Laurence Anyways
Laurence Anyways
Laurence
Režie:
Xavier DolanScénář:
Xavier DolanKamera:
Yves BélangerHudba:
NoiaHrají:
Melvil Poupaud, Suzanne Clément, Nathalie Baye, Monia Chokri, Karine Vanasse, Xavier Dolan, Alexandre Goyette, Yves Jacques, Manuel Tadros, Jacques Lavallée (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1989 a Laurence Alia slaví třicáté narozeniny s přítelkyní Fredou a při tom jí odhalí své nejtajnější přání. Chce se stát ženou. Po nějakém čase nervového vypětí Freda nakonec souhlasí a začne Laurence doprovázet na cestě celé metamorfózy. Jakmile je proces proměny kompletní, Laurence se vrací do života jako žena, ale co se jeví jí jako hladký přechod, začíná být sociální stigma. Odmítavý postoj rodiny a neshody s Fredou se nakonec zdají jen těžce zvládnutelné. (Wences)
(více)Recenze (70)
Prepálená minutáž, trochu veľa vaty na mňa, pritom Dolan vie veľmi efektne posúvať dej len vizuálne či hudobne. Ako väčšina jeho filmov je silný v tom, že o ňom divák premýšľa ešte dlho po vzhliadnutí, čo nie je isto bežná vec. Ale trocha sa nechal uniesť sám sebou, čo mu ja moc nezazlievam. Suzanne Clément fantastická, Melvila prevalcovala na plnej čiare. ()
Jak jsem jen mohl žít bez znalosti tohohle skvostů? S přítelem jsem to poprvé viděli někdy v červnu a oba nás to tak nadchlo a dojalo, že jsme to od té doby viděli snad desetkrát, vždycky spolu :-) Nejkrásnější film všech dob a Dolan je nejtalentovanější režisér, jaký kdy žil. Buranským heterákům vstup zakázán, tohle je jen pro ty, co v té hlavě něco mají ()
Áno, krásne Dolanovské poetické zábery a celkovo Dolanovksý štýl. Ako Xavierov fanúšik to všetko žeriem. Žeriem aj herecké výkony a všetko. Ale scenár fakt nie. Postavy sú v nejakom divnom tranze (keď teda zrovna nerozbíjajú porcelán, čo je tiež také Dolanovské), väčšinu času asi práve fičia na Xanaxe a za takmer tri hodiny vlečúceho sa deja nám Xavier nedokáže vysvetliť, prečo svoje problémy (ne)riešia práve takto. Navyše, to že sa dej odohráva v deväťdesiatych rokoch mi príde veľmi samoúčelné, človek má pocit, že časové zasadenie príbehy použil režisér len preto, aby mohol vo filme byť telefón s rotačným číselníkom. ()
Zo stopáže som mal prirodzený rešpekt, ale Dolanovi sa podarilo udržať moju pozornosť počas celého filmu aj vďaka takmer videoklipovým postupom. Po zvukovej a hudobnej stránke výborné. ()
Velkolepý film, ještě velkolepěji zahraný! Je to snímek jen pro náročného diváka. Divák ve stylu Marvelovek, akčních filmů a potřeštěných komedii, ať si to ani nesnaží pustit. ()
Musím dát plný počet ani ne tak za děj, ale za to mimořádné zpracování. Některé záběry byly opravdu strhující. Příběh velmi hluboký a plně vystižený se všemi pocity.. ()
Prilis dlouha stopaz, spousta zbytecnych a nic nerikajicich dialogu, nucene extravagantni a prazdny vizual, ktery ve mne nevyvolal zadne emoce a ani zajimavy hudebni doprovod na to nemohl nic zmenit. ()
Tenhle film miluju a pravidelně si ho pouštím, když potřebuju doplnit hladinu 90tek a pop artu. Všechno chvála už zazněla v předchozích komentářích, takže jen zmíním to, proč strhávám jednu hvězdu. Melvil Poupaud se po dobu celého filmu ani jednou na hony nepřiblížil tomu, aby vypadal jako žena. Víme, že to jde. Vzpomeňme třeba na výkon, který podal Jared Leto v Dallas buyers club. ()
10.6.2023 Cokoliv, co Dolan natočil a do budoucna natočí, bude vždy pecka a Laurence Anyways je taky tímto případem. Jasný a dominantní rukopis Dolana je to, čeho si jakýsi fanoušek, nebo lépe řečeno častý sledovatel, všimne. Momenty, kdy čas nikdy neskončí, které jsou důležité buď pro film, nebo samotnou subjektivitu postav a nebo ukazují časy, které jsou v jejich životech dosti významné, jsou zvýrazněny slowmotionem a častou hudbou, která nad nimi tvoří pěknou a kontinuální atmosféru, což nám říká, že v jejich srdcích tento moment nikdy neskončí. Jak bylo zmiňováno, Dolan používá často hudbu, která je též naprosto typickou. Jedná se převážně o mix klasické hudby, francouzské romantické hudby a osmdesátkové, která těmto filmům dodává prostý nádech osmdesátkového časoprostoru. Jeho filmy jsou i posazené ve zvláštním formátu, který se mění či ne (jak je to v tomto případě). Scény jsou příjemně, nedominantně, ale pořád tematicky nabarveny, aby dodaly divákovi atmosféru, kde a kdy se to odehrává a to i rovnou mizanscéna, která je barevná v nedominantním slova smyslu (dominantní by to bylo npř. u Wese Andersona) a často jsou věci zase a znovu nedominantně skládány na střed, kde je často provází pomalý zoom. V mizanscéně zrovna tohoto snímku se typicky nachází pestře navrhnuté kostýmy a i scénografie, která dodává příjemný pocit detailů (npř. scéna v restauraci, kde Laurence dostává od Fred paruku). Co se týče střihu, Dolanova střihová skladba je další nepřehlédnutelnou charakteristikou jeho rukopisu. Jedná se o využití v částech lehce pomalého a pak i naopak lehce rychlého střihu, záleží na momentech a obsahu scén a taky technikám využití. Pořád je to ale naprosto dynamické vůči sobě. Často je tam pomocí střihu dáno, že se mění na jinou část filmu či oblast. Jeho střih je něco, co bych nazvala perfekcionismus. Nic tam nepřebývá a naopak neubývá. Co se týče tématu, Dolan si samozřejmě v jeho filmech naprosto jede queer tematiky, takže toto na jedné bylo postaveno.Na druhou stranu to nebylo, jak známe, pouze queer, ale hlavní tematikou tu byla genderqueerness a trasngender. Myslím si, že se mu to povedlo vykreslit dobře. Genderová identita tu nebyla nijak stereotypována, naopak byly ukázány nepříjemné situace, co mohou a v tomto časoprostoru rozhodně nastávaly, pokud člověk udělal tzv. coming out. Z queer perspektivy diváka je neproblematický ten fakt, že Fred, žena Laurence, měla transfobní elementy, naopak to dodalo tu realitu. Její transfobie tu byla portrétována neutrálně vůči divákovi a neměla žádnou tendenci shazovat transgender komunitu dolů, či manipulovat s divákem. Točilo se to hlavně kolem Laurence, u které přesahovaly problémy i do vnějšího světa a vnější svět to odrážel, takže nevíme, zda postavy jsou postavené negativně nebo pozitivně.Je tu neviditelná hranice mezi dobrem a zlem, která tyto postavy dělá neutrálně zbarvené a postavené, což je vlastně u většiny filmů Dolana. Stereotyp “main character”, který není v Dolanovém případě až tak špatný a vlastně nakonec pomůže filmu neshodit žádné menšiny dolů. () (méně) (více)