Sound of Noise
Sound of Noise
Sound of Noise
Zvuk hluku
VOD (1)
Obsahy(1)
Policista Amadeus se odjakživa cítil odstrčen, protože na rozdíl od všech svých příbuzných nemá hudební nadání, a navíc trpí silným odporem k hudbě. Nyní se dostává na stopu skupinky hudebníků, která se rozhodla ovládnout veřejný prostor svými akustickými útoky. Podaří se mu překazit kompozici pro šest lékařů, pacienta a operační sál, anebo se sám stane obětí války vedené pomocí hudby? Tvůrci filmu naplno zúročují svou fascinaci městským prostředím a ke zvukům, které nás obklopují, přistupují s obdivuhodnou kreativitou. Způsobem, jakým proti sobě staví hlavní postavy a jejich rozdílné postoje, bojuje snímek proti tichu, nudnému střednímu proudu i hudebnímu snobství, ale také ukazuje, že hudební moderna může být zábavná. Při tom všem ale film nezapomíná na své hrdiny a jejich touhu po naprostém klidu, či naopak hlučném vytrhávání z každodennosti. Zvuk hluku dokazuje, že hudba může opravdu měnit životy lidí. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (3)
Recenze (259)
Mám nezřízenou chuť zamlátit si do bubnů, zapreludovat si na lidské tělo, vydráždit bankovkami skartovačku, zajamovat si bagrem, lechtat smyčcem dráty vysokého napětí či si jen tak zadirigovat zvuk stříkající vody. K filmu samotnému mne sice napadá nejedna výhrada, ale ruce, nohy i uši byly po celou dobu sledování tak zaměstnané dodržováním rytmu, že mne vlastně nic jiného nezajímalo. ()
Money for you, honey. 1) Desetiminutový klip roztáhli po devíti létech stejní tvůrci do celovečerního filmu...posuďte sami, jestli to za to stálo. Film nenabízí nic navíc - zase jen několik skvělých a originálních, pravda, rytmických klipů a okolo něco omáčky, která tomu všemu má dodat punc filmu. Mohli by to být ti hostující čeští vědci. 2) Snímek kopíruje klasickou symfonii o čtyřech větách: Doctor, Doctor, Gimme Gas (In My Ass), Money 4 U, Honey, Fuck The Music Kill! Kill! a Electric Love. Hudby v klasickém pojetí se v něm ale nedočkáme - zde odkazuji na komentátora Arbitera, který si všiml rozpaků, jaké se většiny posluchačů zmocní, mají-li předváděnou kakofonii zvuků a (perfektních) rytmů označit za hudbu. 3) Výstižný koment: Dudek, Arbiter. ()
Co že to je ta hudba? Ne nadarmo nelze toto slovo jednoznačně definovat v publikacích tipu slovník. Je roztomilé, jak většina hudbou nazývá zvuky, s jejichž vzorci, strukturou, harmonií a melodickou výbavou vyrůstá. Jakmile se slyšené citelněji odlišuje, hudba to pro nás rázem není. Když se z mešity ozve adhán, Evropan slyší zpěv. S tím by ale ortodoxní muslim jen těžko souhlasil - zpěv je přeci v zásadě nečistý! Známá to postava, John Cage, u nás došel v popularizační rovině s touto polemikou nejspíše nejdále a jeho 'exces' na téma ticho způsobil patřičný rozruch. Podstata ale většině lidí unikla. Nešlo o prvoplánovou snahu šokovat, šlo o poskytnutí prostoru pro vnímání hudby bytí a dějů přítomných v koncertním sále, oproštěné o precizní předurčenost, kterou reprezentují námi tak oblíbené noty, a posílené o vynucenou koncentraci na ně. Sound of Noise se vydal správnou cestou takovéto polemiky. Skrze hudební teroristy nabídl relativizovat divákovu (posluchačovu) snahu přijímat. Skončil ale na půli cesty. Snad nebyli tvůrci dostatečně spojeni s námětem, snad chci moc. Ale detaily, kdy zvuky neseděly na vizuální kostru skladby, útočily přímo k jádru uvěřitelnosti 'poselství' snímku a (ne)konformní čistoty hl. hrdinů. Myšlenky se postupem času pod nenaplněnými nuancemi rozutíkají, a boj za ticho, ruch a hudbu, v jejím neuchopitelném celku, tak často vyzní do ztracena. ()
Ačkoli obyčejně bývám nakloněná nejrůznějším úletům, tentokrát mám menší problém s určitým drobným, leč nepřehlédnutelným nereálným prvkem, který do děje vnáší hlavní hrdina. Jako by v závěru jeho motivací nemohla být docela obyčejná a lehce pochopitelná touha vrátit úder ... po všech těch letech, kdy byl vystavený téměř nepřetržitému hudebnímu teroru. Možná by to bylo přízemní řešení - ale já bych se s ním spokojila. Nemusela bych řešit, nakolik mám akceptovat sluchovou anomálii, která do příběhu absolutně nezapadá ... a na vtipnosti mu taky nepřidává. Snímek je díky ní sice velice originální, ale zároveň trochu rozpolcenou záležitostí, která je možná víc podobenstvím nežli hudební krimikomedií. Může se vám zdát naprosto geniální stejně jako lehce dementní, přičemž možná víc než jindy záleží i na vašem momentálním rozpoložení ... 2,5* ----- Na závěr bych tady měla jeden vzkaz ... pro Amadea: Muzikanti odcházejí i přicházejí - a obchod s hudebními nástroji taky neustrne na jednom místě. Město zkrátka neumlčíš ... ;-) ()
Do značné míry zklamání nad filmem, který v první polovině baví neuvěřitelnou spoustou originálních nápadů, skvěle stavěných point a úžasných hudebních výstupů, aby se pak v druhé polovině vrhnul na pole absolutní absurdity, v níž už ale nějak není čemu se smát. V tu chvíli nastupuje nuda, pocit přepálené stopáže a bohužel také pocit nedotaženosti (motiv "hluchoty" je kupříkladu totálně rozmělněn a znevtipněn, ale zároveň není logicky opodstatněn) a zůstává tak nakonec spíše pocit rozpačitého WTF... ()
Reklama