Hektorova cesta aneb hledání štěstí

SPOILERY (tedy jestli to někoho vůbec překvapí)! Jeden z nejfalešnějších filmů, jaké jsem v poslední době viděla. Klišoidní příběh plný kulturních stereotypů, které vám ono hledání štěstí pěkně znechutí. Čína je tu vyobrazena jako povrchní ráj pro bohaté turisty, kde si čínské dívky přivydělávají prostitucí a vzápětí jako duchovní centrum s kláštery v horách. Afrika je správně roztančená a přátelská jen abyste narazili na nějaké ty ozbrojené narkobarony. A samozřejmě každý, koho potkáte, tu chrlí životní moudra. A abychom to pěkně završili, nacpe vám film do krku klišé ze všech největší, že láska a rodina jsou to, co vás dělá šťastné, užívejte si okamžiků a vychutnávejte si to, co vám život dává a blablabla. Pokud tedy chceme s rovnávat s Walterem Mittym, tak u mě vítězí Stillerův počin na plné čáře. Už svým přiznaným snílkovstvím, a i tím, že Walter dokazuje, že nejdůležitější je se odhodlat ke skoku, abyste si mohli splnit své sny a poznat, jestli za to stojí, kdežto Hector musí "dospět" za pomoci vhodně vybraných promluv a radostně se vrátit zpátky do náruče své civiliace. Simona i Rosamund mám moc ráda, ale tohle za ně teda nestálo. P.S. No a to že po Hectorovi jede kočka na každém kontinetu - nu ponechme mužům středního věku nějaké ty iluze, že ano. (21.01.2015)

To že je film poměrně předvídatelný a plný těch nejotravnějších stereotypů o cestování a hledání štěstí bych ještě ustál, kdyby šlo o dobrou komedii, třeba i mnohem více improvizovanou a uvolněnou (nejlepší by byl tematicky podobný dokument s Peggem v roli průvodce), na úkor vážných scén v druhé polovině filmu a vůbec celého toho seriozního (přesto velmi povrchně uchopeného) poselství o vztazích, lásce a jakési krizi středního věku, Tato línie šla mimo mě, nejspíš proto, že hlavní hrdina je tak trochu šulín, co se od začátku (a během celého filmu) chová jako středobod vesmíru, velmi naivní a otravné povahy. Navíc ani komediální rovina mi nesedla, většině humorných scén chybí šmrnc (čili vtip), když pominu že už je člověk viděl stokrát jinde. Podstata vtipu a komedie obecně, velmi zjednodušeně řečeno, spočívá v tom, že nečekáte pointu. Proto také někdy i úplně blbá komedie (Blbý a blbější) může být hodně vtipná, protože něco tak blbého člověka překvapí. Co se mi ale líbilo bylo DP a vizuální zakomponování Hectorova deníku do některých scén. Také docela příjemný popový soundtrack a fajn camea. (19.02.2015)

"Vyvarovat se neštěstí není cesta ke štěstí." Tak to jedna z moudrostí, na kterou Hector na své cestě narazil. S těmi moudry se vesměs dá souhlasit, ale já jsem měl avizovanou komedii a na tu nedošlo. Tedy až na pár drobných štěků, které se mi hned vypařily z hlavy a zůstala v ní jen vzpomínka na to, že ti afričtí únosci mohli Hectora zbavit přirození, upéct si ho a sníst. Ušetřili by mi tím půl hodiny času stráveného nudným mudrováním. Ono to teď celé vypadá, že jen Hectorovi cosi závidím, ale já jsem štěstí našel poměrně nedávno a nepotřeboval jsem kvůli tomu procestovat celou planetu. Stačilo se jen začít dívat na svět optimistickýma očima, pochopit, že svůj osud si píšu sám a být ve svých přáních na sebe hodný. (22.11.2016)

V té současné záplavě silně cynických, sarkastických a vůbec drsoňských filmů je Hektor, co hledá své štěstí jako pohlazení, můžete mu vyčítat jeho naivitu a kdesi cosi, ale takovýto film nám naposledy přinesl Ben Stiller se svým Walterem Mittym. A Hektor jde ještě dál, jde hledat to své životní štěstí, přestože, jak nakonec zjistí, ho měl celou dobu přímo před nosem- jasně, je to stará dobrá láska (c'mon, shut up! :-). "My všichni máme schopnost být šťastni. My všichni máme právo být šťastní. My všichni máme povinnost být šťastní." (15.02.2015)

Co je štěstí? Muška jenom zlatá. V tomto filmu ale podstatu štěstí nehledej. Zahrané bohužel i přes kvalitní obsazení průměrně, poskládané tak nějak na sílu a snahu o vyvolání emocí a hlubokých myšlenek. A tak co mě bavilo nejvíc, na tomhle rádoby moralizujícím spletenci prvních lásek, přátelství, manželství, rodiny, homosexuálních párů, mnichů, gangsterů, prostitutek a v dnešní době skloňovaných motiivátorů (psychiatrlů) či vědeckého výzkumu lidského vědomí, byly cesty vzdušným dopravním prostředkem. Žádná komedie k popukání to však, na rozdíí od v úvodu citované klasiky, rozhodně není. (16.10.2016)