zkostnatělost církve, jež by potřebovala přerod a novou vůdčí osobnost revolučního formátu, která "nalezne lásku ke všem lidem", ne jen k uzavřenému kruhu prolustrovaných věřících. Film vystihuje paradox, kdy skutečná autorita dokáže najít soudnost a vzdát se mandátu v beznadějné instituci, na který nestačí nebo nechce stačit, zatímco politické či jiné hodnoty nevytvářející pseudoautority praktikují opačnou strategii i přes vědomí vlastní nekompetence. Moretti zároveň přináší bezprecedentně lidský pohled na církevní hodnostáře, kteří jsou zde vykresleni jako běžní dědoušci bez zábran zahrát si při vší důstojnosti volejbal či bridž, nebo natáhnout havelok a zajít do hospody. 'Habemus papam' si decentně utahuje z drobných projevů církevního dogmatismu (psychiatrické sezení pod dohledem desítek kardinálů, kdy je zakázáno ptát se pacienta na cokoli z jeho života), dokonce i z Ratzingera, ale inteligentní formou, která se spíš zasazuje o otevřenost a reformaci organizovaného náboženství.(16.2.2012)

  • - Ve svém filmu Nanni Moretti vycházel z reálných výroků některých papežů. Například v knize „Světlo světa“ Benedikt XVI. uvedl, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Jan Pavel I., který zemřel 33 dní po jmenování papežem v roce 1978, svěřil se svým poradcům, že nechce brat na sebe toto těžké břímě. (Aelita)

  • - Filmovanie snímky prebiehalo v Ríme, predovšetkým v časti Lazio. (MikaelSVK)

  • - Spoiler: Polský herec Jerzy Stuhr (Rajevski) mluví ve filmu italsky, kromě momentu, kdy se rozčiluje nad útěkem hlídaného papeže v ulicích Říma, kde pronese obligátní polské „Cholera jasna“. (Svatopluk.Vi)