Co kdybychom žili společně?

Celý film je přednášen s určitou francouzskou noblesou :) A to se mi na tom líbilo nejvíc. Lehkost, nadhled a klid, který z něj vyzařoval - a autentičnost, která se týkala skupinky přátel ve starším věku :) Dlouho jsem neviděla takhle "odlehčený" a nenáročný film a to, že se tam objevila známá jména a dům, ve kterém bydleli, bych brala všemi deseti okamžitě :) - a to bylo pro mě nejdůležitější. Ukázka toho, že i ve stáří při sobě přátelé drží a určitá ukázka mentality francouzů a jejich věčné vysedávání nad vínem :) ;) Taky bych chtěla mít takové stáří jako oni :) Myslím si, že si herci natáčení užili, jelikož nemuseli zbytečně nic předstírat a jejich "hraní" bylo vlastně nehraní :) Závěr, který je částečně smutný, ale dost silný, se mi moc líbil. (10.12.2013)

Ale áno. Vcelku vydarený film s fajn hereckým obsadením. Prvá polovica troška pomalá ale po "zabydlení" to malo predsa len spád a aj pár úsmevných momentov. Dej sa nedá zovšeobecniť, predsa len išlo o "movitejšiu" societu Herecky ma oslovil Pier Richárd ktorému dobre sekundovala 75-ročná kočka J. Fondová. (18.10.2016)

3* Seniorská komedie, která odhalí některé ze strastí plynoucí ze soužití v pozdním věku. U dlouholetých přátel je to vždycky jednodušší a proto se dostalo i na jiná témata. Čekal jsem větší zábavu a víc konfliktů, takže jsem odcházel s pocitem menšího zklamání. Ale zato jsem viděl, jak vypadají slavné herecké hvězdy z dob mého mládí. Nakonec jsou z toho akorát průměrné tři hvězdičky a nemám ani důvod doporučovat. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.10.2016)

Jeden z mála francouzských poetických filmů, ve kterém mě nechytla ani atmosféra, ani nálada, ani humor, ani všeobjímající radost ze života. Všechno vyjmenované režisér zakomponoval, svědomitě piplal a za pomoci skvělých herců rozvíjel. Díky nim jsem ještě v první polovině doufal, že si všechno sepne. No nesepnulo. Alespoň jsem zjistil, že Jane Fonda je krásná i po sedmdesátce a Pierre Richard ze svého komediálního talentu neztratil vůbec nic. (01.04.2014)

Poslední dobou si nějak dávám ty filmy s "důchodci". Nedávno jsem viděla Quartet, sice to není úplně stejný problém, ale taky řeší otázku romantických vztahů mezi postaršími lidmi. Ale mnohem více, mi tento film připomenul Marigold. Ale musím říct, že ten byl poněkud více zábavnější. Tento snímek je více hloubavější. Upřímné obyčejné povídání o životech 5 starých přátel, kteří si vytvoří tak trochu svůj vlastní domov důchodců a tím dají okolí najevo, že i oni mají právo na normální žití a to, že jim je přes 70 z nich nedělá ještě kopu chrastících kostí na vozíků hledících celý den na telku. Musím říct, že i po shlédnutí, se stejně na stáří nějak extrémně netěším... sice se budu moci chovat jak malé dítě naprosto bez důsledků (jak vysvobodili psa z útulku, nebo ukázal holý zadek na kameru), ale tak to se chovám i teď a nemám v plánu toho nechat jen kvůli dosažení určité věkové hranice (jen to občas má své důsledky). Představit si svou vrásčitou kůži, artrózu, brát sedm různých prášků každé ráno, riziko mrtvičky, infarktu, Alzheimera... a co se týče po stráce sexuílní, tak aktuálně mi moc nejde přes mé myšlenky, na to vůbec myslet, jak to bude, až mi bude 70. Tyhle snímky mi sice dávají představy, že život nekončí.. ale stejně to vidím jinak. Kupodivu, když Jeanne zemřela, tak jsem se necítila nějak smutně, ono to přišlo tak zničehonic záběr po záběru, kdy byla ještě v parku a bavila se o masturbaci a najednou jí na růžovou rakev pokládali skleničky se šampusem. No ale potom, jak ji Albert po odpolední siestě začal hledat díky svému Alzheimerovi, tak to už jsem bulela jak želva a ten konec radši ani nekomentuju... přátelé nade vše. 3-4* (14.12.2013)