Naše bláznivá rodina

Film z dob, kdy se u české veselohry zasmál. Dějově to sice nebylo nic výjimečného, ale skvostem jsou hlášky malé Jany, zvláště ty psané v Deníku; škoda, že se je člověk nestačil opsat, Janu Procházkovi se skutečně podařily. Komedie jistě trochu nadsazená, stálé Janiny úrazy, maminčina nešikovnost, ale zároveň suverénní řízení vozidla (tady snad hned na začátku byly nejlepší vtipy), trošku se to ztrácelo ve chvíli, kdy děvčata špehovala rodiče. Ale čtyři hvězdičky si film zaslouží i díky výkonům J. Jiráskové, V. Menšíka a J. Šejbalové. (30.10.2016)

Tak v první řadě je třeba říct, že s Kachyňou nemá tento film (aspoň pokud jde o filmovou řeč, kterou tento snímek mluví) příliš mnoho společného. Snad jen to, že v něm, jako u spousty jiných Kachyňových filmů, mají poměrně velký prostor děti (v tomto případě dvě dospívající holky). Možná právě proto byl ale Kachyňa po úmrtí režiséra Jana Valáška vybrán, aby ten film dokončil. Každopádně musím říct, že jsem se u této trošku ztřeštěné komedie příjemně bavil. Zvláště v okamžicích, kdy dvanáctiletá Jana, která diváka celým filmem provází, pronese nějakou ze svých vtipných glos (viz např. hláška: "Kolem rodinného stolu to vypadalo jako u čerstvého hrobu"). Jinak pro mě osobně coby rodilého Vinohraďáka, který 20 let chodil kolem ZŠ Kladská, je film zajímavý i tím, že jde již o čtvrtý snímek (po filmech Šest medvědů s Cibulkou, Rebelové a seriálu Vyprávěj), kde se tato lokace objevuje (18.04.2017)

Ne často uváděná komedie s hvězdným obsazením. Špatná řidička Jiřina Jirásková nikdy neplatí pokuty mužům do padesáti let. Její maminka Jiřina Šejbalová zase odmítá sedět vedle ní na sedadle smrti, i když podle manžela Vladimíra Menšíka jejich auto ani žádná jiná sedadla nemá. Prostě občasné dobré hlášky a u filmu jsem se dobře pobavil. Zápletka, kde rodiče tají svým dvěma dcerám (15 a 12 let) další přírůstek do rodiny a místo toho se chovají jako před rozvodem, není nijak zajímavá, ale výborné obsazení film "zvedá" nahoru. (19.02.2011)

Jména předčasně zesnulých tvůrců tohoto předka bláznivých rodin, z nichž nejproslulejší je seriál podle předlohy Fan Vavřincové, jsou dnes neprávem zapomenuta. Jak Jan Valášek, tak zejména spisovatel a dramatik Jan Procházka patří poprávu k tomu nejlepšímu, co kdy naše kinematografie hraného filmu vytvořila. NAŠE BLÁZNIVÁ RODINA jakoby byla "černobíle" inspirována deníkem jiné skutečné dívky Anny Frankové. Světově proslulý deník tragického židovského dítěte jakoby inspiroval k opačné projekci, k šťastné rodině dojemně obrýlených počínaje babičkou a konče pisatelkou deníku, vlastně vypravěčkou díla. Vysoký nadprůměr přerůstající do vyšší úrovně - byť asi ne ne absolutní špička - dětské filmové tvorby šedesátých, kterým se toto civilismem a topografií pražských zákoutí prosycené dílo vyznačuje, si zaslouží naši pozornost i dnes. Zdánlivá nuda, ve skutečnosti hluboké pochopení psychiky a myšlení dorůstající dívky, propůjčily tomuto dílu mimořádné kouzlo. Kouzlo násobené skvělým obsazením jak dětských, tak dospělých rolí. Zvláštní ocenění zaslouží obě představitelky dívčích rolí: jejich spontánnost a přirozenost, kombinované s ženskou formou jinak spíše klukovské rozpustilosti, diváka RODINOU doslova pronesou. Tento příběh rodinného štěstí, v němž jeden podporuje druhého, je dnes jak vysněný. Ale tehdy - v mnoha případech v míře, kterou nedovedu jako pamětník doby dostatečně posoudit, ale jež v žádném případě nebyla zanedbatelnou - tomu tak opravdu bylo. Slunce poúnorového režimu žhnulo; jeho paprsky však tehdy útěšně hladily, prosyceny něhou a skutečnou láskou bližního k bližnímu. Láskou tak silnou, že k jejímu pochopení se propracovává i dospívající dvanáctiletá holčička. Jakoby dílčí epizoda babiččina zamilování a přivedení nevlastního dědečka do už tak početné rodiny, která se má navíc ještě rozrůst o nového potomka, tomuto citu propůjčuje ještě další rozměr. (Komicky působící tatínkův poněkud bezradný komentář "když se mají rádi" dokresluje jemný laskavý humor a shovívavý nadhled, se kterým je to moudré pučící ženství konfrontováno v celé své bezradnosti nejistých 12 let.) A to nejen na plátně, ale zřejmě i pro mnoho z těch, kteří ten film bezhlese a bezdeše, čas od času se smějíce, sledovali z hledišť tehdejších kin po celé republice od Aše až k Čierné nad Tisou. (08.04.2014)

Dobrodružná výprava za záchranou manželstva svojich rodičov nemohla dopadnúť lepšie ako v réžii Kachyňu. Spočiatku vtipné, neskôr záhadné a nakoniec oslobodzujúce. Poviedka asi nebola materiálom na celovečerný film, skôr anekdotou, takže čo z toho vzniklo za účasti skvelých hercov, je výborné. –––– Maminka neřídí nejhůř. V Praze prý je jedna paní, která řídi hůř než maminka. (29.11.2015)