Odcházení

Téma odchodů, opouštění, stárnutí, změn a nepochopení ve vlastní rodině bylo v historii zpracovávané už tolikrát, Havel na něj ovšem pohlíží trochu jinak, sebeironicky, jakoby s přiznáním, že se s těmito věcmi nedokáže smířit, ale proč by si z toho dělal hlavu. Svými odkazy na Višňový sad nebo Krále Leara, využívání sadu k pouhému odstranění postav z jeviště nebo nesmyslnou shakespearovskou bouří, v podstatě přiznává, že už tu byli lepší, kdo tahle témata zpracovávali. A ve svých komentářích, připomínající Brechtovy vstupy do představení, zase ukazuje své spisovatelské neřesti a problémy. Tempo je stejné jako u ostatních Havlových her, nikam se nespěchá, atmosféra se musí pořádně prožít a všechno podrobně prořešit. Pokud přistoupíme na jeho hru a vžijeme se do jeho suchého až absurdního humoru, čeká nás zábavná a zároveň dost filozofická 'dvouhodinovka'. Samotné zpracování Davida Radoka má i přes pár svých much spoustu výborných nápadů a ve srovnání s představením Klicperova divadla z Hradce Králové, kterou jsem měla asi před rokem možnost vidět, zapadá divadlo Archa do Havlova světa mnohem přirozeněji. (24.10.2010)

Velmi mě rušil diletantsky nasnímaný zvuk, který celou dobu zněl, jak z plechové garáže! To byl takový problém dát hercům mikroporty? Jinak mne tahle hra nijak nedatchla. Tříska je samozřejmě vynikající, ale vše bylo příliš teatrální. Jsem zvědavý na filmovou adaptaci v Havlovo režii. Mám ale pocit, že hra je mimo současnou realitu a je málo nadčasová. (23.10.2010)

Hra sama není ničím průlomová ani nijak zvlášť originální, nejzajímavější je na ní díky tomu především to, jak si pohrává s citacemi a odkazy na Čechova a Shakespeara a jak do ní promítl dramatik své osobní zkušenosti z dob v nejvyšší politice. Jím čtené poznámky jsou na začátku zábavné, ale později víceméně ruší a brzdí tempo. Jsou však dobře napsané, tak chápu, že byly v inscenaci použity. Záznam inscenace trpí technickými nedostatky (zvuk!!!), vinou kterých část replik nezazněla tak, jak měla, a představení tím ztrácí. Zajímavá scénografie, snad jen ten umělý déšť byl svou doslovností zbytečný. Za nejpozoruhodnější považuji herecké výkony – hlavně Třískův a Řezáčův, ženské postavy se už zdaleka tak dobře nepovedly. Radokova režie je kongeniální textu, její rytmus, práce se světlem a hudbou jsou nepochybně na vysoké úrovni. Nejvíc na mne zapůsobil bezprostřední závěr - jediné místo inscenace, které mělo parametry "události". Hodnocení: 3,5 hvězdy. (Nemůžu se stále ubránit dojmu, že kdyby tuto hru nenapsal zrovna TEN dramatik, nebyl by kolem ní ani zdaleka takový humbuk a asi by měla i nižší hodnocení tady). (25.10.2010)

Tato hra je daleko slabším kouskem oproti třeba Zahr. slavnosti a jiným hrám. Je bohužel pravdou, že u většiny Halvových her, jsem byl fascinován nějakou novou myšlenkou, nečekaným podáním, tady jde spíše o chytré a místy vtipné myšlenky stárnoucího autora a politika. Přesto si myslím, že je hra dostatečně kvalitní na to, aby měla právo vzniknout. A je obdivuhodné, že Havel i v tomto věku píše tak, že to má stále cenu číst a dramatizovat. Mnoho autorů se v odbodbí důchodového věku už jen vykrádá. Dávám čtyři hvězdy už jenom kvůli věčným kritikům Havla, kteří se neustále snaží vytvořit dojem, že kdyby neměl kamarádíčky, nikdy by se jeho hry nehrály. I tato hra je usvědčuje ze lži a hlouposti. Nicméně pokud budou dávat někde v divadle Z.Slavnost, Audienci, Pokoušení, Vernisáž, nebo Ztíženou možnost soustředění, přece jen bych doporučil tato díla. (O některých esejích ani nemluvě) (24.01.2011)

Čechovův Višňový sad prostupuje celou hru, kde vykácení sadu, rozparcelování a rozprodání pozemku na výstavbu chat je zaměněno za výstavbu nákupního centra. Vlezlý bulvární deník Fuj nahlíží do (ne)odcházení exkancléře Riegera. Čechovův Lopachin tady vystupuje jako kancléřův náměstek Klein a trochu připomíná nástupnictví a haštěření V. Klause. Výborná Zuzana Stivínová a Jan Tříska. (23.10.2010)