Ležáky 42

Zejména v dokumentu, pokud mu mám uvěřit, by měli hrát pouze herci.Jediný, o kom se dá napsat, že hrál dobře, byl ten selektor na gestapu, z něj fakt šel mráz po zádech.Jinak to ta šmíra totálně zkazila.Některé věci byly dobře natočeny, bohužel jsem se nedozvěděl nic nového.Ale chápu, že je těžké ukázat něco nového mě, člověku, který se odbojem za II. světové války amatérsky zabývá více, než 35 let. (09.10.2016)

Jak jsem byla panem režisérem upozorněna, nejedná se o amatérský dokument... Za toto označení se omlouvám. Ale na mne tak bohužel film působil... Takový snímek do kin (dle mého názoru) nepatří, ačkoliv se jedná o silné téma. A už jen kvůli tomu si myslím, že takové téma by stálo za to zpracovat trochu KVALITNĚJI a POUTAVĚJI! Zbytečně dlouhé, nic neříkající dialogy postav (chvílemi až trapné), hořící rujna domu bez oken (i když dům před nějakou chvílí stál celý), opakující se interiéry a nevkusné záběry na model Ležáků s plujícími mráčky na obloze... Pro mne hororový zážitek! Nikdy více... A to jsem opravdu nečekala žádný akční snímek á la Holywood, ale dokument... (01.11.2010)

Kdyby to režisér prostříhal a udělal by z toho cca 20 minutový dokument bavil by mě. Bylo to strašně zdlouhavé, často jsme usínal a hlavně jsem se nudil, herecké výkony na úrovni amatérského filmu :/ Čekal jsme, že ten konec bude aspoň troch emotivní, ale nic. Tato vesnice si zasloužilí dokument, který dopodrobna představí to co se tam stalo, ale Pilařovi se to vůbec nepovedlo, možná kdyby se toho chopil Steven Spielberg dopadlo by to jinak. (24.05.2011)

jsem ochoten ignorovat chabé herecké výkony u hraných pasážích, protože mají pouze ilustrační hodnotu. Ale co nelze odpustit je nechutně podbízivý komentář (nemyslím pana Brzobohatého, ale text) snažící se hrát na emocionální strunu stejně, jako moderátoři telovizních novin. Absolutně nevyvážené a dokonce i hlavního nazi padoucha si našli (no samozřejmě že ne Nikoho z vrchního velení ale řadového důstojníka). Tohle NENÍ dokument, to je citové vydírání vydávající se za historickou pravdu (ač z drtivé většiny "správnou"). Jedna hvězdička za téma (23.06.2012)

Sympatický pokus o v tuzemsku nepříliš rozšířený žánr inscenovaného dokumentu je devalvován neobratnou realizací. Až na pár výjimek (Alice Šnirychová) sotva ochotnické herecké výkony, křečovité až trapné dialogy (vrcholem je scéna, v níž mladík přemlouvá českého strážmistra, aby si to s tou sebevraždou ještě rozmyslel), za uši tahající špatné sykavky vypravěče Brzobohatého... Kapitola sama pro sebe jsou titulky plné prohřešků proti češtině („Česko-Polská hranice“; „... aby jste...“; „... udavač z Dřeveše byl odsousen...“; „... podívat z vrchu...“ jako označení činnosti člověka hledícího z letadla směrem dolů), proti historickým faktům („... státní hranice ČR úterý 1. květen 1945...“ - toho dne existovala nějaká ČR???) i obyčejného šlendriánského přístupu - jak je možné v rámci jednoho (!) ze závěrečných titulků napsat u jména Marie Štulíkové nejprve datum úmrtí 11. 7. 1943 a o pár řádků níž, že v Osvětimi „... umírá 17. 1. 1943“? Opravdu zvláštní disproporce v přístupu tvůrců k divákovi - na jedné straně snaha poskytnout mu atraktivní formu dramaticky podaného dokumentu, na druhé až zarážející ledabylost v práci s tzv. detaily. Ale jedna věc si zaslouží pochvalu: scéna popravy a všeho, co jí bezprostředně předcházelo, vychází emocionálně daleko působivěji než obdobná scéna v Nikolaevových Lidicích. (24.06.2012)