Úkryt

Imponuje mi vidiecke prostredie obývané prostými typmi, ktorých životy sa potýkajú s problémami rôznorodého rázu. Neprekáža mi pomalé tempo, perly vyhľadám v nezávislých rybníkoch a slintám pri pokusoch filmárov ponechať multiplexového diváka vlastnej nechápavosti a unudenému výrazu v tvári. To sú atribúty, ktorými disponuje i Nicholsov titul, no faktorov, prečo jeho počin nemôžem označiť za viac, než snaživú prácu nadaného študenta, ktorý sa musí na svojej filmovej púti ešte mnohému učiť, je hneď niekoľko. Akceptujem, že kronika filmových postáv s narušenou duševnou rovnováhou by nemala byť paletou jedincov, s ktorými by ste chceli okamžite tráviť svoj drahocenný čas, a preto si i Michael Shannon, majúci patent na podobný typ úloh, pravdepodobne nezíska vaše sympatie, no jeho herecká presnosť je najväčším pozitívom filmu. Pomalé budovanie napätia a emočnej vypätosti postáv mierne dopláca na dramatickú nerovnomernosť, na ktorej sa prejavuje prehnaná minutáž, no minimálne sekvencie odohrávajúce sa v stiesnenom podzemnom bunkri hodnotím o hviezdičku vyššie ako celkový film. Za samoúčelné a klišéovité považujem snové sekvencie, až na úvodnú, nakoľko v prípade nasledujúcich som nemal problém identifikovať, kedy sa film nachádza v realite a kedy v mysli titulnej postavy. Ich stvárnenie je výborné, no ich samoúčelnosť mi evokovala tisícky tuctových lacných hororov, čo však považujem hlavne za svoj subjektívny problém, nakoľko ma už dlhšiu dobu zaujíma viacej psychológia postáv, než efekty. Nad stavom súčasnej americkej produkcie možno až príliš predpojato lámem palicu skôr, ako sa oboznámim s konkrétnym výsledkom, preto ma každý podobný príspevok núti veriť v lepšie filmové zajtrajšky. (25.06.2012)

O filmu jsem před zhlédnutím takřka nic nevěděl (krom nástřelu námětu a pozitivních recenzí) a vám doporučuju to samé, takře přestaňte číst, hned teď :). Hodně velký unikum v rámci subžánru "hlavní hrdina je (možná) blázen". Michael Shannon je ženatý s Jessicou Chastain (mimochodem skvělé herecké výkony, oba dva) a má hluchoněmou dcerku. A apokalyptické vize o jakési superbouři, která nepřinese nic dobrého. Jeff Nichols (režisér i scenérista) zvolil zajímavý přístup, kdy o sobě nechává hlavní postavu pochybovat. Ale blázni si většinou nemyslí, že jsou blázni, což v divákovi budí poměrně oprávněnou obavu, že se nakonec fakt něco semele. Hlavně ale neočekávejte katastrofický snímek - Take Shelter je z větší části tíživé rodinné konverzační drámo, sem tam obohacené nějakým takřka hororovým výjevem. V závěrečných patnácti minutách mě několikrát (ne)příjemně zamrazilo, na čemž nese velký podíl vynikající soundtrack. O úplně poslední scéně by se dalo dlouze diskutovat (nakolik ji brát doslovně / co případně symbolizuje), za což taky palec nahoru. Veliká spokojenost, ale nebude to zdaleka pro všechny. 9/10 (28.01.2012)

úžasný vývoj atmosféry od pohodového úvodu až po naprosto depresivní a téměř hororové vyvrcholení. Čím víc atmosféra stoupá, tím lepší herecké výkony podává Shannon, který si v těch vypjatých momentech film zcela krade pro sebe. I když i Chastain je velmi slušná a zažít něco takového bych opravdu nechtěl. Nikdy jsem nesnášel takovéto psychicky náročné momenty dobře a tohle by mně asi zabilo :) Od začátku si musí divák klást otázky - je to blázen, je to částečný blázen nebo není to blázen vůbec? Režisér umně kombinuje snové a reálné sekvence, přičemž ty snové přímo několikrát odkazují na nějaký ten horor, za což taky palec nahoru. Pomalý rozpad celého života a osobnosti je pak podepřen výborným podmanivým soundtrackem, který filmu dává to patřičné dusno. No a poslední scéna byla opravdu grandiozní, i když si nejsem jistý, jak a co tím režisér myslel. Jediné mínus je občasné hluché místa či zbytečné scény, které nemají pro další průběh filmu nějaké opodstatnění, nebo trochu nereálné chování jistého kamaráda, což ovšem atmosféru jenom zahustí, takže to je odpuštěno. Jestli chcete dvouhodinovou dávku pořádné deprese, tak do toho. Dobré 4 (15.04.2012)

Hutně psychologické, extrémně paranoidní drama o otci mladé rodiny, který pravděpodobně cítí v kostech, že konec světa roku 2012 nebude jen takový indiánský blábol, a který se navzdory krutému nepochopení celého svého okolí snaží zachránít své nejbližší. Není to moc povzbudivá podívaná, nicméně za jedno zhlédnutí to stojí, jelikož z toho plyne ponaučení SPOILER "Vždy dej na své pocity". 70% (29.11.2012)

Menej mystické, ako Weirova Posledná vlna, menej dejovo nabité, ako Proyasovo Knowing, absolútne neporovnávateľné s trikovými apokalypsami, podobne nezávislo podané, ako Another earth a menej psychologicky prepracovanejšie, ako Trierova Melancholia. Lenže....je z nich jednoznačne najcivilnejší. Už podľa výpočtu filmov, s ktorými má Take Shelter základné styčné body, je jasné, že sa nejedná o žiaden originálny námet. S tým už nič neurobí ani spracovanie. Tento námet je už podľa mňa natoľko prevarený, že by si mali dať scenáristi od neho na čas pokoj. To je aj dôvod nižšieho hodnotenia. Film je to sám o sebe kvalitný. (10.10.2012)