Josuga no sora

„NEMŮŽU S JISTOTOU ŘÍCT, ŽE SE HARU MÝLÍ. PROTOŽE NEDOKÁŽEŠ ZABRÁNIT TOMU, ABY SES DO NĚKOHO NEZAMILOVALA. PROTO CHCI VĚŘIT, ŽE MOHOU BÝT ŠŤASTNÍ…“ Když při nehodě zemřou rodiče dvou dětí z rodiny Kasugano, musí se s tím Haru a jeho sestra Sora vyrovnat. Sirotci proto prodají byt ve městě a odstěhují se na venkov, do domu po svých prarodičích. Sora se ještě plně nezotavila ze šoku, kdežto Haru se musí o vše postarat. Svou úlohu v nastalé situaci si moc dobře uvědomuje a chytne uzdy dospělosti plně do svých rukou… » Co se mi líbilo: 1) Alternativita. Příběh se tu dělí do čtyř alternativ, kdy každé děvče, na kterou Haru zapůsobí, dostane svoji část seriálu. Zpracování se velmi podobá seriálu Amagami SS, kde je děj dělen stejným způsobem. Dočkáme se tak čtyř různých konců. Každý divák tak dostane na výběr, který z konců je pro něj nejsympatičtější. 2) Hudební podkres. Opening i ending byl fajn, ale pravé jádro hudebního umění zde nese hudba na pozadí. Je v ní cítit mnoho emocí a když je zasazena do děje, s divákem to pěkně zacloumá. Dojalo mě především houslové sólo Inori. 3) Mobily. Po dlouhé době tu máme znovu anime, kde se naplno využívají výdobytky moderní civilizace. Můžeme tu spatřit ještě véčkové cellphony, pevné linky, ale např. u Sory můžeme vidět první generaci smartphonu. Děj se tak proto odehrává i v hovorech a SMSkách a v některých momentech hrajou klíčovou roli. 4) Kresba. Jak již japonský název seriálu napovídá, dočkáme se tu spoustu pohledů do nebe. A to jak ve dne, na krásná oblaka mraků, tak při západu slunce, dešti i v noci, kdy jsou vidět nádherné mlhoviny. Dále se mi líbilo, že měly děvčata realistické odstíny vlasů. Dokázal jsem se tak do děje snáze vžít a prožívat ho. Upřímně, žádné děvče jsem tu nedokázal nenávidět. Všechny měly své osobní kouzlo. Ale pokud bych měl vybírat favoritky, minimálně o jedné bych věděl. Kazuha a její dlouhé kadeře, slušné vystupování… První route se mi proto docela líbila. Avšak… Je opravdu jedinou? 5) Sora. Jistěže ne. Už v první kapitole jsem byl dvakrát v šoku z událostí, které jsou zde nastíněny. V průběhu děje se postupně odkrývá skrytá pravda. Ukazuje se, že je to drzá a hubatá slečna, která ale ví, co chce a jde se za tím, stůj co stůj. Její výbuch emocí v polovině seriálu mě silně zaskočil a já, pln emocí, vyskočil z gauče. Její absolutní dominance z ní dělá alfu tohoto univerza. 6) Erotika. A protože je titul seriálovou adaptací vizuální novely, dočkáme se tu i sexu. Konečně se autoři adaptace odvázali a zpracovali anime dle předlohy, přesně se vším všudy. Mám sice pár výhrad ke zpracování samotných aktů, ale o tom se rozepíšu až později. Sexualita prostě k životu neodmyslitelně patří a když se Haru zamiluje, tak je čistě logické, že se nezůstane jen u slov plných lásky, že… » Co jsem nemusel: 1) Obří ňadra. Je opravdu na škodu, že především Nao měla své přednosti nerealisticky velké. Nedalo se na to příliš koukat a přišlo mi to zkrátka přehnané. To samé musím ale říct i u Kazuhy, kdy ji během předehry náhle povyrostlo poprsí o několik velikostí. 2) Komediální dodatky. Pro všechny z vás, co si chtějí anime užít a svést se na horské dráze plné emocí, doporučuji každou epizodu po endingu vypnout. Dodatečné super-deformed komediální výjevy jen ničí konzistenci tohoto titulu. Je ale pravdou, že endingová hudba těchto speciálů má svůj šarm, kterou si ale doporučuji poslechnout až po dokoukání celého seriálu. » Shrnutí: Uvažoval jsem nad tím, že dám titulu slušné čtyři hvězdy a půjdu zase dál. Avšak poslední tři epizody rozhodly jinak. V poslední čtvrtině děje se totiž ukazuje pravá podstata svobody umění. Je tu vidět upřímnost a otevřenost autorů i k vážným morálním volbám. Vidíme tu Harua, který svádí těžký vnitřní boj se společenskými hodnotami, kdy čte knihy a stále si není sám sebou jistý. Vidíme jeho duševní prázdnotu. Jeho opovržení sám sebou. Poslední kapitola rozhodla. Shlédnuto v japonském znění s českými titulky v BD verzi (04.01.2020) (méně) (více)