The Lady

Gýčová báchorka o zene, ktora bojovala za spravnu vec. Ako vidim, uz samotna tema niektorym staci k tomu, aby film ohodnotili minimalne troma hviezdickami. Ved film o tak vaznej veci si menej nezasluzi. Ale zasluzi. Pokial film za vela nestoji a to tentokrat fakt nestoji. Svojou povrchnostou a sterilitou mi to pripomina nedavne Cinske oslavne filmove agitky, typu Founding of a Republic alebo 1911. U nich mi trapny vysledok nevadi, lebo sluzia rezimu s ktorym nesympatizujem. U tohto filmu neznesitelne nudna sterilita zamrzi, pretoze tak zavazna tema by si zasluzila film, ktory dokaze divaka poriadne zasiahnut. V mojom pripade sa to nestalo a odvazim sa tvrdit, ze aj väcsina z tych, ktori dali tomuto filmu 3* z povinosti, tak dalsi den po zhliadnuti na neho zabudnu. To uz intenzivnejsie pocit, ze v Barme je fakt kurevsky rezim vo vas vyvola posledny diel tupeho Ramba. Lucu, takto sa medzi elitu znova nevratis a ja uz prestavam verit, ze na to este mas. (06.06.2012)

Životopisný snímek, který svým lpěním na faktech a důrazem na zobrazení každé významnější události v životě Suu Kyi připomíná spíše dokument než běžně vystavěné filmové dílo. Chyběla mi tu jistá plynulost, neustálý příběhový posun kupředu, vědomí, že každá scéna je buď důležitá pro vývoj děje, nebo alespoň divákovi pomáhá lépe pochopit jednotlivé postavy. The Lady je zkrátka jako život běžného člověka: plná obyčejných momentů a neustále se opakujících schémat. (Rodina Suu Kyi se například s hlavní hrdinou během filmu nespočetněkrát loučí a zase vítá.) I tak jsem ale ráda, že podobný film existuje a že mi pomohl trochu nahlédnout do života ženy, kterou Václav Havel nominoval na Nobelovu cenu míru v roce, kdy mnoho lidí očekávalo, že ji získá on sám. (26.01.2012)

Nejnovější film od režiséra filmů Arthur a Minimojové, Arthur a Maltazardova pomsta a Arthur a souboj dvou světů je vážné životopisné drama o barmské disidentce Su Ťij. Platí o něm většina toho, co platí o podobných filmech, jako třeba zdlouhavost a absence překvapení. Film má ale i pár kladů, které třeba The Iron Lady neměla - neotřelé prostředí a scénu z (pro někoho možná spoiler) předávání Nobelovy ceny za mír (in absentia), která je předčasným vrcholem filmu. Michelle Yeoh je svému předobrazu překvapivě dost podobná. Shrnu-li to, jde o druhý nejlepší film odehrávající se v Barmě všech dob! (hned po Rambo: Do pekla a zpět) (03.06.2012)

Na tento životopis jsem se opravdu hodně těšil, protože život Aun Schan Su Ťij představuje určitě jeden z nejzajímavějších osudů, s nímž se lze setkat. Jeho zpracování je pečlivé a pozvolným tempem vypráví perfektně vystavěný a zejména velmi lidský příběh ženy, která obětovala mnohé v boji za svobodu svého lidu, a její rodiny, která ji v tomto boji podporovala přes všechny strasti a odloučení. Snímek má úžasnou atmosféru a všechny jeho postupné vrcholy oplývají patřičnou silou, a to jak díky skvělým hereckým výkonům, snad ve všech rolích, na čele s Michelle Yeoh, tak i díky podmanivému hudebnímu doprovodu Erica Serry a výborné kameře. Zážitek z něj je pro mě proto velice působivý. 95% (31.05.2013)

The Lady, výstižnější název této biografie už být nemohl, což nemyslím zrovna jako kompliment. Kromě vskutku noblesního vzhledu a mírumilovného vystupování za každé, sebenapjatější situace, jsou výraznější aktivity této dámy ukázány jen letmo. Filmová Aung San Suu Kyi je elegantní a jemná žena, každého okouzlí svými úsměvy a kvítky ve vlasech, ale budí dojem, že k politice se připletla nechtěně jak slepý k houslím. Ve stylu, taťka byl oblíbený generál, zavraždili ho, tak když jinak nedáte, budu pokračovat v tom, co on už nestihl. Hluboko pod kůži ji nahlédnout nemůžeme. Její disidentská angažovanost se zkrátka jeví jako zájmový kroužek vzdělané hospodyňky a co divákům bezpochyby zůstane v paměti jsou jen nesmyslně často zobrazovaná vítání a loučení s milujícím manželem a poslušnými syny. Besson nešetří přemírou sentimentality, jenže ve špatném námětu, protože soucit ani obdiv pro tuto historicky zajímavou osobu to u mě nepodnítilo. Téměř se až hlásí dojem, že onu Nobelovu cenu obdržela jen za léta strávená jako způsobný domácí vězeň. Dobře míněné, důležité poselství se bezmála vytrácí. I když určité aspekty informativně obohatí, to je bez debaty. Díky tomu je to i přes nedostatky film z kategorie „měl by být viděn“. Když už pro nic jiného, tak pro herecké výkony a úchvatné scenérie. (23.04.2012)