Vincent jede k moři

Podle mě o něco lepší než americký remake OUTsideři, oba filmy ale nakonec z nedostatku širší hodnotící škály hodnotím 4 hvězdami. Oba filmy jsou v jistém smyslu dost jiné (a to nejenom proto, že v jednom se jezdí v Audi A8 pod Alpami a v druhém v Mercedesu třídy S v Kalifornii) a ukazují ve zkratce odlišný přístup k filmu jako takovému v Evropě a Americe (v americké verzi např. Marie ukáže v jedné scéně Alexovi na kameru prsa - v německé verzi také, ale ke kameře stojí zády, takže divák je nevidí). Německý originál není tak vtipný (to není z mé strany výtka) a přijde mi filmařsky zdařilejší, více mi sedlo i jeho obsazení (Karoline Herfurth v roli anorektičky Marie je výborná a typově se skvěle hodící, protože ji vážně lezou žebra a obratle; Zoë Kravitz v americké verzi mi naopak moc nesedla); americký remake má zase větší punc pohody a filmařské nezávislosti. Německá verze mě víc baví i kvůli mé náklonnosti k němčině, ale to je spíš ryze soukromá záležitost. Trochu mi zde vadil soundtrack - všechny ty písničky v angličtině se s těmi německými dialogy podle mě trochu tloukly, ale asi to není nic, co by bylo zásadní překážkou k tomu, aby si člověk tento film nemohl užít. Za mě velmi příjemný divácký zážitek, který mě víceméně utvrdil v tom, že remaky jsou jedna velká zbytečnost - kdo viděl tento film, nemá už moc důvod koukat na americký remake. (14.07.2015)

"Já mám cvrčka v hlavě, kterej mi sere mezi závity." Tak to mám taky, ale já to ... kurva, pičo, posrat, mrdat ... zvládám bez větších problémů. Navíc se mi tahle cesta tria pacientů, a matky v plechovce, k moři docela dost líbila. Ale za nejlepšího rozhodně nepovažuju Vincenta nýbrž obsedantně kompulzivního Alexe, jehož úchylný smysl pro čistotu, pořádek a obleky mě dost bavil. A taky mě bavily různé drobnosti, jako třeba líné stěrače na vozidle Dr. Roseové. A velké potěšení mi způsobilo to, že v zemi Brunhild, Gertrud a Hildegard dokázali do dvou hlavních ženských rolí obsadit herečky, na které mi bylo potěšením pohledět. (05.06.2016)

Traja dospelí ľudia, ale tak trochu deti, každý so svojím problémom. Spočiatku divné situácie, divní ľudia, chrapúňsky otec, ale postupne sa to vyjasňuje, postavy dostávajú nové rozmery. V každom človeku sa nájde aj niečo dobré a smeruje k novým nečakaným zážitkom. A práve o tom má byť správna road-movie, neutápa sa v sentimente, ale zabáva diváka. Nemcom tie filmy o ľuďoch s postihnutím nejako idú. –––– Já mám cvrčka v hlavě, kterej mi sere mezi závity. Pořád mě nutí dělat to, co právě nepotřebuju. –––– Vypadá to hnusně, když lidi jedí. Je tu hnusný, nechutný, je to zvrhlý. Když se jí, je to divný. Jó, zní to trhle, ale je to tak. (22.08.2014)

Jeden z filmov, kde sa má možnosť divák zasmiať cez slzy. Vážne témy, no podané veľmi odľahčeným a zábavným spôsobom. Škoda toho záveru, prišlo mi to akoby to bolo celé nedoriešené a po dramatickej stránke dosť slabé. Tiež v určitých veciach v spojitosti s Vincentovým otcom by som mal pár výhrad (hlavne v závere, až moc romanticky naivné). Na slabší nadpriemer to ale stačí. 70/100 (18.04.2018)

Film ukazuje svéráznou vzpouru tří pacientů psychiatrické kliniky proti stereotypu, necitlivému okolí a především vlastnímu osudu. Jednoho krásného dne se kluk s Tourettovým syndromem, vychrtlá anorektička a čistotou posedlý neurotik rozhodnou "vypůjčit" auto své ošetřující lékařky a udělat si malou dovolenou v Itálii na mořském pobřeží. V patách za sebou mají majitelku vozu, která má jisté problémy, jak vysvětlit svým nadřízeným úbytek počtu strávníků, a otce hlavního hrdiny, který už dávno vyřešil dilema, zda má přednost kariéra, nebo rodina, a je zcela pohlcený politickou funkcí a vlastní důležitostí. Německá varianta Bezstarostné jízdy představuje zdařilou tragikomedii o přátelství a vyrovnávání se se svým handicapem. Není to výjimečný snímek, ale sedí na něj přívlastek sympatický. Tahle road movie pod alpskými štíty sedne nejspíš divákům ve věku filmových hrdinů, tedy těm mladým, které ještě netrápí břímě přílišné odpovědnosti. Celkový dojem: 75 %. (19.03.2013)