Režie:
Charles VidorKamera:
Rudolph MatéHudba:
Hugo FriedhoferHrají:
Rita Hayworth, Glenn Ford, George Macready, Joseph Calleia, Gerald Mohr, George J. Lewis, Nina Bara, Ruth Roman, William Smith, Bess Flowers, Joe Sawyer (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Buenos Aires. Zlodejíček Johnny Farrell (Glenn Ford) sa osudnou náhodou zoznámi s Ballinom Mundsonom (George MacReady), prevádzkovateľom ilegálneho kasína a začína preňho pracovať. Jedného dňa si Ballin privedie novomanželku, speváčku Gildu (Rita Hayworth) a Johnnyho požiada, aby na ňu dohliadal. V Gilde Johnny spoznáva svoju bývalú milenku. Veci sa skomplikujú viac, než by ktokoľvek z nich očakával... (MIMIC)
(více)Videa (1)
Recenze (123)
V poslední době jsem viděl několik opravdu skvostných noirů, takže Hilda se mnou moc nezahýbala. Možná je to proto, že když si z ní odmyslíte Ritu, tak Vám nezbude nic moc navíc, film jako takový totiž není žádné veledílo. A jak jsem si dokázal smazat všemi tak zbožňovanou Ritu? Jednoduše - její výkon mě ani trochu nenadchnul. Postava pěkná, několikrát hezky pohodí hřívou, ale jinak ... po herecké stránce byla škrobená a afektovaná, po taneční vyloženě neohrabaná, takřka maskulinní, všechny písničky místo ní nazpívala jiná herečka. P.S. Abych jen planě netlachal - pokud chcete vidět ženskou, která svým nevynuceným sexappealem taví filmové plátno, tak zkuste Avu Gardner v "The Killers". ()
Jako by si tvůrci řekli: "Máme Ritu Hayworthovou, takže všechno ostatní může jít stranou. Vykreslíme maximálně příběh mezi ní a Johnnym a na zbytek kašleme, to stejně nikoho nezajímá, každý se zaměří stejně na ní...". A je to pravda, Rita je hlavním lákladlem i tahounem celého filmu a je to tak asi jediný důvod, proč se na to dívat, i když nemůžu říct, že by to nudilo nebo nebavilo, to ne, záživné to bylo více než dost. Z dálky to může připadat jako převrácená Casablanca, ale do té to má sakra daleko! A jak už bylo zmíněno, Shawshank Ritu proslavil do celeho světa, nadčasová sexbomba! ()
Hele, řekněme si to na rovinu, nebýt The Shawshank Redemption, tak tenhle film zde má minimálně o polovinu méně hodnotících. Což by byla škoda, protože pak bychom (včetně mě, samozřejmě) neznali Ritu. Dokonalou, krásnou, nebezpečnou… prostě femme fatale jak má být. Kdyby byl celý film tak dokonalý, jak byla samotná Rita, dal bych bez zaváhání maximum. Ale film se bohužel neubrání slabším a nudnějším místům (konec mi přišel natahovaný). Zkrátit to o dvacet minut tak bych s čistým svědomím mohl říct, že tenhle film miluju. Takhle může jen říct to, co už prohlásil Morgan: "This is the part I really like, when she does that shit with her hair." 80 %. ()
Režisér Charles Vidor pripravil pre chlapcov vracajúcich sa z vojny film s ich najobľúbenejšou pin-up girl, ktorý sa vďaka nej stal oslňujúcim a nadčasovým art-deco klenotom. Rita Hayworthová bola schopná svojou aurou prežiariť žiarivé strieborné plátno do takej miery, že i priemerná dráma sa jej zásluhou zmenila na fascinujúci, omračujúci zážitok plný vône ópia, drahého parfumu a dymu z cigár. Aj keď si ju producenti z Columbie zoštylizovali podľa svojich predstáv, v Gilde ukázala, že je naozaj dobrá herečka (konfrontácia s Glennom Fordom po vstupe do hotelovej izby, napríklad). Ak však mám byť úprimný, pri Gilde zabúdam na dobrý vkus a len vyjavene civím na Ritu ako na nejaký zvláštny digitálny efekt. Chce mi niekto niečo vyčítať? ()
Písnička "Put the blame on Mame, boys" v podání hlavní protagonistiky byla skutečně dobrá - také se dvakrát opakovala -, ale co víc! Zkrocení zlé ženy? Femme fatale? Podivné mafiánské korporace a praktiky? Život v dobovém kasinu? Další pokus o ovládnutí lidí a světa? Mnoho povyku pro nic? (Abychom dotazování skončili, jak jsem začali - Shakespearem!) ()
Galerie (81)
Photo © Columbia Pictures
Zajímavosti (10)
- Rita Hayworth ve filmu skutečně nezpívá. (Kulmon)
- Melodramatický noir s pesničkovými číslami získal kultový status vďaka pamätnej prerušenej strip-show v podaní Rity Hayworthovej. Jej hlas bol pri speve nadabovaný Anitou Ellis, inšpiráciou pre lascívne čierne saténové šaty bol portrét Virginie Gautreau od Johna Singera Sargenta z roku 1884. (MIMIC)
- Pier Paolo Pasolini vo svojej autobiografickej próze "Amado mio" z roku 1948 popisuje návštevu kina, v ktorom hrali Gildu. Názov prózy je totožný s názvom jednej piesne z filmu. Pasolini si všíma napr. "krátkozraký pohľad" či "božsky milú nevýraznosť" hviezdy. (MIMIC)
Reklama