Klíč k minulosti

Dvě roviny příběhů. Zajímavý koncept a emocionálně silný příběh. Jak už u podobných příběhů bývá zvykem, normální člověk ( myšleno všichni, kromě hololebkových kreatur s IQ shnilého banánu ) pocítí nechuť, zlost, mražení, prostě emoce. Jde o téma, které je ve své podstatě nevyčerpatelné a tak máme každý rok další a další příběh o tom či onom. Zatím to působí, a ani tady není víceméně co vytýkat. (26.11.2011)

Velmi silné drama, kde pro mě však obrovským způsobem převažuje síla flashbacků oproti současnosti, ve které se odehrává bohužel většina filmu. Příběh Julie je sice dobrý, ale nijak extrémně mě nezaujal, oproti krutému životu malé Sarah. Hlavně výkon její malé představitelky je něco opravdu neuvěřitelného, pokud se zamyslím nad jejím věkem. Opravdu tleskám, jen škoda, že více důrazu se zde nekladlo na historickou část, ovšem je pravda, že tohle dalo filmu originálnější pojetí. Můj druhý Paquet-Brenner a zatím opravdu nezklamal, velmi slušný režisér. (20.11.2015)

Příběh vypráví o dvou dějových liniích - současné a minulé.. Oba dva příběhy jsou samy o sobě zajímavé, ale jako provázaný mix mi to nějak nesedlo.. Chtěla jsem vědět více o Sarah a současnost mě tolik nezajímala.. Pátrání bylo sice působivé, ale v tragickém příběhu mě spíše rušilo.. Bohužel nuda a šeď utopila děsivou událost.. (02.08.2013)

"Pravda leccos odhalí, ať chceš nebo ne." K filmům (ale i knihám) o holocaustu mám silný vztah, neboť jsou v něčem očistné... Zde je to celé pojato ve více časových rovinách, což mi přišlo zajímavé a nikterak me to netušilo. Zajímavé mi přišlo i téma vypořádání se s vlastní (i cizí) minulosti.Je logické, že kdyz se rozhodnete otevřit něčí 13. komnatu, můžete se setkat s temnými stíny minulosti, které ve Vás mohou vyvolat pochybnost, co "nám ta pravda vlastně přinesla". Závěr filmu však ukazuje, že tento proces je vskutku očistný. I proto jsem moc rad, že jsem tento film objevil a mohl shlédnout (22.01.2020)

(SPOILERY!) Škoda konce filmu, protože pro mě, jako pro diváka, bylo to druhé zjišťování pravdy o minulosti už dost zbytečné. Klidně to mohlo končit tím, jak ji v restauraci odmítne poslouchat, ona mu to nutit nebude a bude (si myslet), že je tedy jediná kdo ví pravdu. A film by končil tím, že on jde k otci s fotkou holčičky a už z dálky a beze slov by byla vidět jen otcova reakce. Vše, co bylo od jeho odmítnutí poslouchat v restaurace bylo už zdlouhavé, nezajímavé a navíc., což je velká škoda. (18.10.2014)