Banáni

Wůdů Alien při svém rozjezdu. Absurdní i nekorektní humor v této libůstce mě skutečně nadchnul. Výběr jihoamerického prostředí s jeho zálibou v juntách, padronech a guerillách je pro karikování poměrně ojedinělý, proto rádiovku dolů. Začínám chápat, jak tento pederastní labužnický obřezanec balí své oběti - udělá ze sebe takového vola, až ty jednodušší začnou mít dojem, že není nutno míti z něho strach. A proto si ho klidně vpustí blízko k tělu, někdy i dovnitř. A moudřejším nositelkám celulitického údělu zase učaruje jeho nadhled a fakt, že dělat ze sebe blba ustojí kvalitně pouze sebejistý jedinec. Takže: jsem naprostý zmatenec s platem chodící reklamy, ovšem po amputaci dolních končetin, můj penis se dá měřit pouze v milimetrech a koktám i škytám zároveň. Milostné návrhy očekávám do pošty, slečny. Nejvyšší nabídka vítězí. (25.06.2012)

Dalších bláznivá komedie z dob kdy Woody Allen začínal. Stejně jako ve Spáčovi, Lásce a smrti nebo Seber prachy a zmiz, i tady jde o sérii na sebe příliš nenavazujících gagů, z nichž některé jsou slabší, jiné úsměvné a najde se i pár vynikajících. Třeba scéna kdy Woody nenápadně kupuje pro armádu rebelů 700 sendvičů a dalamánek, nemá chybu. A odkaz na Křižník Potěmkin mě taky dostal. Tenhle film ve skutečnosti není moc politická satira, ale spíš bezstarostná fraška, která se shodou náhod odehrává i v Jižní Americe. A myslím, že vůbec ne špatná fraška. - "Tak si říkám... byl jste někdy v Dánsku? - Byl jsem... ano, ve Vatikánu - Ve Vatikánu? Ale to je v Římě. - No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku." (29.05.2005)

Přes Banány jsme se kdysi dávno (bylo to v rámci jeho retrospektivy na ČT 2) s Allenem seznámili. Já byla hodně malá žába a následný sled jeho pozdějších děl mi vůbec nepřišel tak zábavný, jako fraška odehrávající se z větší části ve Střední Americe. Jenže ouha, po dvacítce už mi to vůbec nepříjde tak vtipné. Jasně, je tu Sedmá pečeť, je tu Křižník Potěmkin. Ale toho prvoplánového humoru a grotesky je moc... Díky ti, Woody, za tvou pozdější subtilnost, díky ti za Annie Hall, Manhattan, Hanu a její sestry a mnohé další filmy, díky kterým mohu Banány pohřbít a mluvit o mladické nerozvážnosti! (13.08.2011)

Hlavním představitelem je Fielding Mellish, který se pokouší bez velkých nároků nějak nenápadně protlouct životem. Kromě toho, že již delší dobu hledá pevnější milostný vztah a práci, nemá žádné ambice. Vyhýbá se politice a vlivu televize. Je také pěkný nešika a smolař. Ironií osudu způsobí zlom v jeho životě mladá aktivistka Nancy. Od okamžiku, kdy se Fielding do dívky zamiluje, mění se nejenom jeho vztah k okolí, ale i touha navždy zůstat jen nenápadným kolečkem ve společenském dění. Woody Allen tak vytvořil bláznivou parodii, v níž se místem děje stala smyšlená banánová republika San Marcos. Vysmívá se nejrůznějším vzbouřeneckým hnutím a také politice s jejími viditelnými i utajovanými metodami, mechanismy, rituály. Politická naivita je dobře trefená do černého. Dialogy a gagy jsou brilantně sehrány do humorného spojení s absurdním světem. Pro někoho se může zdát celá stopáž moc ukecaná, ale na druhou stranu to má svůj smysl v rovnováze s groteskními gagy. Není to snímek pro každého, což je přirozené, ale jedná se o typický film Woodyho Allena. - "I was always, ah, I was always very shy when it came to girls. I, I remember when I was a little boy, I once stole a pornographic book that was printed in braille and I used to rub the dirty parts." (06.08.2020)

„Vzpomínám, když jsem byl ještě kluk, tak jsem jednou ukradl porno tištěné Braillovým slepeckým písmem. Mnul jsem ta neslušná místa.“ Woody přesně v té tvůrčí a herecké poloze, v jaké ho mám nejradši (co do kvantity ale i kvality humoru bych film zařadil hned za nepřekonatelnou Lásku a smrt). Banáni jsou opravdu bravurní směskou satiry a komedie. Kriticky narážejí na poměry v USA (předvádění stroje, tlumočník, operace), „banánových“ zemích (popravy, převrat, výcvik), média (úvodní reportáž, kostelní reklama na cigarety, svatební zápas v ložnici), soudnictví (znamenitý proces!), FBI (vyslýchání obžalovaného, ochrana státníka) a mnoho dalších oblastí, přičemž si neberou žádné servítky (fajn jsou také absurdní scény jako večeře, objednávka, telefonování, romantika u vody či los). Jak už to tak u Woodyho bývá, tak samozřejmě krom zábavných situací jako takových nechybí Banánům také pořádná porce hlášek, vtipné monology a dialogy (Allen neopomněl ani trochu té filosofie, a to ve scénách s přijímáním/dáváním a láskou). Film příjemně rychle uběhne, fajn je také hudba a jako třešnička na dortu se zde objeví mladý Stallone. Hodnotím poměrně jasným plným počtem. „Byl jsi někdy v Dánsku?“ – „Byl jsem v... ano, ve Vatikánu.“ – „Ve Vatikánu? Ten je v Římě.“ – „No, v Římě s tím měli takový úspěch, že se rozhodli otevřít ještě jeden v Dánsku.“ (09.01.2014)