Reklama

Reklama

Píše se rok 1989 a Laurence Alia slaví třicáté narozeniny s přítelkyní Fredou a při tom jí odhalí své nejtajnější přání. Chce se stát ženou. Po nějakém čase nervového vypětí Freda nakonec souhlasí a začne Laurence doprovázet na cestě celé metamorfózy. Jakmile je proces proměny kompletní, Laurence se vrací do života jako žena, ale co se jeví jí jako hladký přechod, začíná být sociální stigma. Odmítavý postoj rodiny a neshody s Fredou se nakonec zdají jen těžce zvládnutelné. (Wences)

(více)

Videa (1)

Recenze (65)

Botič 

všechny recenze uživatele

Colours like no others. Ukřičené, dekadentní, dlouhé, byť vizuálně podmanivé, ale nic víc, nic míň. Chybí emocionální hloubka, místo ní se režisér topí v klipově dokonalých výjevech pohybujících se na hranici reality s snu a vrství jeden přes druhý - až se na konci zdá, že tento film není ani tak o proměně hlavního hrdiny, jako spíš o vývoji jeho partnerky, protože je to právě ona, kdo prochází změnou z housenky v motýla - duševně i vizuálně, nikoliv Laurence, jehož vývoj se zastavil někde v polovině filmu. Tentokrát chybí pevná ruka a možná i soudnost, která by snímku dodala punc něčeho skutečného a hmatatelného. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Nádherná záležitost. Xavier Dolan je výjimečný tvůrce už v tak mladém věku, až neuvěřitelně procítěný, dynamicky neonově zbarvený art, který má nesmírnou hloubku. Vztahová látka podaná opatrně a citlivě. A bez ohrané vaty. Po druhém zhlédnutí dotaženo k dokonalosti. Pop-art slow motion považuji za nejdokonalejší záběr na zamilovaný pár na filmovém plátně. ()

Reklama

Dudek 

všechny recenze uživatele

Xaviéru Dolanovi se podařilo natočit mimořádně vyspělý snímek, který se vyznačuje zejména osobitým zpracováním. Je úžasné, že takhle mladý tvůrce už má svůj vlastní jasně čitelný rukopis a dokáže točit, ba dokonce i psát podobně vyzrálé snímky. Největším kladem je tu dle očekávání perfektní audiovizuální stránka, zejména hra s nasvětlením scény je opět mimořádně uchvacující. Jenže to co je tu kladem, je zároveň i prokletím. Pokud si odmyslím, těch pár scén, ve kterých se pomocí neotřelého vizuálu podařilo dokreslit děj, zbývá mi kupa těch, které působí tak nějak vatovitě. Ačkoli snímek překvapivě nenarušují, a ten i ve své délce působí souvisle a pevně, zanechávají rozpačité pocity. Jakoby Dolan pouze hledal místa, do kterých by mohl vtisknout své vizuálně podmanivé představy. ()

hellstruck 

všechny recenze uživatele

"Revolta?" "Ne,revoluce!" Neobvyklý film o neobvyklém páru. Žena a muž, který se cítí býti ženou.. to, co se zdá zpočátku snadno přijato okolím nakonec zase tak jednoduché nebude..V podstatě platí to, co jsem napsala u předešlých Dolanových filmů. Laurence Anyways není sice horší, než Imaginární lásky nebo Zabil jsem svou matku, ale to ubíjející tempo zazdí většinu dobrého, s třemi hodinami mladý režisér navíc přestřelil. Takovou stopáž si můžou dovolit strhující a svižné fantasy, ale ne pomalé drama. S příběhem se sice Dolan polepšil, ale řekla bych, že z tématu muže, který je rozhodnut stát se ženou, se dalo vytěžit mnohem, mnohem víc, než jen ukřičené a nezáživné rozhovory. Na co se ale můžeme u Xavierových filmů spolehnout je opět podmanivý vizuál. Devadesátky v žádném filmu takhle stylové ještě nebyly. A ty vlasy hlavní ženské představitelky ! Celkově co se Suzanne Clément týče, tak to je opravdu světlý bod celého snímku. Její příběh, její herecký výkon.. to všechno bylo daleko zajímavější, než sám hlavní hrdina. Škoda, že je to tak plytké, protože bych si opravdu přála dát lepší hodnocení. Takhle je to mezi 2-3*. Uf, jak já jsem ráda, že jsem ženská a jsem s tím spokojená! ()

FlyBoy 

všechny recenze uživatele

[FFF 2013, Sydney] Trend nastolený v "LAI" sa posúva do roviny epického rozprávania kde sa kladie ešte väčší dôraz na podchytenie zložitosti jednotlivých charakterov a ich harmóniu s prostredím v ktorom žijú. Xavier je síce zarytý nostalgik, ale nezabúda ani na fakt, že je rok 2013 a samoúčelne topenie sa v retro prvkoch je už dávno pasé. Preto ich primárne využíva ako pôžitkársku kulisu spoza ktorej necháva vyniknúť nástojčivý boj o milovaného partnera čo by bolestný prienik rozorvanej lásky, duševného antagonizmu a vyhasínajúcej nádeje. Ohromujúce rozvrhnutie scénosledu (s jemným dotykom magického surreálna) zasadené do vypiplanej mizanscény umocňuje skvostne vybraná hudobná zložka (ach ten Moderat), pestrá práca s kinematografom (plíživé jazdy, jump-cuty, camera-on-shoulder, zoomovačky...) a v neposlednom rade špičkové vystúpenia dvojice Poupaud/Clément (nonšalantné finesy sa spontánne dopĺňajú tými frenetickými). Zatiaľ najvyspelejší Dolan. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (3)

  • Hlavní roli měl původně hrát Louis Garrel, ale nakonec z projektu odstoupil. (dwdb)

Reklama

Reklama