Ležáky 42

Absolutně film-dokument nekvalitně zpracován. Jednak "herecké" výkony jsou strašné a jednak ta "němčina" ... byl problém najít někoho, kdo aspoň trochu umí výslovnost?! Efekty, kamera, postavy - nuda, klišé, ... prostě slabota ve všem. Nepovedlo se. V ničem. A bohužel, ani p. Brzobohatý to nezachránil. (24.06.2021)

Konečně se do podvědomí diváků dostaly i dlouho opomíjené Ležáky ( stejně jako třeba Javoříčko ) Jen převeliká škoda, že zrovna takhle nepovedenou formou hraného dokumentu. Herecky naprosto příšerné, dialogy strašné a celkové zpracování je neuvěřitelně amatérské. Celá podoba dokumentu se mi příliš nezamlouvala a žádné nové, podstatné informace jsem se vlastně nedověděl, jen několik spekulací o osudech jednotlivých postav. V závěru potěší i dojmou dobové fotografie obětí a stručný popisek o jejich životě. Film mi sice v paměti nezůstane, ale osudy obyvatel Ležáků rozhodně ano! (23.06.2015)

Viděno po Lidicích. Jako hraný dokument se tento může hrdě postavit vedle svých britských kolegů. Dost ho sice sráží amatérský přístup, ale řekl bych, že celkově to dopadlo nad očekávání. Je to rekonstrukce událostí. Tvůrci si museli pohrát i za kulisami hotového filmu, ověřit fakta, vyzkoušet je v terénu a podobně. Ve filmu najdete i dost emocí. 70% = 4-/5 (16.06.2011)

Dokumentární a výpovědní hodnota silného tématu je nesporná. Rekonstruktivní filmová forma se ale míjí účinkem na celé čáře a nádech všudypřítomné smrti neproběhne po zádech ani v nejsilnějších okamžicích. Nízký rozpočet dává zobrazit vypálení celé vesnice plamínkem v okně, vyprávění připomíná listování kalendářem a rekonstrukce má do autenticity dál než hitler do synagogy. Vyšší hodnocení by bylo jen ryze za látku. (25.06.2011)

Těžko se mi bude tento dokument hodnotit objektivně. Velmi totiž vítám snahu připomenout divákům tolik opomíjenou ležáckou tragédii a poukázat tak na zločiny, které se za 2. světové války v našich zemích děly. Lidská paměť je velmi krátká, proto na straně jedné jsem za tento dokument velmi vděčný. Na straně druhé však musím přiznat, že mohl být zpracován daleko lépe. Určitě bych nevytýkal dialogy, které podle režiséra byly autentické, nevyčítal bych ani občas horší herecké výkony, co mě však mrzelo, bylo velké množství postav, jmen, vztahů, které v konečném důsledku byly velmi nepřehledné a znemožňovaly divákovi více proniknout do celého příběhu a cítit to pověstné mrazení v zádech. Také bych více času v dokumentu věnoval onomu osudnému dni 24. 6. 1942 a např. osudu jediných dvou přeživších devčat Šťulíkových. Třeba na úkor podle mého názoru zbytečného připomínání základních historických souvislostí, které jsou většině diváků, jež mají zájem takový dokument sledovat, stejně známé. Jak jsem však napsal už na začátku, kvůli samotnému tématu nebudu hodnotit zcela objektivně. Proto 4*. (26.06.2012)