Úkryt

Možná nepochopitelně, ale o to víc jasně a zřetelně jsem si vzpomněl na scénu na verandě z jednoho filmu, kde po setmění do mřížky elektrického lapače hmyzu nalétávají mouchy a jsou na ní uškvařeny. A po každém suchém zapraskání elektrického výboje jsem ucítil svěží ostrou vůni ozónu, provázenou ale i nepříjemným zápachem pálících se křídel. Navíc - navzdory občasnému zaburácení hromu - Take Shelter byl tak neuvěřitelně tichý film, že mě téměř ohlušil... Posledních pár záběrů mi nesedělo, ale jsem za ně rád, neboť daly spoustě lidí možnost jiného náhledu na blížící se bouři a soucitně jim pootevřely dveře k úniku z Curtisovy hlavy. A ze stejného důvodu jsem rád, jestli opravdu ve filmu nebyly ty příznaky propukající nemoci popsány lékařsky erudovaně, ale jen volně, dle fantazie autorů. Zaplaťpánbůh za tu šanci si něco nalhat a tak se z tohoto (jako trosky zříceného krytu těžkého) příběhu alespoň trochu vzpamatovat. (15.04.2013)

O filmu jsem před zhlédnutím takřka nic nevěděl (krom nástřelu námětu a pozitivních recenzí) a vám doporučuju to samé, takře přestaňte číst, hned teď :). Hodně velký unikum v rámci subžánru "hlavní hrdina je (možná) blázen". Michael Shannon je ženatý s Jessicou Chastain (mimochodem skvělé herecké výkony, oba dva) a má hluchoněmou dcerku. A apokalyptické vize o jakési superbouři, která nepřinese nic dobrého. Jeff Nichols (režisér i scenérista) zvolil zajímavý přístup, kdy o sobě nechává hlavní postavu pochybovat. Ale blázni si většinou nemyslí, že jsou blázni, což v divákovi budí poměrně oprávněnou obavu, že se nakonec fakt něco semele. Hlavně ale neočekávejte katastrofický snímek - Take Shelter je z větší části tíživé rodinné konverzační drámo, sem tam obohacené nějakým takřka hororovým výjevem. V závěrečných patnácti minutách mě několikrát (ne)příjemně zamrazilo, na čemž nese velký podíl vynikající soundtrack. O úplně poslední scéně by se dalo dlouze diskutovat (nakolik ji brát doslovně / co případně symbolizuje), za což taky palec nahoru. Veliká spokojenost, ale nebude to zdaleka pro všechny. 9/10 (28.01.2012)

,,VAŠÍ MATCE BYLA VE 30ti LETECH DIAGNOSTIKOVÁNA PARANOIDNÍ SCHIZOFRENIE. VÁM JE TEĎ 35. CHCETE SI O TOM PROMLUVIT?“..... /// Curtisovi trochu hrabe. Z hladu? To ne (nežijou si špatně a z nemocí dcerky se taky vyrovnávaj)... spíš z deště. Ze spaní řve, budí se spocenej a tak další kroky logicky vedou ke snaze vybudovat protibouřkovej úkryt. Jsou to jen sny nebo vize? Prase aby se v tom vyznalo a tak mu hrabe čím dál víc a pěkně mě sere, (tedy emoce tu jsou.) protože su rodinnej typ a tady to spěje k pěknýmu průseru! Na velkým prostoru je mi umožněno nahlídnout za oponu ,,stavu“, když se sny mění v pocity a začíná strach z toho, že se něco blíží. Dramaticky dojemná síla rodiny (hlavně obětavost manželky) je zároveň mentální sílou filmu a já si hodně přeju, aby všechno dospělo k očekávanýmu ,,neočekávanýmu“ rozuzlení. Medicínsky zajímavej M. Schannon a stavy, kterým unikám pomocí alkoholu (taky si občas smáznete ,,disketu“?). Každopádně o tom, co je či není pravda, budete muset rozhodnout sami. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Myslím si, že je lepší místo dovolený u moře investovat do přepravního kontajneru . 2.) Rozhoduju se pro Kochleární imlantát. 3.) Thx za titule ,,Brousitch“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (13.02.2012)

Pokud máte rádi minimalistické tempo filmů, tak Take Shelter je přesně pro vás. Budovaní napětí a strachu z nastávající katastrofy je udělano skvěle. Herecké výkony taky parádní, akorát mi někdy nesedlo chování manželky Curtise, ale to se dá překousnout. Take Shelter je podobný film jako Melancholie, ale Melancholie byla přece jen o parník lepší. (12.05.2012)

Psychologická dráma o mužovi, ktorý začne trpieť podivnými nočnými morami a postupne uverí, že sú predzvesťou búrky apokalyptických rozmerov, ktorá sa u nich má objaviť. Všetku svoju energiu i čas teda začne venovať výstavbe podzemného bunkra a stáva sa tým natoľko posadnutý, až sa odsudzuje nielen svojmu okoliu, ale aj rodine a všetkému, na čom mu doteraz záležalo. Zároveň si však sám sebou nie je istý a tak popri návštevách psychiatra zvádza vnútorný boj medzi svojimi víziami a reálnym svetom. Miestami som sa nudil, keďže konverzačné drámy v ktorých sa udeje málo nie sú práve mojou šálkou čaju a pozerám ich väčšinou len keď v nich hrá nejaký môj obľúbenec. Michaela Shannona som ale doteraz neregistroval, no v niektorých momentoch mi pripomenul Joaquina Phoenixa v Znameniach (a nie je to jediná vec, ktorú majú tieto filmy spoločné). Je fajn, že rozvláčnosť príbehu pretli jeho drsné vízie a pár napínavých chvíľ, ináč by som zrejme nepridal 4.hviezdicu čisto za vkusný, uspokojivý záver. (29.01.2012)