poster

Máme papeže!

  • Česko

    Habemus papam

    (festivalový název)
  • Itálie

    Habemus Papam

  • Francie

    Habemus Papam

  • Slovensko

    Máme pápeža!

  • Velká Británie

    We Have a Pope

  • USA

    We Have a Pope

  • Austrálie

    We Have a Pope

  • Kanada

    We Have a Pope

Drama / Komedie

Itálie / Francie, 2011, 104 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mortak
    **

    V katolické zemi je to asi velmi odvážná fikce, jenže film jako celek je velmi slabý. Moretti přirovnává volbu papeže k divadlu (balkón s červenými závěsy jako jeviště), ale raději moc s touto myšlenkou nepracuje. Putování papeže Římem je velmi rozvleklé a celou dobu jsem si říkal, že by bylo daleko zajímavější celý film věnovat psychoanalytické hodině s papežem, než ho rozmělňovat postavami Morettiho (uvnitř Vatikánu) a Stuhra (který je výborný, ale jako by sem spadl z úplně jiného filmu). Chybí tu emoce, scény těkají chaoticky od nadsázky k melancholii...(20.5.2012)

  • MartinezZ
    *

    V časové kapsli, kde myšlení stále zeje kdesi ve středověku, ne-li hůř, započíná konkláve rozhodovat o nové hlavě přežitku, zvaného církev (katolická, ale není zas tak podstatné). Všech 108 mužů předstírá, jak těžké je vymyslet jméno někoho, kdo povede církev a bude v hlavách věřících udržovat naděje na pokračování pohádkového příběhu. ~ Můj názor na to všechno je z výše napsaného zřejmý, na film jsem se tak podíval hlavně proto, že jsem čekal, že to alespoň o něčem bude, že scénář nebude jen rekonstruovat rozhodnutí konkláve. A že se i režisér pochlapí a dokáže udělat koukatelný film. Ej, nepodařilo se. Dědko ve svém věku a postavení, které do teď zaujímal, chová se jako děcko. Tohle všechno je vidět už během prvních dvaceti minut. Jímala mě tedy hrůza, co všechno mě ještě po dalších 80 minut čeká. Jediný, kdo mě za celý film zaujal, nebyli ovečky, presující se na náměstí a přilehlých ulicích, nebylo to ani zbývajících 107 pánů, kteří museli trčet na jednom místě kvůli psychickým problémům jednoho prďoly, dokonce to nebyl ani reportér, který mě poněkud štval, ani samotný zvolený papež, ale tiskový mluvčí, kterému jsem tu úlohu nezáviděl. Postupem času se z toho stane takové drama staříka v ulicích, co hledá sám sebe, a na druhé straně barikády komedie z prostředí cvokaře a 107 velkých dětí. A pak se to zvrhlo v prostou hloupost. Zajímavý nápad, který mě ale nedokázal nijak zaujmout a nudil. Takhle to mohlo být za **. Konec to ale 100% zabil.(17.11.2011)

  • Aelita
    ****

    Samotný film, který se pořád tváří jako laskavě úsměvné nespěšné čekání na papeže, nevydá ani na tři hvězdičky. Konec ale převrací navozená hollywoodská očekávání naruby a udává zcela jiný směr – obrat k sžíravé pravdě. Pravda je taková, že doba slávy církve již dávno pominula a svět se otáčí v jiné konstelaci hvězd a potřebuje nové (duchovní) vizionáře i vize. Nejen jednotliví lidé, ale i celé národy, instituce, státy a říše se rodí, zrají a stárnou a jejich čas vyprchává a odnáší je s sebou. A ten, koho čas ještě neodnesl, ocitá se ve vlastním skanzenu. Ve skleníku se ocitá i ten, kdo obelhává sám sebe. Lidé, kteří se dostávají na místa či funkce, které jim dávají moc rozhodovat se o lidských osudech a duších nebo je výrazně ovlivňovat, by se měli ptát sebe sama, zda jsou schopní a ochotní nést tíhu zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Na druhou stranu není poctivé požívat výhod mocných bez plnění odpovídajících povinností. ___ Žalm 23: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek. Dopřává mi odpočívat na travnatých nivách, vodí mě na klidná místa u vod, naživu mě udržuje, stezkou spravedlnosti mě vede pro své jméno. I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty. Tvoje berla a tvá hůl mě potěšují. Prostíráš mi stůl před zraky protivníků, hlavu mi olejem potíráš, kalich mi po okraj plníš. Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití. Do Hospodinova domu se budu vracet do nejdelších časů." ___ Otázka zní: můžou ovce věřit pastýři, který nevěří svému vlastnímu pastýři?(18.9.2012)

  • Hild
    ****

    Tak tento film si mě dokázal získat. Nikdy by mě nenapadlo, že se tak skvěle pobavím u filmu o volbě papeže. Film skvěle balancuje na hraně mezi dramatem a komedií, nespadne však ani na jednu stranu a vůbec to není nábožensky založený film, režisér Moretii nestojí ani na straně věřícího, ani na straně nevěřícího, ale na straně člověka. Hlavní postava je skvěle vyobrazena, zkrátka jen hledá sama sebe, přemýšlí o životě a o tom, co to vlastně znamená být člověkem. Je pak skvěle tak zahraná, jako napsaná, Piccoli mě svým jediným pohledem dokázal dojmout až k slzám. Obrovské překvapení, vážně výborný film.(3.12.2012)

  • suicide
    ****

    Máme papeže! Ups! Ehm... Myslím, že byl načase zase jednou snímek o tom, kdy namísto někoho nepravděpodobného, který se ovšem svého úkolu přes všechny peripetie zhostí bravurně a všichni nakonec zatleskají, padne volba na někoho nepravděpodobného, který ovšem zaváhá a projeví lidskou ztrátu sebedůvěry. O tom, jestli se se svou slabostí vyrovná a přijme boží volbu a zodpovědnost z toho plynoucí,je právě drama Habemus Papam. Jde o drama, kterým se line náznak humoru a komedie, ovšem jen v té míře, v jaké ji obsahuje prostý život sám.(7.6.2012)

  • - Ve svém filmu Nanni Moretti vycházel z reálných výroků některých papežů. Například v knize „Světlo světa“ Benedikt XVI. uvedl, že když byl zvolen papežem, byl zcela ohromen. Už dlouho toužil po odpočinku a volbu vnímal jako úder gilotiny. Jan Pavel I., který zemřel 33 dní po jmenování papežem v roce 1978, svěřil se svým poradcům, že nechce brat na sebe toto těžké břímě. (Aelita)

  • - Spoiler: Polský herec Jerzy Stuhr (Rajevski) mluví ve filmu italsky, kromě momentu, kdy se rozčiluje nad útěkem hlídaného papeže v ulicích Říma, kde pronese obligátní polské „Cholera jasna“. (Svatopluk.Vi)

  • - Filmovanie snímky prebiehalo v Ríme, predovšetkým v časti Lazio. (MikaelSVK)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace