Ležáky 42

Dokumentární a výpovědní hodnota silného tématu je nesporná. Rekonstruktivní filmová forma se ale míjí účinkem na celé čáře a nádech všudypřítomné smrti neproběhne po zádech ani v nejsilnějších okamžicích. Nízký rozpočet dává zobrazit vypálení celé vesnice plamínkem v okně, vyprávění připomíná listování kalendářem a rekonstrukce má do autenticity dál než hitler do synagogy. Vyšší hodnocení by bylo jen ryze za látku. (25.06.2011)

Viděno po Lidicích. Jako hraný dokument se tento může hrdě postavit vedle svých britských kolegů. Dost ho sice sráží amatérský přístup, ale řekl bych, že celkově to dopadlo nad očekávání. Je to rekonstrukce událostí. Tvůrci si museli pohrát i za kulisami hotového filmu, ověřit fakta, vyzkoušet je v terénu a podobně. Ve filmu najdete i dost emocí. 70% = 4-/5 (16.06.2011)

Propásnutá šance. Udělat dokument o Ležákách je záslužný počin, udělat z toho napůl hraný dokument je zajímavý nápad, ale nechat to odehrát takhle je skoro v rozporu s úmyslem přiblížit divákovi, jak bylo během pár dnů rozhodnuto o osudu této osady. Hlas Radoslava Brzobohatého jako vypravěče se poslouchá dobře, ale ty hrané scény, zvláště ve věci takhle citlivé, nemůžou vyznít takhle amatérsky. Velká škoda, ale dám něco navíc za to téma. (19.01.2012)

Jako rekonstrukce určitě dostačující. Popis jednotlivých osob před závěrečnýmí titulky rozhodně dobře přehledný, ale ty hrané scény vážně mohly být lépe zahrané o tom žádná. Ovšem záleží prostě, jak se na to díváte, jestli jako na film nebo jako na dokument. V každým případě si myslím, že i Ležáky by si zasloužily klasický celovečerní film jako mají Lidice. (28.03.2018)

Těžko se mi bude tento dokument hodnotit objektivně. Velmi totiž vítám snahu připomenout divákům tolik opomíjenou ležáckou tragédii a poukázat tak na zločiny, které se za 2. světové války v našich zemích děly. Lidská paměť je velmi krátká, proto na straně jedné jsem za tento dokument velmi vděčný. Na straně druhé však musím přiznat, že mohl být zpracován daleko lépe. Určitě bych nevytýkal dialogy, které podle režiséra byly autentické, nevyčítal bych ani občas horší herecké výkony, co mě však mrzelo, bylo velké množství postav, jmen, vztahů, které v konečném důsledku byly velmi nepřehledné a znemožňovaly divákovi více proniknout do celého příběhu a cítit to pověstné mrazení v zádech. Také bych více času v dokumentu věnoval onomu osudnému dni 24. 6. 1942 a např. osudu jediných dvou přeživších devčat Šťulíkových. Třeba na úkor podle mého názoru zbytečného připomínání základních historických souvislostí, které jsou většině diváků, jež mají zájem takový dokument sledovat, stejně známé. Jak jsem však napsal už na začátku, kvůli samotnému tématu nebudu hodnotit zcela objektivně. Proto 4*. (26.06.2012)