Nevědomí

Jak začít a přitom nevyzradit příliš. Nevědomí má moc sympatický základ. Dobrou polovinu filmu jsem si lebedil nad tím, že někdo konečně ustoupil od snahy metat na diváky tunu líbivých efektů a natočil velkolepou sci-fi, která primárně sází na příběh jednotlivce. Coby milovník Fallouta jsem si navíc téměř fetišisticky užíval celou dobu výpravou, kterou potrhly dokonalé kamerové nálety. V ideálním světě bych teď skončil, dal filmu plný počet a odešel do pustiny najít svůj vlastní osud. Jenže ten scénář. Že plete páté přes deváté a vykrádá asi deset jiných filmů, to je jedna věc. Hlavní problém je, že se to nepovedlo slepit v kompaktní celek. Příběh je lepší nepitvat, každý překvapivý zvrat je lehce odhadnutelný deset minut dopředu a když to skončí, tak si člověk hořce uvědomí, že se vlastně ani moc ve filmu nestalo. Cruise potvrzuje pověst jednoho z největších dříčů Hollywoodu, přesto jsem mu roli chvílemi nevěřil. I přes výtky převládá dobrý pocit z poctivé, i když v rámci scénáře hrubě nedotažené žánrovky. 70% (zaokrouhlenou nahoru za výborný soundtrack). (15.04.2013)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)

Kosinskiho sci-fi svetom nejde neodpustiť príbehové nedostatky, ak sa vôbec o nejakých nedostatkoch dá rozprávať. Jeho vízie technickej a dizajnovej dokonalosti a ambientné precítenie “zvuku reality” sú natoľko unikátne, že potreba viesť diváka vývojom príbehu popri nich takmer stráca opodstatnenosť. Kosinski prekračuje našu snovú predstavivosť. Žiť v jeho svete by znamenalo nepotrebovať čuch. Oblivion navyše posúvajú kupredu nie streľačky, ale neočakávané zvraty, a atmosféru má prihliadnuc k minimalistickej výprave fantastickú (minimalistickou výpravou rozumej krásne, pusté exteriéry Islandu a Kalifornie, kde nič nebliká ani nesvieti). Zvukovo-hudobné aranžmá v bazénovej scéne, a vôbec bazénová scéna sama o sebe, urobila tento film a skoro aj mňa. Spomenúc na scénu obliekačky v Tronovi začínam dúfať, že Kosinski pokladá prvé kamene nového subžánru transcendentného ero-sci-fi (rozumej erekcia v mozgu). Ak raz Google (a ČSFD) ovládnu svet, budú im k tomu hrať M83. (16.04.2013)

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady. (23.07.2013)

Skutr Tomáš (čti "skurvený trpaslík") zachraňuje zbytky pytlivizace a já musím upřímně konstatovat, že už filmům přestal ubližovat jako dříve a klidně bych si teď jeho sádrový odlitek mrskl i na skalku nebo tak. To ta ukrajinská šlápota, co vypadá dobře akorát na satelitních snímcích a hraje tak, že raději měla prorazit v tenise a orgasticky hekat u backhandů, je jiný šálek samohonky, a docela tyhle jinak dokonalé vizuální orgie svým "herectvím" od přirození úspěšně pizdí. Dále následuje jako u ostatních sáhodlouhý, hnědopišský seznam artových nedostatků, yntelechtuálních výtek a esoterických nesrovnalostí, které v Solarisu a Vesmírné odysee rozhodně nebyly, ne ne.: ............ Čistých pět. (13.05.2013)