poster

Máme papeže!

  • Česko

    Habemus papam

    (festivalový název)
  • Itálie

    Habemus Papam

  • Francie

    Habemus Papam

  • Slovensko

    Máme pápeža!

  • Velká Británie

    We Have a Pope

  • USA

    We Have a Pope

  • Austrálie

    We Have a Pope

  • Irsko

    We Have a Pope

  • Kanada

    We Have a Pope

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 2011, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • kaylin
    ****

    Volba papeže je velmi zásadní věc pro celý křesťanský svět. Je to největší autorita, a i když je pro ateisty jenom starý pán ve srandovním oblečení, pro křesťany je naprosto nezbytnou autoritou, jejíž uvedení do úřadu je doslova slavností. Kardinálové volí nového papeže a je to volba skutečně napínavá, i když to víme spíš zprostředkovaně, než abychom si o kandidátech mohli sami učinit nějaký obrátek. Ale ono to vlastně ani není tak důležité. Důležité je, že je papež skutečně zvolen. Když je však otázán, zda svou volbu přijímá, zaváhá. Po chvíli se zdá, že se nic neděje, protože nový papež souhlasí. Může tedy dojít ke slavnostnímu provolání "Habemus papam!" na balkónku svatopeterské katedrály, kde už čekají netrpěliví věřící. Jásot je ohlušující, snad ještě více než skandování na fotbalových utkáních v italské nejvyšší lize. Jenže nově zvolený papež se na balkónku neukáže. Utíká před ostatními a je potřeba přivolat odborníky. Papež váhá. Není schopen předstoupit před věřící a sdělit jim, že je jejich novým nejvyšším. Samozřejmě až po svaté trojici. Dokonce to dojde tak daleko, že uteče ze svého pokoje a dostává se mezi lidi. Ven do skutečného světa, kde uvažuje o svém údělu a o tom, co by měl dál dělat. Film se mi líbil díky tomu, že odhaluje osud muže, který je na první pohled vlastně celkem obyčejný. Postava, která je dávána na božský piedestal, je také jen člověkem, který je schopen váhání. I on má psychické problémy, trpí nejistotou a strachem. Film je v některých momentech komický, ale pořád zůstává vlastně komorním příběhem o někom, kdo je jedním z nás, i když si to myslí pouze on sám. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/09/expendables-2-cerna-venuse-mame-papeze.html(28.2.2013)

  • MiGi87
    *****

    Dávám 5 hvězdiček, z toho 4 za jedinečnou formu, kterou je příběh podán, za téma z prostředí zákulisí konkláve, za jedinečný mix silného tragického příběhu, ironie, komedie a genialitu režiséra Morettiho, který si ve filmu sám zahrál a přesto mu vtiskl tolik jako režisér a hlavní zdroj nápadů. Obzvlášť mně potěšilo, že nám režisér představil historicky první pohled na konkláve, jak dost dobře může občas vypadat - nezájem o post nejvyšší, všeobecný strach ze zodpovědnosti... Pátou hvězdičku pak uděluji za Morettiho propagaci volejbalu mezi širokým publikem, které si tento snímek najde. Bravo!(30.10.2011)

  • dopitak
    ***

    Nekonec zklamání. Čekal jsem vtipnější příběh, inteligentnější humor. Námět je výborný, ale to co slibuje OTD, ve filmu splněno není a pasáž s nejlepším potenciálem, kdy svatý otec vezme kramle, je doslova promarněnou příležitostí. Volejbal na dvoře připomíná klip Monkey Business Piece of my life (čili mu vizálně chybí originalita) a autoři se z téhle do absurdna dovedené odbočky snažili vytřískat příliš (tleskající jeptišky vyloudí úsměv jen jednou, pak už všeho moc škodí). Skvělý a ze všech nejlepší je vatikánský mluvčí v podání Jerzy Stuhra, nám známého Šuplenďáka a Sexmisisty.(20.2.2013)

  • Matty
    ****

    „Jsem herec“ Také papežové mají své dny. Moretti odolal pokušení pojmout nakouknutí do zákulisí nejmocnější instituce dneška jako frašku, které není nic svaté a raději rozehrál úsměvnou skupinovou terapii bez jednoznačných vítězů a poražených (největší rozdíl oproti v obrysech podobné Králově řeči). Film se ubírá vpřed rychlostí papamobilu, ponechávaje dostatek času a prostoru pro drobnokresbu muže s rodičovským deficitem a problémem přijmout svou novou roli. Ve vší vážností natočené a odehrané drama jednoho muže (žádné vtípky založené na konfrontaci Jeho svatosti se světem bezvěrců) je prokládáno satirickými šťouchanci do fungování zapouzdřeného mikrosvěta továrny na víru. Moretti neříká „takhle ano, takhle ne“, nestraní ani svému psychoanalytikovi, jenom otázky tradičně zodpovídané s neochvějnou jistotou podrobuje pohledu člověka pochybujícího (nikoli rovnou člověka skeptického). Jistý není Bůh ani Freud, pomoz si, jak umíš. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Renesco, noriaki(29.3.2012)

  • maseer2
    **

    mdlému tempu první třetiny se po půl hodině zdárně povedlo mě uspat, tudíž jsem následující půlhodinu vyplnil vytlačováním struktury dřevěné lavice v Modré posluchárně Filozofické fakulty UK do svého čela, abych se pak následně pronudil i závěrečnou třetinou filmu.. takže ne zcela "oprávněné" hodnocení, ale tohle mě prostě minulo..(3.4.2012)

  • - Filmovanie snímky prebiehalo v Ríme, predovšetkým v časti Lazio. (MikaelSVK)

  • - Ve svém filmu Nanni Moretti vycházel z reálných výroků některých papežů. Například v knize „Světlo světa“ Benedikt XVI. uvedl, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Jan Pavel I., který zemřel 33 dní po jmenování papežem v roce 1978, svěřil se svým poradcům, že nechce brat na sebe toto těžké břímě. (Aelita)

  • - Spoiler: Polský herec Jerzy Stuhr (Rajevski) mluví ve filmu italsky, kromě momentu, kdy se rozčiluje nad útěkem hlídaného papeže v ulicích Říma, kde pronese obligátní polské „Cholera jasna“. (Svatopluk.Vi)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace