Nevědomí

Na OBLIVION jsem čekal ve velkém očekávání půl roku, a nic. Dokonce i PROMETHEUS má lepší gigantické motivy, více promyšlenější příběh a kompaktní celek. Přes všechny bombastické efekty, perfektní zvuk a sympatického Toma Cruise OBLIVION nenabízí nic velkolepého a překvapujícího (žádné emoce, žádná postava nemá dobrý charakter - dokonce ani Morgan Freeman). První polovina je skvělá, ale v druhé části trochu ubývá šťáva (pomalé tempo). Kosinski neměl tak důmyslný a sofistikovaný úmysl v závěru jako např. Nolanův Dark Knight Rises, kdy divák musí přemýšlet. Na Kosinskiho TRON: Legacy si ještě počkám. (20.04.2013)

Audiovizuálny námrd aký sa v hollywoodskej produkcii objaví raz za pár rokov. Mimoriadne nedocenený film, ktorý nie je vôbec tak hlúpy ako sa tu zase raz snaží naznačiť naša elita. Samozrejme, že sme všetky zložky už niekde videli a v jednotlivostiach môžme vymenovať kde, ide tu ale o to ako chutí výsledný koktail, no a mne teda Kosinskeho výtvarné a dizajnové cítenie a bez preháňania geniálny OST dua Gonzalez (M83) + Trapanese a v princípe tragický (!) horkosladký záver sadli ako málo čo za poslednú dobu. 10/10 Fuck you, Sally, best electronic music is french. (28.09.2017)

Vizuálně moc pěkný film. Hlavně tedy scény v tom nebeském bytě a správně zvolená hudba tomu dodává punc velkoleposti. Škoda ale, že to má jen cool poletující, robotické, střílející koule a ne pořádný varlata naplněný nějakou originální vizí. Je to prostě jen takový hezký mix různých sci-fi dohromady. V jednom momentě jsem fakt málem vyprskl smíchy, protože mi to připomělo Depressing 70's Sci-Fi scénku z Family Guye. Ono to totiž svou komorností působí až takovým retro dojmem. Většinu času jsou tam jen tři herci a jediná ační scéna, která za něco stojí je honička s robosondami. Bohužel konec je fakt lacinej a ta finální likvidace nepřátelský základny je vyloženě debilní a odfláknutá. Prostě to nemá svůj ksicht a rozhodně si neřeknete, že něco takového jste teda ještě neviděli. (19.04.2013)

Nevědomí navazuje na tradice science fiction motivů či motivických trsů, na tradice fikčních světů s jedním hrdinou i na tradice postapokalyptických příběhů. Tato trojice zdrojů poměrně racionálně vysvětluje různé třecí plochy v jeho uspořádání, a dává jim současně logický rámec. Detailněji tady. (23.07.2013)

Joseph Kosinski zdá se býti bohem sterilního designu, ve kterém byste se s radostí zabydleli (a z jeho údržby se zakrátko zcvokli;)) Opětovná spolupráce s Claudiem Mirandou dala vzniknout dvouhodinové ódě na sklo a lesklé povrchy, která bohužel z hlediska dějového už nedrží pohromadě zdaleka tolik, kolik by si divák zasloužil. Výtky Františka Fuky jsou IMHO přehnané, ale na několika místech mi něco dost zásadně nesedělo. Oblivion má do svojí poloviny našlápnuto na hodně podařenou sci-fi ve velmi klasickém provedení, ale potom se to celé posune do zcela jiného stylu a nastanou ty problémy, kterých si mohou nevšimnout jenom hodně zapálení thetani. Díky několika vizuálně a zvukově dokonalým scénám (třeba bazén!!!) je potřeba Oblivion vidět, ale bohužel o tom, že se budu někdy ochotný podívat na víc než tu první polovinu, dost silně pochybuju. Proto nemůžu jít přes 70%. (07.09.2013)