Co kdybychom žili společně?

Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. (10.12.2013)

Komédia tak trochu, prevládali smutné scény vyvažované patáliami, spôsobovanými nevládnosťou tela či mysle. Film ponúkol zdieľanie dožívania ako perspektívu úniku pred inštitucionálnym zdochýnaním. Možno tak vo Francúzsku. Pre tunajšie páry je film len smutnou ilúziou. Realitou sú otrokárske sociálne domovy, využívajúce nemohúcnosť starých ľudí. Ich ponosy sa riešia: "to je dement, ten/ tá je mimo". Rýchlo sa vyžmýkajú z dôchodku, prepíšu domy na rodinu a zomrú vo vlastných výkaloch či preležaninách s podaním minima splaškového žrádla. Uzákonilo sa, že ak niekto vie poskytnúť dôchodcom základné potreby, poskytuje sociálne služby. A tak sa rozmohli domovy (súkromné domy), kde starenky a starci cielene zomierajú. Nikoho to netrápi, ich produktivita je a bude nulová a potomkovia sú radi, že sa ich lacno zbavia. Správcovia týchto "sociálnych zariadení" bohatnú na rozdiele medzi štátnou podporou pre tieto sociálne zariadenia, dôchodkom doručeným na účet "domova" a tým, čo tým chudákom naozaj ponúknu. Skutočnosť je teda východoeurópska hororová karikatúra ilúzie komunitného bývania, ktorú poskytuje tento inak skvelý film. (03.02.2014)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)

No vida, že to jde. Mám na mysli natočit moc príma vtipnou komedii, která se obejde bez krásných mladých herců a přesto je víc než koukatelná. A ještě mě přiměla k úvaze, že máme občas tendenci chovat se ke starým, někdy už třeba i krapet popleteným lidem trochu přehnaně starostlivě, někdy i blahosklonně, jako k malým dětem a oni nás přitom při svém životním nadhledu shovívavě vyslechnou a pomyslí si něco o oslících. No, ne že bych jim to v takových případech zazlívala. Mimochodem, nejvíc mě asi překvapil Pierre Richard, takového jsem ho ještě neviděla, přitom, jak tam tak zmateně bloudil po domě mezi starými přáteli, s tím mírně vytřeštěným pohledem, v takových momentech byl až roztomilý. (29.11.2014)

Staroba nie je príliš radostné obdobie života, takže komediálny nádych, respektíve good feeling tohoto príjemného filmu vám môže pripadať trochu falošný (Hanekemu sa asi páčiť nebude). Lenže, práve tento vek v živote človeka je najlepšie brať pri jeho prežívaní s nadhľadom a čo najmenej si ho pripúšťať, pretože prečo si radšej niečo nenahovárať a cítiť sa šťastne, ako si situáciu pripustiť a depkáriť. Nebojte sa, sú tu aj vážne momenty, dokonca aj prevládajú, lenže je to všetko poňaté so spomínaným good feelingom a "hřejivo". Čo sa nemusí nutne vylučovať so slovom pravdivo. Len tie skutočne horšie momenty, ktoré tu zobrazené choroby sprevádzajú, absentujú. (29.09.2015)