Máme papeže!

Habemus PAPAgay! Tak si nám sektári zvolili ďalšieho mainprzniča miništrantov. Samozrejme, že to v tomto propagačnom filme nemohli povedať na plnú hubu, ale celou projekciou sa nesie slogan "Deti poďte k nám a sadnite si mi do klina". Vieme sa smiať, vieme sa hrať a u nás budete v bezpečí, Váš deduško Večerníček. Tiež nejedna neviestka kristova pri nás prežije opakovaný orgazmus, a vymetená ovca stále verí. Verí, lebo nič iné nevie a s chuťou zbaští každý shit čo mu geriatrická superliga ponúkne. Moja sekta predsa neklame, moja sekta je neomylná! A papagay? Však to je tiež len človek, síce zmagorený neustálou prítomnosťou svojho plebsu, ktorý sa trhá o to, kto mu vytrie prvý zadok. Takže prečo by nemohol zošalieť aj on? Ovce sa mu budú vrhať pod nohy aj tak. Viva la kult osobnosti...ale iného boha nebudeš mať! Tak si poďme všetci poťapkať nad našim novým fundamentálom a prihoďme mu nejaké všimné za jeho inauguračný odpustok. Určite to poslúži na nový lepší filmík a bez podprahovej reklamy...mrk mrk. Ja osobne by to ťal záhradnou hadicou kým by som im neodtrhol sietnicu, ale niekto šponu určite pustí. Mena...či Amen! (29.11.2012)

[IFF 2011, Bratislava] Náladovo perfektne vybalancované, napriek (a možno práve aj kvôli) skeptickej pointe neskutočne živelné pojednania na tému univerzálnosť a relatívnosť viery. Viera pomáha, je dôležitá…no v niektorých prípadoch určite áno, ale ako vidíme v "Habemus Papam" ona skrytá pochybnosť dokáže byť niekedy silnejšia, resp. život sám rozhodne inak. Pozorná, psychoanalytická štúdia vnútorných pochodov zraniteľného jedinca ktorá nepostráda odstup, vtip a katarziu. A musím priznať, že mne to v takomto pútavo spracovanom, vzájomnom konsenze rozhodne stačí... (14.11.2011)

Skutočne veľmi originálny nápad. Hovoril som si však, že dej sa bude uberať po predom uprataných chodníčkoch a bude iba sledom viac menej úsmevných epizód. On ním aj je, ale tie epizódy sú taktiež nápadité ako námet a nový pápež postupne začne byť psychologicky prekreslený. Zároveň si uchováva tajomstvá minulosti a my veľa z jeho vnútra vyčítame iba z mimiky. Picolli bol hercom mnohých záporných postáv a je umením herca nás presvedčiť, že jeho ďalšia postava je sympatická a pozerá jej "dobro z očí". Film nie je prvoplánovou oslavou cirkvi, ale skôr ukážkou, že aj tí tajomní za múrmi sú normálni ľudia s množstvom pochybností. Psychoanalytici s ním ale môžu mať problém.... (16.08.2015)

Králova řeč ft. Prázdniny v Římě. Přirovnání sice stojí na hodně tenkém ledě, ale pro hrubou představu o filmu postačí. Habemus Papam je cokoliv jen ne jasně zařaditelné a předvídatelné. Moretti neustále klame tělem a během celého příběhu vystřídá několik nálad a poloh, vyprávění obsahuje prvky laskavé komedie, absurdního dramatu, psychologické zpovědi i téměř thrillerové sekvence. Vždy když už to vypadá že se vyznění nadobro ustálilo, přijde moment ve kterém se vše zlomí a pokračuje se jiným směrem. Ve výsledku je dojem o to silnější. A konec, to není ani třešnička na dortu, to je celý nový dort. Tak jako mi projev Jiřího VI. dal možnost pocítit velikost morální síly krále, tak mi dal projev nového papeže možnost pocítit jeho důležitost jakožto zástupce Ježíše Krista na Zemi pro miliardu katolíků. Výborný film, originální a silný. (20.03.2012)

Italové natočili nenáboženský film o papežovi. Překvapení je ještě slabé slovo. Film má úžasnou atmoasféru, která nikdy nespadne do úplné komedie nebo depresivního dramatu. Piccoli hraje papeže skvěle a jeho rozjímání nad smyslem života dokáže několikrát dojmout. Přesto mě nejvíc bavily scény s psychiatrem a znuděnými kardinály. A dojde i na volejbalový turnaj! (04.05.2012)