poster

Máme papeže!

  • Česko

    Habemus papam

    (festivalový název)
  • Itálie

    Habemus Papam

  • Francie

    Habemus Papam

  • Slovensko

    Máme pápeža!

  • USA

    We Have a Pope

  • Velká Británie

    We Have a Pope

  • Austrálie

    We Have a Pope

  • Kanada

    We Have a Pope

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 2011, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • marvan
    **

    Pokrytecká vyprávěnka o katolickém kléru jako neskutečně laskavých a roztomilých páprdech oddaných svému duchovnímu poslání. Papežovy pochybnosti o schopnosti dostát svému poslání nemají nic společné s opravdovým lidským pochybováním, je to jen teatrální póza. Cesta papeže mezi "obyčejné" lidi připomíná lidové vyprávění o laskavém monarchovi sestupujícím mezi plebs. Uctivě podlézavý snímek.(9.7.2011)

  • KIT.HL
    ***

    Nekonformní pohled za kulisy zástupce Boha na zemi....Odvážné a nečekané...Poněkud hloupé střihy a tím pokulhávání v ději a kontinuitě mě lehce zkazily celkový dojem...Herecké obsazení však leccos zachrání. Rozpitvávat co tím filmem chce kdo sdělit je těžké...Rozporuplné vnímání filmu samotného je pochopitelné....Stejně jako u mnohých samotná víra v Boha. Pokud někdo připustí, že Bůh je, proč potřebuji církev a papeže?? Nač je zde nutný prostředník?? Není to jen další instituce -společnost s.r.o. co se halí, tu do svatého hávu ??Jsou to zase jen lidé co si usurpují právo zastupovat samotného Boha a říkat nám co se smí a nesmí..ti samí co v mnoha případech jsou větší hříšnici než ti jenž kážou o víře? A pak rozumím a vykládám si poselství filmu po svém...i mezi lidmi jsou čestní a charakterní jedinci co nevyužijí příležitosti a zůstanou jen lidmi...(19.3.2013)

  • Renesco
    *****

    Originální téma rozporu mezi přirozenou lidskou ambicí "stát se tím nejlepším" a pocitem úzkosti z konsenzu, který nás za "ty nejlepší" skutečně prohlásí a my se podle toho najednou musíme začít chovat. Moretti se soustředí na úspěchem korunovaný kariérismus lidí (u kardinála, psychiatra a divadelního herce), kteří dosáhli uznání, váženosti, ale i vyhlídky na nové nezáviděníhodné povinnosti a překážky, které jim v podstatě seberou zbytky soukromí a dosavadní "pohody". Zatímco divadelní herec je blázen a psychiatr vyrovnaný člověk, kardinál osciluje mezi oběma těmito stavy, protože musí řešit svůj postoj k církvi, která si jej zvolila za papeže a hodila mu tím na hlavu jen zdánlivě populární funkci. Jeho finální proslov se otírá o zkostnatělost církve, jež by potřebovala přerod a novou vůdčí osobnost revolučního formátu, která "nalezne lásku ke všem lidem", ne jen k uzavřenému kruhu prolustrovaných věřících. Film vystihuje paradox, kdy skutečná autorita dokáže najít soudnost a vzdát se mandátu v beznadějné instituci, na který nestačí nebo nechce stačit, zatímco politické či jiné hodnoty nevytvářející pseudoautority praktikují opačnou strategii i přes vědomí vlastní nekompetence. Moretti zároveň přináší bezprecedentně lidský pohled na církevní hodnostáře, kteří jsou zde vykresleni jako běžní dědoušci bez zábran zahrát si při vší důstojnosti volejbal či bridž, nebo natáhnout havelok a zajít do hospody. 'Habemus papam' si decentně utahuje z drobných projevů církevního dogmatismu (psychiatrické sezení pod dohledem desítek kardinálů, kdy je zakázáno ptát se pacienta na cokoli z jeho života), dokonce i z Ratzingera, ale inteligentní formou, která se spíš zasazuje o otevřenost a reformaci organizovaného náboženství.(16.2.2012)

  • ScarPoul
    ***

    Veľmi zaujímavý námet, ktorý ale akosi zostal na pol cesty. Film, ktorý rozpráva o strachu, ktorý poznáme asi všetci. Všetky tie veci, ktoré musíme dennodenne robiť a ktoré sa od nás očakávajú, nás postupne začnú oslabovať a v niektorých prípadoch je celá situácia tak neznesiteľná, že musíme spraviť radikálny krok. Kdesi hlboko totiž každý máme svoju Psyché - ktorá sa formuje všetkým a všetkými, ktorý nás obklopujú. A vďaka nim je pre nás niektoré bremená, ktoré nám život položí na ramená ťažké niesť. Habemus papam je príbehom o tom ako sa toto stane novo zvolenému pápežovi. Moretti je veľmi zručný režisér, ktorý celú dramatickú situáciu odľahčuje inteligentným humorom - výborná scéna volejbalového turnaja medzi kardinálmi sa mi hlboko vryla do pamäti. Film, ale bohužiaľ nič nerieši, len poukazuje a aj to bez zúčastnenosti. Nechápte ma zle. Vo svojej podstate mi to zase až tak nevadí, len prítomnosť psychoanalytika minimálne poukazuje, že sa niečo podobného rázu bude riešiť. Koniec je tým pádom očakávateľný a neprekvapí. Len potvrdzuje to, že dakedy je aj nie možnosť ako sa zachrániť pred svetom. Rozhodne sa jedná o nezvyčajný počin, ktorý ma ale zanechal chladným v miestach, kedy som podľa môjho názoru mal niečo cítiť. Čo je v rámci originality príbehu veľká škoda.(4.3.2012)

  • Matty
    ****

    „Jsem herec“ Také papežové mají své dny. Moretti odolal pokušení pojmout nakouknutí do zákulisí nejmocnější instituce dneška jako frašku, které není nic svaté a raději rozehrál úsměvnou skupinovou terapii bez jednoznačných vítězů a poražených (největší rozdíl oproti v obrysech podobné Králově řeči). Film se ubírá vpřed rychlostí papamobilu, ponechávaje dostatek času a prostoru pro drobnokresbu muže s rodičovským deficitem a problémem přijmout svou novou roli. Ve vší vážností natočené a odehrané drama jednoho muže (žádné vtípky založené na konfrontaci Jeho svatosti se světem bezvěrců) je prokládáno satirickými šťouchanci do fungování zapouzdřeného mikrosvěta továrny na víru. Moretti neříká „takhle ano, takhle ne“, nestraní ani svému psychoanalytikovi, jenom otázky tradičně zodpovídané s neochvějnou jistotou podrobuje pohledu člověka pochybujícího (nikoli rovnou člověka skeptického). Jistý není Bůh ani Freud, pomoz si, jak umíš. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Renesco, noriaki(29.3.2012)

  • - Spoiler: Polský herec Jerzy Stuhr (Rajevski) mluví ve filmu italsky, kromě momentu, kdy se rozčiluje nad útěkem hlídaného papeže v ulicích Říma, kde pronese obligátní polské „Cholera jasna“. (Svatopluk.Vi)

  • - Ve svém filmu Nanni Moretti vycházel z reálných výroků některých papežů. Například v knize „Světlo světa“ Benedikt XVI. uvedl, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Jan Pavel I., který zemřel 33 dní po jmenování papežem v roce 1978, svěřil se svým poradcům, že nechce brat na sebe toto těžké břímě. (Aelita)

  • - Filmovanie snímky prebiehalo v Ríme, predovšetkým v časti Lazio. (MikaelSVK)