Studnařova dcera

Taková miloučká vykrádačka jiných filmů natočených dle knih M. Pagnola jako Jean od Floretty , Manon od pramene či Tatínkova sláva , jen je zde přimícháno více kýče, takže výsledkem je prvotřídní filmová červená knihovna, asi jako Dobrý ročník, kterou nad německé slátaniny uklohněné dle Rosamunde Pilcher pozvedá lepší režie, lepší kamera, lepší herci a nějaký ten francouzský šmrnc. Ale námět jak z lidového filmu pro pamětníky z 30. či 40. let, tedy klišé na klišé namixované s roztomilostí, rázovitostí a občasnou srdceryvností, která je ovšem pocukrována blahým tušením, že to musí dopadnout dobře. Neznám literární předlohu, takže netuším, zda se této červené knihovny dpustil M. Pagnol osobně, či zda byla ta kniha tak „tvůrčím“ způsobem uchopena až filmaři. Trochu legrační je to vykání mezi hlavními zamilovanými. Ti evidentně „spojili duše svý, došlo i na těla“ (jak praví O. Janota), ale proč jinak podléhat takovým necudným důvěrnostem jako tykání. Našinec nakonec proti kýči zas tak moc nic nemá, jak ostatně dokládá i jeho stránka, jen tento druh, zaměřený ostatně spíše na ženské publikum, mu nesedí. (09.06.2014)

Hned jsem si myslel, že je to adaptace knihy napsané před delší dobou. Dialogy se totiž vedly ve větách rozvitých, postavy byly poněkud hlubší, atmosféra skutečně odpovídala době, ve které se film odehrává, a příběh se nezaměřoval na menšiny. Zkrátka závan té Evropy, kterou dnes moc často nevidíme. Neříkám, že to bylo dokonalé, ale taková uměřená romantika klasického ražení přijde občas k chuti. (04.02.2018)

Dojemný příběh o nejprostších věcech života. 1) 45letý Marcel Pagnol natočil v roce 1940 podle vlastního scénáře film, jehož remaku se podle stejného scénáře dopustil nyní 61letý Daniel Auteuil._____ 2) Herecky skvělý Auteuil (studnař) pojal svou režijní prvotinu klasicky a natočil příjemný film dobře charakterizující dobu a mravy._____ 3) Snímek vypadá jako červená knihovna, ale nedejte se zmást vnějším vzhledem. Červená knihovna to není._____ 4) Pěkný byl i 31letý francouzskými filmaři hojně obsazovaný Nicolas Duvauchelle (milenec studnařovy dcery, pilot). (30.08.2017)

Už pákrát se ve mě coby divákovi vyrojila myšlenka nad tím, jak by bylo zajímavé, kdyby někdo ze současných režisérů natočil film ve stylu starých černobílých komedií, ovšem současnou technikou, v barvách a s pečlivě stylizovanou výpravou staré doby a snažil se tak přiblížit dodnes oblíbenému stylu filmů pro pamětníky. Daniel Auteuil mi ve své režijní prvotině nabídl možnost přesně takový film vidět, byť jsem mírně zalitoval, že nejde o komedii, nýbrž o romanci na pozadí vztahového dramatu. Uvědomuji si, že jde o průměrný starosvětský film, co zavání červenou knihovnou a jeho zcela předvídatelný děj je naplněn jedním klišé za druhým. Ale nemohu si pomoct, mě se přesto sledovala Studnařova dcera po celý čas příjemně, měla v sobě pěkné kouzlo a ovanula mě svou poezií francouzského venkova sklonkem 30. let. Původní film s Fernandelem natočený v r. 1940 jsem sice neviděl, ale jde-li tady o remake, přijde mi i trochu nefér vyčítat novému filmu veškerý děj, který vychází z víc než 70 let staré předlohy. Výkony mladistvých herců jsou poněkud nevýrazné a ještě jsem měl to „štěstí“, že jsem Studnařovu dceru viděl s nepříliš povedeným Primáckým dabingem. Na druhé straně, Daniel Auteuil a Kad Merad v hlavních rolích mi přesně padli do noty a nebojím se v tomto případě za ně i za celkovou poetickou atmosféru snímku s pěkným vizuálem mírně nadhodnotit. [70%] (16.07.2021)

Přesně nevím, co si myslet. Astrid má sice krásná kukadla, ale v hlavní roli byla taková vyplašená laň, s nesmírně protivným dětinským a stydlivým chováním. I tak mi určitě byla sympatičtější než zbytek její rodiny. Každopádně film je sám o sobě hodně zvláštní. Plus za to, že je jedním z mála takových "milých,nevinných a nepřeslazených" a atmosférou dost připomíná staré filmy-zkrátka dneska už se takové netočí.. Ale co mi vadilo, tak byl občasný kýč ve scénáři (ale je dost možné,že to bylo tím zpropadeným dabingem) "Spáchala jsem hřích,teď už nemohu políbit tatínka ani sestry",zbytek si zcela jistě umíte představit. Romantiky bylo málo a žádná z postav nijak nevyčnívala, jediné, co si z toho všeho asi zapamatuji, tak je ta krásná francouzská krajina a vyplašené oči Astrid. Jinak nic. (29.07.2012)